Na hřišti tak strávil víc než 298 hodin. Od roku 2000 stihl vstřelit devatenáct branek. Od rozhodčích viděl 21 žlutých karet, ale nebyl vyloučen. Skromný a poctivý fotbalista, který se vyučil montérem NC strojů a svému povolání je věrný v jedné z firem v Malenovicích dodnes, je velkou oporou svého týmu.

Kde jste s fotbalem začínal?

V Prusinovicích ve straších žácích, kde hrávali kluci od deseti let. U nás se ani jiný sport nedal dělat. V osmnácti letech jsem asi na tři roky kariéru přerušil. Potom jsem se už vrátil do mužstva mužů.

Kdy jste poprvé nastoupil za muže?

Někdy v sedmnácti letech, kdy jsem patřil do dorostu. Mužů bylo tehdy málo, tak si mně vytáhli. S jakým soupeřem to bylo si však opravdu nepamatuji.

Odehrál jste od roku 2002 nejvíc utkání v okresním přeboru. Statisticky však už nejdou doplnit vaše starty v letech 1998–2001, kdy Prusinovice hrály okresní přebor. To znamená, že byste mohl mít na kontě už 300 zápasů…

Vlastní statistiky si nevedu. Když jsme postoupili do okresního přeboru, tak jsem už téměř pravidelně nastupoval. Tehdy byl však v Prusinovicích celkem silný tým, proto jsem určitě několik zápasů proseděl na lavičce náhradníků.

Zápasů mohlo být víc, ale třeba v sezoně 2009/2010 jste stihl jenom deset utkání…

Tehdy jsem měl totiž zlomenou nohu. Zranění jsem si způsobil vlastní vinou, když jsem se srazil s jedním hráčem Roštění. Jeho noha na rozdíl od té mé vydržela. Bylo to mé jediné vážné zranění. Bohužel už mně bylo víc než třicet, takže jsem se vracel na hřiště docela složitě.

Neuvažoval jste o ukončení aktivní kariéry?

Ani ne. Fotbal jsem hrál už spoustu let, a čím byla přestávka delší, tím víc jsem se znovu těšil na hřiště. Po ročním výpadku byl návrat hodně těžký. Chyběla mně fyzička a na hřišti jsem nebyl už důrazný. Víc jsem si dával pozor na další zranění.

Kde se cítí na hřišti nejlépe?

Celou kariéru na hřišti jsem strávil v obraně nebo záloze. Do útoku jsem se nikdy nepodíval. Lépe se cítím v záloze, protože když udělám chybu, tak jsou za mnou ještě obránci. V záloze jsem takový svobodnější.

Nikdy jste nebyl vyloučen, což je na defenzivního hráče hodně neobvyklé…

Když diskutuji s rozhodčím, tak se vždy snažím, aby to bylo v mezích slušnosti. Nehrajeme fotbal pro peníze, abychom museli někomu nadávat. Když už dostanu žlutou kartu za faul, tak útočníka raději pustím, i když to pro tým není dobré.

Který ze soupeřů v okresním přeboru byl nejnepříjemnější?

Hodně dobrým týmem byla Admira Hulín. Těžké to bylo i proti Těšnovicím. Kdybych měl vybrat jednoho hráče, tak by to byl Paštěka ze Záhlinic, který mně dělal vždycky velké problémy. Pro mě je výhodou, že letos hraje jenom III. třídu.

V 35 letech vaše výkonnost už asi nemá stoupající úroveň, jak se připravujete, abyste stačil mladším?

Mám čas jen dvakrát týdně přijet na trénink. V zápasech se snažím především využít své zkušenosti. Když chybí rychlost, tak se snažím hrát lépe pozičně a nechávat si odstup od protihráčů. Vím, co si mohu dovolit a neriskuji tolik. Problém je však regenerace po zápase. Trvá mnohem déle, než když jsem byl mladší. Teď na sobě zatížení cítím téměř celý týden. Po sezoně si rád odpočinu.

Jak dlouho chcete ještě hrát?

Chtěl bych skončit po této sezoně. Nejsem nejmladší a příležitost by měli dostat mladší spoluhráči. Chci se víc věnovat rodině.

Prusinovice nikdy nedosáhly na postup do I. B třídy, nelákalo vás vyzkoušet si vyšší soutěž v jiném dresu?

Jednou přišla nabídka z Roštění, které hrálo v I. B třídě, ale tu jsem odmítl. V Prusinovích jsme tehdy měli dobrý tým, a proto jsem nechtěl odcházet. I. B třída nebyla tak vysokou soutěží, abych musel měnit spoluhráče.

Jaké máte v klubu zázemí?

O fotbal v Prusinovicích se vždy staralo jenom pár jednotlivců. Tak to bylo, když jsem začínal a stejné je to i v současnosti. Jména se samozřejmě změnila, ale minimální počet zůstává. Teď drží klub Aleš Pumprla a pár lidí kolem. Je dobré, že se vybudovaly kvalitní šatny a není to u nás jako v nějaké přespolní soutěži.

Co byste považoval za vaši největší slabinu, která vás v zápasech limitovala?

Tvrdost v obraně a lepší hra tělem. Neumím používat ruce. Hodně mě také sráží, když se mně nedaří a nemůžu mužstvu pomoct. To bych vždycky nejradši vystřídal.

Láká vás pokračovat jako trenér?

To rozhodně ne. Taková práce mně nemotivuje.

Co to zkusit jako rozhodčí?

To už vůbec ne. Rozhodovat mezi dvěma týmy, na to bych rozhodně neměl.

Co vaše děti a sport?

Máme tříletou dceru a nyní čekáme druhý přírůstek do rodiny. Jestli to bude holčička nebo kluk si nechám pro sebe, aby to bylo překvapení. Dcera je hodně sportovní typ. Míč a rakety na tenis a stolní tenis, to jsou její nejlepší hračky. Předpokládám, že děti se budou nějaké sportu věnovat.

Co vám vedle rodiny a fotbalu vyplňuje volný čas?

Koníčkem číslo jedna byl vždycky fotbal, ať už aktivně, nebo u televize. Jinak možná občas nějaká knížka.

Statistika od sezony 2002/2003
2002/03 Prusinovice OP 26–6
2003/04 Prusinovice OP 23–0
2004/05 Prusinovice OP 26–2
2005/06 Prusinovice OP 25–0
2006/07 Prusinovice OP 25–2
2007/08 Prusinovice OP 21–0
2008/09 Prusinovice OP 18–0
2009/10 Prusinovice OP 10–0
2010/11 Prusinovice OP 22–1
2011/12 Prusinovice OP 13–0

Pohledem trenéra Viktora Vinklárka

Dan je velice zodpovědný a zkušený hráč. Dokáže mužstvo podržet v obranné fázi. Jeho předností je chytrá rozehrávka, klička a dobrá hra hlavou. Měl problematické zranění, z kterého se dostal. I po návratu na hřiště je to stále velmi dobrý hráč.

Okresní přebor může se svými zkušenostmi klidně hrát ještě pět let. Hodně si zabírá neúspěchy vlastní i celého mužstva. Když udělá v úvodu nějakou chybu, tak se to na něm podepíše. Dochází k tomu však velmi zřídka. Když jsme měli sérii porážek, tak se mu na hřiště moc nechtělo. Po vzájemné domluvě se do toho opět dostal a teď patří k nejlepším hráčům v obraně.