Po posledním domácím zápase, ve kterém jsme si remízou s Rizesporem zajistili titul, jsme dostali tři dny volna a všichni jsme se rozletěli domů po světě.

Já jsem navštívil rodinu doma v Uherském Hradišti, zašel si s tátou na golf do Ostrožské Nové Vsi a oslavil titul obědem s dědou a babičkou. Prostě rodinná pohoda.

Možná ji ale pro nás všechny bylo až příliš.

Na tréninku jsme hráli jen na dvě brány a to, že nastoupím, jsem se, stejně jako ostatní, dozvěděl až hodinu a půl před výkopem.

Akhisar Belediyi už také o nic nešlo a tak úvod pojal jako vzdání pocty novému mistru.

Od domácích jsme každý dostali kytici a nastupovali špalírem domácích hráčů za jejich potlesku.

Nevím, jestli nás tím nechtěli ještě více ukolébat, fakt je ale ten, že jsme úvod zápasu absolutně nezvládli.

Jestli jsme byli celou tou atmosférou ukolébaní a chyběla nám koncentrace, prostě jsme po dvou chybách v první čtvrthodině hry prohrávali 0:2 a už jsme výsledek zvrátit nedokázali.

Podařilo se nám ještě snížit na jedna dva, ale ve chvíli, kdy se zápas lámal k remíze nebo vítězství domácích se podařilo Mezengovi vstřelit třetí branku a už jsme se do zápasu nevrátili.

Je to škoda, ale asi jsme zaplatili daň za poslední zápasy, kdy jsme se snažili maximálně koncentrovat na zisk titulu, a po splnění cíle přišlo promíchání sestavou, které jsme tak nějak čekali, ale také psychický útlum.

Když jsem se díval na odvetu Ligy mistrů Bayernu s Realem Madrid, tak mně připadalo, že Bayern prošel něčím podobným.

Získal titul, přišla podvědomá úleva a pak se nepodařilo stoprocentně nastartovat pro ještě důležitější dvojzápas s Madridem.

Jsem zvědavý, jak se s tím vyrovná Sparta, které jsem titul pochopitelně moc přál.

Vůbec se letošní sezóna povedla.

Titul Fenerbachce, titul Sparty, Slovácko jasná záchrana… Škoda, že si titul Sparťané nemohli oslavit přímo na hřišti. Z

ápas v Teplicích jsem sice neviděl, ale četl jsem, že tam byly problémy s fanoušky.

Na skandování: Pelta ven!, nevidím nic špatného, když si to fanoušci myslí. To by se tady v Turecku nehrálo vůbec, ale házet na vlastního trenéra dýmovnici je podle mě už za hranou. Stejně jako sprosté urážky kohokoliv. Myslím, že tohle by si měli ale fanoušci vyříkat hlavně mezi sebou.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec