Kliknutím zvětšíteZačátkem května jste svému vztahu s partnerkou Romanou dali oficiální punc. Musíte nyní doma více poslouchat, nebo můžete naopak více rozkazovat?
Asi mohu víc rozkazovat. Někdo musí doma udržovat řád. (směje se) Samozřejmě musím občas i poslouchat, jinak by to nešlo a za těch čtrnáct a půl roku, co spolu s Romčou žijeme, už vím, že je dobré dělat drobné ústupky. Za tu dobu jsme si prošli společně tolik životních situací, že svatba pro nás byla stvrzením vztahu. Ten den jsem bral spíš tak, že se sešli kolem nás všichni naši blízcí lidé a mohli jsme se vidět.
Jak se vám podařilo obřad tak dobře ututlat před veřejností?
Já jsem ani nic netutlal. On se mě ale na svatbu nikdo neptal. Takže to bylo úplně jednoduché. Kdybyste se mě zeptal, neměl bych problém vám to říct. Akorát jsem se tím nikde nechlubil.
Jak jste si užil svatební den?
Tím, že jsme měli svatbu na Moravě, tak všechno začalo už od snídaně, na kterou se sjížděli hosté. Kolem poledne byl obřad, slavnostní oběd, krájení dortů, zábava, první tanec… Ten den tak nějak rychle uplynul. Jen věřím, protože jsme tam měli na sto osmdesát hostů, že jsem se stihl se všemi vidět, nebo se alespoň pozdravit.
Nesla vaše svatba, tím že jste oba z biatlonového prostředí, nějaké prvky biatlonu?
Ještě než nás pustili na slavnostní oběd, museli jsme s manželkou absolvovat závod na společných dřevěných lyžích se střelbou do terče. Zbytek se ale nesl spíše v duchu tradičních svateb.
Byli přítomni i vaši kolegové z reprezentace?
Když jsem to sečetl i s členama rodiny, tak biatlonistů tam bylo okolo pětašedesáti. Ono se to nezdá, ale Matt Emmons má čtyři děti, takže jich přišlo šest. Rybářovi čtyři, Málkovi čtyři… Ono se to rychle nasčítá. (smích) Byli tam opravdu všichni, což pro mě bylo hodně cenné. Že vážili za námi cestu na Moravu, udělali si tam třeba prodloužený víkend, to mě moc potěšilo.
Byl jste nervózní?
Nejvíce nervózní jsem byl z toho, abych nezapomněl naučený manželský slib, který jsem měl říct v kostele. Všechny další věci okolo svatby mi potom zařizovali naprostí profíci, takže z ničeho jiného jsem ani nervózní být nemusel a mohli jsme si to opravdu užít.
Zmínil jste první tanec. Bylo vše v pohodě?
(smích) Ten následoval po herní smršti, kdy jsem do sebe musel vpravit pár panáků slivovice. Takže jsem při něm měl hodně volná kolena. Možná až moc. Ačkoliv jsme před svatbou s Romanou absolvovali tři přípravné taneční lekce, ty kroky mi moc nevycházely a pletly se mi. Naštěstí mě zachránil syn Viktor, kterého jsem měl na první minutu na rukách a mohli jsme to tak nějak odploužit.
Jak si svatbu užíval roční Viktor?
My jsme měli na celý den pro Viktora chůvu, abychom si svatbu opravdu mohli prožít naplno. Ale Viktor nám byl stále poblíž. Takže všechno focení a podobně jsme si užili společně.
Plánujete ještě svatební cestu?
Svatební cesta už byla. U mého psacího stolu. (úsměv) Musel jsem začít pracovat na své diplomové práci. Upřímně, vůbec se mi do toho nechtělo. Po sezoně jsem byl psychicky totálně hotovej a ta představa, že musím tvořit a koncipovat nějaký smysluplný výzkum, mě moc nelákala.
Měl jste myšlenky na ukončení studia?
Všichni v mém okolí říkali, že chápou, když to nedodělám. Ale pak jsem přijel za Ondrou Rybářem (šéftrenér svazu – pozn. aut.), za kterým občas takto chodím pro rady do života, a ten jediný mi řekl, že to prostě dodělám. Takže jsem se do toho pustil a věřím, že se mi to povede.
Jaké téma zpracováváte?
Rozvoj rychlosti mladých biatlonistů a jejich následné testování. (smích)
Takže příprava na trénování? Nebo na učitelskou dráhu?
Jedná se vlastně o obor kondiční trenér. Mě určitě pedagogika nebo školství neláká. To říkám na rovinu. Ale trenérství je jedna z cest, po které bych mohl pokračovat po konci aktivní kariéry. Navíc český biatlon razí zásadu, že reprezentační trenéři musí mít vysokoškolské vzdělání. Takže tohle je pro mě velká motivace. Otevřít si do budoucna třeba i tuto cestu.
Nebavil jste se o studiu při závodění s Markétou Davidovou, která byla poctivá studentka?
Makula je morálně úplně jiná než já. Je zodpovědnější. Vůbec jsem nechápal, jak dokázala v závodní sezoně si k tomu třeba večer sednout a věnovat se škole. Já v sezoně po tréninku či závodě nemám ani myšlenku na to, že bych měl dělat něco odborného.
Úvodní soustředění s týmem jste ještě vynechával, ale už jste rovněž v tréninku na novou sezonu. Jak se po náročném programu posledních dní cítíte?
Po svatbě jsem si dal ještě týden pauzu. Bylo to opravdu dost náročné a nejsem na to zvyklý. Dokonce, že odbočuji, jsem ke svatbě dostal video vzkaz od Micka van Burena, který mi v něm povoluje, že si mohu dát nějaké to pivo a panáka a užít si to. Takže jsem ho poslechl, dal jsem na jeho rady, ale pak mě to sundalo. (smích) Od pondělí už jsem v plném zápřahu. Začal jsem kolem, během, ve středu jsem byl v posilovně, takže se začínám začleňovat zpátky a věřím, že teď to půjde rychle zpátky do normálu.
Na ruce máte snubní prstýnek. Budete ho nosit i při závodech, nebo vám bude vadit?
Čekám na to, až začnu pořádně trénovat a zjistím, jak mi to bude vyhovovat. Zatím jsem s ním byl v posilovně. Tam jsem ho trochu cítil a trošku ho obouchal. Se šrámama se ale asi musí počítat. Na kole mi nevadil, při běhu vůbec… Uvidím, co to udělá na lyžích a při střelbě.
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
