V neděli večer jsem ochutnal poprvé tureckou nejvyšší soutěž. Byť zatím jen na lavičce. Hráli jsme s Trabzonsporem, což je takové malé derby, protože Trabzon je kvalitní a tradiční turecký klub, který celkem pravidelně hraje Evropskou ligu.

U nás se prezentoval velmi dobrou defenzivou, kdy byl hodně zatažený a čekal spíše jen na brejky. I proto jsme si moc vyložených šancí nevypracovali a bezbranková remíza odpovídala tomu, co se dělo na hřišti.

Atmosféra však byla vynikající. Přišel plný stadion a já měl tak možnost zažít ji u zeleného trávníku. Do nominace jsem se vlezl i díky tomu, že nám chyběli pro zranění Alvés s Mereilesem, takže se uvolnila dvě místa pro cizince v zápisu o utkání. Na hřiště mě trenér Yanal ale bohužel neposlal.

Tentokrát šli do utkání čtyři cizinci a já s Emenikem jsme seděli na střídačce. Není to nic příjemného, ale kromě toho, že budu makat na tréninku, s tím nic neudělám.

Bavil jsem se s klukama, že tady v Turecku nefungují ani béčka, ani juniorky, kde hrají samí mladí kluci a nikdo tam hrát nikdy nebyl.

Měli bychom se ale zapojit do tureckého poháru, který se hraje v určité fázi skupinově, takže tam snad bude šance trenéra přesvědčit.

Ze zbývajících ligových výsledků samozřejmě zaujalo další klopýtnutí Galatasaraye. My se sice soustředíme jenom na sebe, ale pochopitelně tady v Turecku je momentální třináctá příčka našeho rivala velkým tématem.

Jak jsem říkal minulý týden, vyměnili trenéra a zdá se, že Mancini bude potřebovat čas, aby si mužstvo znovu sedlo. Nemají to jednoduché, protože kromě ligy honí i Ligu mistrů, a tak je jejich vytížení velké.

Možná se naplňuje, co jsem říkal před časem, že to naše vyloučení z evropských soutěží může mít vedle negativ i pozitivum v tom, že se můžeme plně koncentrovat na ligu.

Teď se však soustřeďuji na repre. Sice naše šance na postup není velká, ale dokud bude trvat, tak se o ni určitě rvát budeme. Každopádně chceme oba zápasy vyhrát.

Jsem rád, že mě trenér Pešice pozval. Mluvil jsem s ním a měl jsem z toho rozhovoru velmi dobrý pocit. Člověk je rád, že se může vidět zase s klukama, a byť teď moc nehrávám, tak se těším na tréninky a případně i na zápasy.

Z reprezentačního srazu vás zdraví Michal Kadlec.