Vedení hanáckého fotbalového klubu totiž první tým po sestupu z třetí ligy do divize kvůli nedostatku hráčů těsně před losovacím aktivem zrušil. Jinou možnost loni v létě ani nemělo.

„Co si pamatuji, bylo to poprvé v historii, co klub neměl muže. Ani si snad nevybavuji žádný jiný oddíl, který by muže neměl. Asi jsme v tomto byli průkopníci, že jsme si řekli, že za té situace, která nastala, holt muže mít nebudeme. Ozývali se nám šéfové jiných klubů a vyjadřovali nám tichou podporu s tím, že jsou v obdobné situaci a že se nediví, že jsme to položili. Zatím se ale všichni drží,“ říká v rozhovoru pro Deník dlouholetý sekretář Spartaku Jaromír Klepš, který se v hulínském fotbale angažuje od sezony 2003/2004.

Chyběla vám na podzim mužská soutěž hodně?

Určitě ano. Bývalý trenér dorostu Spartaku Zdeněk Skramuský mi kdysi říkal, že mužský tým je vlajková loď každého klubu. S tím souhlasím. Bez mužů je činnost poloviční. Navíc je to motivace pro kluky z dorostu zahrát si dospělou soutěž a pokračovat v kariéře třeba se svými spoluhráči z mládeže. Takto dorost nemá návaznost. Je to neúplné a nemělo by to tak být.

Nelituje v klubu zpětně loňského rozhodnutí?

Určitě za tu dobu bylo pár chvil, kdy jsme si řekli, že jsme to možná nemuseli vzdát, ale za ten předchozí půlrok už toho bylo tolik negativního, že jsme neměli sílu to překonat a prostě jsme to vzdali. Určitě za toto rozhodnutí rádi nejsme, ale pro nic za nic jsme to také neudělali.

Je pravda že jste k neoblíbenému a těžkému kroku byli dotlačeni okolnostmi?

Je to tak. Pád do nižší soutěže vždy znamená obměnu kádru, zvláště z takové soutěže, jako je třetí liga, kde přece jen mladší kluci hledají uplatnění, aby se mohli eventuálně ukázat i výše. Po pádu do divize tak hrát u nás už nechtěli. Zbytek týmu přislíbil, že zůstane. Bylo tak slušné jádro, ke kterému bylo třeba doplnit zbytek.

Proč to nakonec nedopadlo?

Denně jsme si volali, sháněli kontakty, abychom do přihlášení soutěže sestavili tým, který by mohl hrát důstojnou roli. Nebylo to lehké, hráčů ubývá a pokud si dobře vybavuji, měli jsme na to tak čtrnáct dní. Jenže v posledních dnech se rozpadlo i to původní uvažované jádro, kluci odešli jinam, což už je dnes jedno. V jednu chvíli zkrátka přišel zlom a my cítili, že za této situace nemá smysl proti všem okolnostem trvat na tom, že ve Spartaku bude mužský tým. Tím padlo naše rozhodnutí.

Byl pro vás rok 2019 nejhorší za působení v klubu?

Jednoznačně ano. Sezona mi od začátku do konce nedělala žádnou radost. Ani po roce, když si na to období vzpomenu, tak mi to není jedno. Pořád cítím z projevu týmu velké zklamání. Od prvního do posledního kola bych napočítal na prstech jedné ruky, kdy jsem byl rád z našich zápasů. Jak narůstal počet proher a hlavně já jsem necítil, že by mělo přijít něco, co by znamenalo zlom v tom vývoji, tak ani mne ta sezona nebavila. Poslední půlrok, kdy jsme se zápas od zápasu bořili do bahna a začínalo být jasné, že tu situaci nezvládneme, bych nepřál zažít žádnému fandovi ani funkcionáři.

Bylo těžké složité období zvládnout?

Ano. Tímto bych chtěl jmenovat tři osoby, kterých si za jejich postoje nesmírně vážím. Především pana Zlámala, bez něhož by to nešlo vůbec. Jednoznačně nejvíc, hlavně a především si vážím Pepy Pěnčíka, předsedy klubu, který se i pod tíhou neúspěšných výsledků snažil tým podporovat, jak to jen šlo. Vím, co Pepa v tu dobu obětoval, co podstoupil a v jakém byl stresu. A obávám se, že mu za to nikdo nepoděkoval. Naopak se k němu ostatní ještě otočili zády. Já si za vše Pepu nesmírně vážím a dokud to půjde, budu s ním rád spolupracovat. Třetím je Jindra Lehkoživ, trenér, který před ty kluky přes týden a před každým zápasem znovu a znovu vystupoval a snažil se je burcovat k výsledkům, to také nebyla lehká situace. Vůči všem třem smekám.

Bavíte se nyní v klubu o tom, že byste družstvo dospělých přihlásili do soutěže?

Ano, tuto možnost jsme v průběhu podzimu hodně diskutovali. Usilovali jsme o sloučení s jedním klubem tak, aby tato fúze přinesla nějaký posun, rozvoj a návaznost pro hulínský fotbal. To nedopadlo a my jsme se s myšlenkou mužského týmu rozloučili. Nicméně ozvali se kluci – bývalí hráči Spartaku, kteří projevili zájem třeba i nejnižší soutěž hrát. Momentálně jsme tedy ve fázi, kdy se snažíme sestavit mužstvo, které by to zkusilo zase v nejnižší soutěži a uvidíme. Kdyby nic jiného, tak mne osobně potěšilo, že se našli kluci, kterým osud Spartaku není lhostejný a chtějí do toho jít.

Jak dlouho vůbec působíte ve Spartaku Hulín?

Do klubu jsem přišel na podzim v sezoně 2003/2004. Začal jsem se tehdy věnovat webu Spartaku, zakládal jsem jej. Spartak hrál tehdy divizi. V kraji i na Moravě jsme na této úrovni byli mezi prvními, kteří web vůbec měli. Tak jak jsem získával zkušenosti, tak jsem postupně web rozvíjel. Bohužel tahle sezona pro nás nedopadla dobře, na jejím konci Spartak sestoupil do krajského přeboru.

Vy jste ale paradoxně po tomto ročníku dostal možnost podílet se na vzniku webu Hanácké Slavie Kroměříž, která tehdy postoupila do druhé ligy, že?

Paradoxně jsem to byl tehdy já společně s tehdejším sekretářem Hanácké Slavie Markem Zdráhalem a později sekretářkou Mirkou Baďurovou, kdo jsme web Hanáků založili a rozvíjeli. Jednu dobu jsem tedy působil současně v Hulíně i v Kroměříži, ale to žádný zásadní problém tehdy nebyl, protože oba kluby přímými konkurenty nebyli. Když pominu sezonu 2005/2006, kdy o postup do divize v krajském přeboru proti sobě hrál Spartak a béčko Hanáků. Po této sezoně Spartak postoupil zpět do divize a Hanácká Slavia převedla druhou ligu do Opavy, nastoupila do divize, kde se zase stala přímým konkurentem Spartaku. To už jsem jednoznačně chtěl pracovat jen pro Hulín a po nějaké době se mi v Kroměříži podařilo najít nástupce, který web po mně převzal. Já jsem se tak mohl se vší vervou a chutí věnovat dění kolem Spartaku. Celkově to tedy bude letos sedmnáct let.

Jak moc ovlivňuje vaši práci pro klub fakt, že jste se vloni za prací přestěhoval do Prahy?

Samozřejmě to je komplikace, protože v Praze trávím devětadevadesát procent svého času. Takže za fotbalovými zápasy jezdím mimo Hulín. Na úrovni třetí ligy jsem dvakrát byl na domácím zápase mého nového „domácího“ týmu Motorlet Praha, který jsem viděl při zápase proti Chomutovu a proti Slavii B. Jednou jsem byl na Strahově na zápase Sparty B proti Táborsku. Mám tak srovnání s MSFL a musím říct, že ČFL mi přijde jako kvalitnější soutěž. V okolí Hulína bych si ale mimo zápasů hulínských týmů Admiry a Záhlinic ujít ani domácí duely Hanáků, Kvasic a Skaštic. Rovněž sleduji výsledky všech soutěží. Od třetí ligy, přes divize, zlínský krajský přebor až po první B třídu.

Jak je to ve Spartaku nyní s mládeží?

Máme pět družstev, které hrají pravidelné soutěže. Kromě dorostu máme taky starší a mladší žáky, starší a mladší přípravku. K tomu máme školičku, to je tedy šestý tým. Dorost a žáci hrají na krajské úrovni, přípravky na okresní úrovni. Školička soutěž nehraje. Tradičním problémem jsou počty hráčů, z tohoto důvodu máme tým dorostu sloučený s Kvasicemi. Starší žáci mají nyní také početní problémy, což se na začátku sezony ani nezdálo. Bohužel zájem opadl.

Co říkáte na současnou situaci? Mrzí vás hodně, že děti nejen v Hulíně nemohou trénovat chodit a hřiště?

Nejen pro děti, ale pro každého sportovce je nemožnost sportovat problém. V sobotu jsem zaznamenal zprávu, že první případ COVID – 19 je už i v Hulíně. Za takové situace určitě nemá význam dávat příležitost, aby se tato nemoc šířila dál. Já mohu jen doufat, že co nejdříve tato hrůza pomine a budeme zase moct žít normálním životem. Osobně jsem sezonu už uzavřel, pokud se bude ještě něco hrát, tak jedině zbytek.

Vy poctivě dodržujete všechna nařízení vlády?

Ano dodržuji. Z bytu vycházím maximálně do práce a zpět nebo do obchodu či na oběd k otevřenému hladovému oknu. Roušku mám mimo byt vždy nasazenou a stejně tak se snažím dodržovat ostatní preventivní doporučení. V Praze je nakažených osob nejvíce a byť procentuální číslo obyvatel Prahy vůči všem nakaženým není až tak alarmující, člověk neví, jestli zrovna nejel stejným vagonem metra, jako člověk směřující na testy na COVID - 19.