Z reproduktorů se totiž nově ozývají árie fenomenálního Karla Gotta. „Zrovna on před zápasem by nebylo to nejlepší. Spíš by to chtělo hodně svižnou písničku. Ještě prohlídneme jeho playlist, ale nemyslím si, že by to bylo to pravé ořechové,“ tvrdí s úsměvem kapitán Jaroslav Balaštík.

Když to v kabině poprvé zaznělo, jaká byla vaše první reakce?

Jsou tam kluci, kterým se líbí. Mně je to vážně jedno. Určitě tam byly nějaké komentáře, ale i tohle k tomu patří. Právě to utužuje partu a vytváří dobrou atmosféru v kabině.

Jak to máte v kabině s dýdžejem? Co je pravdy na tom, že muziku pouští Lukáš Galvas?

Párkrát se k tomu dostal a pustil si tam své oblíbené. Jestli mu to udělá pohodu a bude před zápasem pozitivní, ať si tam každý pouští, co chce. Nemám vyhraněný hudební vkus, proto snesu všechno. Ještě jsme se ani nebavili, co bude hrát před zápasem. Necháme to až na čtvrtek. Každopádně snad bude vítězná.

Máte připraveny kromě neholení ještě jiné rituály?

My starší se neholíme, ale mladší kluci v neděli na tréninku přišli s tím, že si těch pár vousků obarvili. Vypadá to zajímavě. Zůstaneme u toho neholení. Samozřejmě fantazii se meze nekladou, uvidíme, jak k tomu dál jednotlivci přistoupí individuálně.

Nyní k hokeji samotnému. Pardubice hrají rychlý technický a ofenzivní hokej, který by vám mohl sedět. Platí to pořád?

Takhle bych to nesměřoval. Pardubice jsou úřadující mistři a mají sérii dvanácti výher v řadě, což je pro nás znepokojující. Ale myslím, že to bude vyrovnaná série.

Vloni jste společně s Petrem Leškou výborně vyladili formu. Existuje na ni nějaký speciální recept?

Je to shoda okolností jednotlivých zápasů. Těžko to jde naplánovat. Na první utkání chceme být stoprocentně nachystaní a koncentrovaní. Uvidíme až v samotné sérii, jak budou zápasy vypadat.

Ale Pardubice jsou vaším oblíbeným soupeřem. Vždyť jste tam letos vstřelil svůj jubilejní 250. gól.

Zatím to tak bylo, ale je to už minulost. Přesto je to potěšující a dodá to i člověku trochu sebevědomí. Neřekl bych, že mi sedí jejich herní styl, spíš se mi hraje dobře na jejich zimáku.

Říká se, že play off rozhodují brankáři. Jak byste srovnal zlínské gólmany Dubu se Sedláčkem a pardubické Růžičku se Svobodou?

Je to pravda. Ale nevím, který z týmů má výhodu. Mají vyrovnanou brankářskou dvojku, stejně jako my. Budu si jen přát, aby ti naši měli více štěstí než pardubičtí.

Pardubice v základní části prohrály sedm z osmi samostatných nájezdů. Může to hrát v sérii nějakou roli?

Smazává se to, ale také nemusí. Vloni jsme měli úspěšnou sérii v základní části, ale ve třetím důležitém zápase jsme prohráli na penalty. Začíná se od nuly. Je to sice klišé, ale je to pravda.

V dlouhodobé soutěži si trenéři mnohdy stěžovali na vysoký počet vyloučení. Nyní na vás bude kladen ještě větší důraz, abyste zbytečně neseděli na trestné lavici, že?

Patří to k play off. Přesilovky i oslabení rozhodují série. Každá nabídnutá přesilovka může skončit gólem a postavit soupeře na nohy. Nesmíme být zbytečně vylučovaní.

Souhlasíte s trenérem Venerou v tom, že starší hráči berou play off už zodpovědněji a chtějí si opět zopakovat mistrovský titul?

Koho by to nelákalo? Jsou to nezapomenutelné zážitky. Čas ale běží všem stejně. Nejsme už nejmladší a nevím, kolik budeme mít společných příležitostí hrát ještě spolu play off. Bereme to opět jako obrovskou výzvu. Kdybychom vypadli, byl bych nerad. Ale je to sport. Může se stát cokoliv a i vyřazení k tomu patří.

Bavili jste se o finále 2005, kdy jste s Pardubicemi prohráli 0:4 na zápasy?

Kolik myslíte, že máme v mužstvu pamětníků? Navíc tehdy nehrál kvůli zranění Lešoun (Petr Leška). Pár slov k tomu bylo, ale už se k tomu nevracíme. Nemyslíme na to, co bylo.

V roce 1999 jste si zahrál své první play off v kariéře. Tehdy jste vyřadili shodou okolností také Pardubice 3:0 na zápasy. Vzpomínáte si?

Pamatuji si to. Všechny zápasy byly vyrovnané. Tehdy v Pardubicích jsme vyhráli gólem v prodloužení a postoupili, protože se hrálo na tři vítězné zápasy. Je to příjemná vzpomínka.