Druhé místo v konečné tabulce je nejlepším umístěním klubu v jeho téměř padesátileté historii

Tým pod vedením trenéra Mandíka sice postrádal vyložené hráčské hvězdy, přesto stavěl na zkušenosti. Tu dodávali brankář Kožuch, dále Netopil, Jemelka či Bocek, z mladších fotbalistů na sebe nejvíc upozorňovali Horák a Nakládal. Žalkovicím se výborně dařilo venku. V tabulce zápasů na hřištích soupeřů obsadily Žalkovice druhé místo. Sedm utkání vyhrály, jednou remizovaly a pětkrát odešly z hřiště poraženy.

Tým svůj projev postupně v sezoně zlepšoval, hodně mu pomohla účinná defenziva a zodpovědnost v jednotlivých řadách, kdy každý hráč dokázal plnit zadané úkoly. Mužstvo hrálo bez klasického útočníka, v podstatě až v polovině sezony tento post zastával Stanislav Horák, který začínal jako náhradník. Nejlepším střelcem týmu byl autor sedmi branek Netopil.

Žalkovice dávaly málo branek, ale málo jich také obdržely. Venku inkasovaly jen patnáct gólů, což bylo nejméně ze všech účastníků I. A třídy skupiny B spolu s Boršicemi.