Divizi kopal také v Bystřici pod Hostýnem a dvakrát si odskočil do okresního přeboru (Martinice, Roštění). Do další sezony vstoupí opět v dresu Hulína, ale stihne zřejmě jenom podzimní část.

„Mám rád změnu, a tak jsem se rozhodl pro jednu výraznou. Chci se dát na dráhu profesionálního vojáka. Za čtrnáct dnů mě čekají testy. Uvidíme, jak uspěju, protože to není nic jednoduchého," řekl ke své překvapivé změně barev Roman Číhal.

Kde se ve vás zrodila myšlenka stát se vojákem?

Už deset let žiju pořád stejně a chtěl jsem změnu. A když změnu, tak radikální. Myslím si, že být vojákem by celkem šlo považovat za radikální změnu.

Předpokládám, že jste nebyl na vojně…

Nebyl a právě spousta kamarádů, kteří tam byli, mně mé rozhodnutí rozmlouvá. Být vojákem však dnes není takové jako před rokem 1989.

Co vás láká na tom být vojákem?

Pořád ta týmová práce. Proto taky hraju fotbal, protože mě baví být součástí kolektivu.

Co byste měl jako voják dělat?

To rozhodnou až psychologické testy. Jelikož jsem řidič z povolání, tak bych rád pokračoval jako řidič i mezi vojáky. Za svůj život už mám naježděno docela dost kilometrů, tak by to bylo fajn.

Jak na vaše rozhodnutí reagovala přítelkyně?

Byla nadšená, ale když jsem jí řekl, že nejvíc volných míst je v Čechách a museli bychom se odstěhovat, tak už tak nadšená nebyla.

Znamená to, že byste vykonával své povolání tady a neúčastnil byste se misí v zahraničí?

Zatím určitě v České republice. Zahraničních misí bych se vůbec nebál, ale to je všechno ještě hodně daleko. Zatím mě k vojákům ani nevzali.

Působil jste v mládežnických týmech Zlína. Mezi vaše spoluhráče patřili například Poznar nebo Malý. Proč jste se neprosadil do druholigového mužstva jako oni?

Měl jsem osobní problémy, které se neslučovaly s povinnostmi profesionálního fotbalisty.

S bývalými spoluhráči jste neustále v kontaktu a občas se s nimi účastníte společných sportovních akcí…

Stýkám se s nimi a jsem za to strašně rád, protože to jsou fajn kluci a něco jsme spolu prožili. Budu rád, když se budeme potkávat i nadále.

Do historie fotbalového klubu Spartak Hulín jste se nesmazatelně zapsal gólem téměř z poloviny hřiště v pohárovém zápase se Sigmou Olomouc. Vzpomenete si na ten okamžik často?

(Smích.) Hodně lidí mně ten okamžik připomíná. Přitom to byla vlastně náhoda.

Máte nahranou slavnou branku?

To ne, ale hulínský admin ji uchovává na internetu (VIDEO ZDE). Dá se najít někde v archivech České televize. Vždy, když se chci na ten gól podívat, tak se obrátím na admina. Už jsem dlouho tu branku neviděl. Dřív jsem se na ni díval celkem často, protože to bylo opravdu k neuvěření. Tehdy kolem toho byl docela velký mediální zájem. Dával jsem rozhovor i do televize. Byla to tehdy pro mě nejdražší akce v šatně. Gól mě stál asi 3000 Kč, ale nakonec se nějak záhadně ztratil sešit „pokutník", takže jsem z toho vyvázl tak na 50 procent.

Nemrzí vás, že už druhým rokem nehraje Hulín Český pohár?

Na jednu stranu mě to mrzí, ale na druhou stranu rozhodnutí vedení klubu chápu. V Hulíně má totiž jen několik hráčů v době začátku poháru vyřízenou registraci. Pak nemá cenu jezdit třeba do Slavičína s polovinou dorostenců. Je mně líto především fanoušků, kteří mohli vidět nějaké prvoligové nebo druholigové mužstvo.

Spartak loni překvapil konečným čtvrtým místem v MSFL…

Sami jsme byli překvapení, jak nám to jde. Je to asi tím, že spolu hrajeme už poměrně dlouho. Navíc přišel obrovsky zkušený Broňa Červenka, který přinesl klid do naší hry. Chtěli jsme hrát fotbal na rozdíl od jiných týmů a vyplatilo se nám to.

Slyšel jsem, že občas nestihnete ranní zápasy na hřištích soupeřů…

Je to tak. To musím přiznat, ale nakonec jsem se na zápas vždycky dostavil. Je to tím, že v týdnu vstávám do práce hodně brzy a moc toho nenaspím. Pak jsem rád, že si můžu pospat o víkendech.

Trenér Lehkoživ vás za uplynulou sezonu chválil, ale také řekl, že Číhal má nějaké mouchy. Co tím myslel?

Určitě mé někdy netradiční řešení herních situací. Já prostě občas začnu vymýšlet na úkor jednoduchého odkopu.

Příprava Hulín začíná až 14. 7. To už trénuje řada týmů okresního přeboru. Znamená to, že už nepotřebujete tolik trénovat?

(Smích.) To je dobrá otázka. Měli jsme začínat dřív, ale já věřím, že nám bude čtrnáct dnů stačit.