„Když vás vlastní otec vede jako trenér a vám se společně se spoluhráči podaří vyhrát titul krajského přeborníka, je to něco nepopsatelného. Ve finále sezony 2011/2012 jsme porazili Brumov a na Hockey baru byla tehdy opravdu dlouhá noc. Ne každý se může pochlubit tím, že má titul společně se svým tátou. I po těch letech to pro mě má stále obrovskou cenu,“ říká nyní třicetiletý gólman Hynek Kůdela.

Rodáka z Uherského Brodu lze bezesporu označit za světoběžníka s velkým akčním rádiem. Přestože si mezi muži nejvyšší soutěž nikdy nezachytal, má za sebou velmi bohatou hokejovou kariéru.

Druhou ligu si postupně vyzkoušel hned v sedmi klubech: Uherské Hradiště, Pelhřimov, Klatovy, Jindřichův Hradec, David servis České Budějovice, Šumperk a Poruba. S posledně jmenovaným týmem dokonce vybojoval postup do Chance ligy. Stejnou soutěž si zachytal rovněž v Berouně a Českých Budějovicích.

„Velice rád vzpomínám na juniorský úspěch ve Vsetíně. Byl totiž vůbec první, takže se vám vryje hodně hluboko do paměti. Vsetín bylo město hokejem doslova posedlé. Plný dům chodil na muže a na zápasy juniorů přišlo ve vyřazovací části klidně 1.300 fanoušků. To bylo něco úžasného.“

S ledním hokejem jste začínal v žácích ve Spartaku Uherský Brod. Kdo vás k němu přivedl?
Otec byl hokejovým trenérem, takže i v tomto případě platilo, že jablko nepadlo daleko od stromu. V úplných začátcích mě vedl pan Libor Milička. Byl to skvělý člověk, sportovec tělem i duší. Je obrovská škoda, že před časem zemřel. Ve městě by mu měli postavit sochu, protože přivedl ke sportu hodně dětí a naučil je sport milovat. Takového člověka v dnešní době už jen těžko najdete.

Chtěl jste od počátku kariéry být brankářem?
Jednoznačně, o ničem jiném jsem ani neuvažoval. Od začátku jsem se cpal do brány. První brankářské tréninky vedl v Uherském Brodě pan Řezníček (otec hráče PSG Zlín Dalibora Řezníčka - poznámka autora).

Máte nějaký brankářský vzor?
Vždycky se mi líbil specifický způsob chytání Dominika Haška. Ze zahraničních brankářů jsem obdivoval Kanaďana Martina Brodeura. Ale sleduji všechny gólmany a rád od nich vždy něco pochytím.

Během vaší bohaté kariéry jste vystřídal mnoho českých klubů. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Každé angažmá vám něco dá. Jak pozitivního, tak negativního. I když ne vždycky bylo všechno růžové, člověk se snaží vzpomínat jen na to dobré. Jedině tak se posunete v kariéře i v životě dál.

Jak moc ovlivnil směr vaší kariéry otec Zbyněk Kůdela, dlouholetý trenér Spartaku Uherský Brod?
Řekl bych, že zásadně. Samozřejmě, že na něco měl vliv větší, na něco menší. Jsem však přesvědčen, že každý rodič má určitě zásadní vliv na vývoj svých dětí.

Bavíte se spolu doma o hokeji. Je spíš kritikem, nebo dobrým rádcem?
U nás doma je hokej téma číslo jedna. Když jsem byl mladší, tak často hodnotil mé výkony a servítky si rozhodně nebral. S přibývajícím věkem zřejmě zmoudřel a víc se zklidnil (smích). Nyní už jen sleduje, jak se mi vede, ale pořád v něm zůstal kus trenéra. To se asi už nikdy nezmění. Každopádně teď řešíme věci víc v klidu.

Jako první Broďan v historii jste v roce 2015 zavítal za hokejem do třetiligového norského klubu Nidaros Hockey Trondheim. Jak na toto angažmá vzpomínáte?
Norsko je velmi hezká země. Přijali mě výborně jak v klubu, tak ve městě. V baráži se dařilo celému týmu včetně mě. Úspěšnost zásahů jsem měl 96,8 procenta a průměr 0,5 obdrženého gólu na zápas. Takže si myslím, že to byl úspěch.

Jak Norové slaví postup?
Co se týče oslav, nic velkého se nekonalo. Klub uspořádal týmovou večeři, každý z nás si dal dvě pivka a šlo se spát. To u nás v Česku by to v tomto směru bylo určitě jiné (smích).

Dá se vůbec porovnat úroveň norského hokeje s českým?
Já byl ve výborném týmu, kde hráli hráči se zkušenostmi z nejvyšší norské soutěže. Takže kvalitu tým určitě měl. Ale těžko se to srovnává, styl hokeje je od toho našeho dost odlišný.

Jaký je život v Norsku, dá se hokejem na druholigové úrovni vůbec uživit?
Já byl v Norsku asi tři měsíce, což je velmi krátká doba na posouzení. Životní styl Norů je odlišný, ale já se dokázal přizpůsobit. S tím jsem problém neměl. Jako cizinec jsem byl placený, na druhou stranu musíte mít určitou kvalitu. Ve světě vám zadarmo nikdo nic nedá. Životní náklady v Norsku jsou poměrně vysoké, takže musíte kromě hokeje ještě pracovat, nebo studovat.

Po angažmá v Norsku jste se vrátil do druholigové Poruby, s kterou jste vybojoval postup do Chance ligy?
V Porubě se poskládal velmi silný tým a my šli za postupem od začátku soutěže. Bylo to náročné, ale nakonec jsme to v posledním zápase urvali. Cesta ze závěrečného duelu byl taky neskutečný zážitek. Věřím, že mnozí si ho ani moc nepamatují.

Proč jste v klubu nezůstal, když momentálně bojuje o extraligu?
Po sezoně jsme si sedli s manažerem a řekl bych, že jsme dospěli ke stejnému rozhodnutí. Já chtěl zkusit něco nového a oni měli už taky za mě náhradu. Takže jsme se rozešli v klidu bez emocí.

V roce 2020 jste zamířil do francouzského klubu Méribel, hrajícího až třetí nejvyšší soutěž. Nepovažoval jste tohle angažmá za krok zpět?
Tohle angažmá jsem bral jako novou výzvu v cizí zemi. Od kamarádů jsem dostal na klub samé pozitivní reference, tak jsem si řekl, že to zkusím. Krok zpátky to určitě nebyl, spíš jsem to bral jako novou životní zkušenost.

Kromě hokeje jste měl možnost poznat také krásy tamních Alp. Nedaleko vašeho působiště se nachází například horské středisko Courchevel. Jak na vás zapůsobilo?
Já přímo v Courchevelu bydlel, tudíž jsem to měl z první ruky. Jen mě mrzí, že kvůli koronaviru bylo téměř všechno zavřené, tudíž jsem neměl ani možnost hory si pořádně užít. Ale příroda je tam fakt parádní. Prostě nádhera.

Jaká je úroveň rozhodčích v Česku a v zahraničí?
V Česku sice rádi na sudí nadáváme, ale jsou rozhodně na vyšší úrovni než třeba ve Francii. Mně nejvíc vadí, když je rozhodčí arogantní.

Vzpomenete si na nějakou zajímavost ze své kariéry?
Kuriozitou rozhodně bylo, když se nám při zápase v Uherském Hradišti rozbilo plexisklo a pořadatelé neměli náhradní. Druhý gólman tam pak musel stát se stolem, aby se zápas vůbec dohrál. To byla fakt ostuda. Dokonce to bylo ve zprávách v rubrice Borec na konec.

Co byste chtěl v kariéře ještě dokázat?
Udělat nějaký pořádný týmový úspěch. A je úplně jedno na jaké výkonnostní úrovni.

Takže třeba postup Spartaku Uherský Brod do druhé ligy, což by byl historický úspěch klubu?
Momentálně bydlím v Českých Budějovicích, takže to mám celkem z ruky. Navíc bych se chtěl nějaký čas hokejem ještě živit. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Samozřejmě postoupit se Spartakem do druhé ligy je lákavé a třeba to někdy v budoucnu vyjde.

Hynek Kůdela

Dartum narození: 15. srpna 1990. Post: brankář, lapačku má nalevo.

Dosavadní kariéra: Spartak Uherský Brod (1996-2005) Vsetínská hokejová (2005-2008), Rytíři Kladno (2008-2009), HC Olomouc (2009-2010), HC Uherské Hradiště (2010-2012), HC Spartak Uherský Brod (2011-2012), HC Berounští Medvědi (2012-2013), HC Pelhřimov (2012-2013), HC Klatovy (2012-2013), HC Motor České Budějovice (2013-2015), KLH Jindřichův Hradec (2013-2016), Nidaros Hockey Trondheim (2015-2016), HC David Servis České Budějovice (2016-2017), Draci Šumperk (2016-2017), HC RT TORAX Poruba (2017-2020), Hockey Courchevel Méribel (2020-2021).

Autor: Petr Zpěvák