Šikovný dorostenec, který šel na trávník v 67. minutě místo Neuberta, totiž premiérovým gólem ve třetí lize dospělých pomohl fotbalistům Kroměříže odvrátit porážku.

Hanácká Slavie hlavně díky trefě talentovaného forvarda v 88. minutě srovnala se silným soupeřem skóre na konečných 1:1.

„Měl jsem z gólu velkou radost. Byl přece první a pomohl nám získat alespoň bod,“ připomíná šťastný střelec. Jediné, co rodáka z Kojetína mrzí, je absence nejbližších na utkání 20. kola MSFL.

„Rodiče se mě ptali, zda mají přijít a já jim řekl, aby nechodili, že nejspíš ani nenastoupím,“ štve sympatického fotbalistu, jenž zkoušel štěstí i ve vyhlášené akademii ligového Slovácka.

Na páteční duel jenom tak nezapomenete, že?

Určitě posledních patnáct minut bylo pozitivních. Příště je ale potřeba takhle hrát celý zápas. Na lavičce jsme si říkali, že nás budou neproměněné šance z prvního poločasu mrzet, což se později potvrdilo. Obrana fungovala podle mě dobře. Gól jsme ale dostali z nakopnutého míče po sporné hře rukou. Popravdě nevím, jestli byla ruka nebo ne, ale celý stadion viděl hru ruku. Ke konci utkání jsme měli i další šance, které ale skvěle vychytal gólman hostů.

S jakými pokyny vás trenéři na nepříznivého poslali na trávník? Co vám říkali?

Všichni trenéři mi radili, ať si na hřišti hodně dovolím a používám svoji rychlost. Věřili mi a já z toho měl radost. Zároveň jsem věděl, že jim jejich důvěru musím oplatit. Hodně mi pomohli i mí spoluhráči z dorostu, kteří mě povzbuzovali v době střídání.

Jaké pocity jste zažíval po premiérové brance?

Měl jsem neskutečnou radost. Po gólu jsem na chvíli ztuhl radostí, ale potom už jsem utíkal slavit (úsměv)

Co v kabině říkali spoluhráči?

Potřebovali jsme vyrovnat, což se podařilo se. Celý tým na to dřel.

Umocnilo váš zážitek ze vstřelené branky fakt, že se utkání hrálo pod umělým osvětlením?

Určitě je to pro mě jako dorostence něco výjimečného. Pod osvětlením jsem odehrál pár utkání za Slovácko, ale to bylo vše. Pod světly se mi hraje dobře. Zápas má jinou atmosféru.

Bude vás premiérová branka v MSFL něco stát?

Určitě ano. Nevím kolik, ale kluci si jistě nějakou částku vymyslí.

Mezi střelce patříte od žáků, nebo jste dříve branky raději připravoval?

Už je to dlouhá doba, co nejsem v žácích. Od svého přestupu z Přerova do Kroměříže jsem góly raději střílel, než na ně nahrával, ale postupem času se situace změnila. Poslední dobou více na branky přihrávám, než je střílím. Ovšem, když dáte důležitý gól, potěší vás to také.

Jak si užíváte důvěru trenéra Světlíka a dalších trenérů z třetiligového klubu?

Důvěry trenérů i spoluhráčů v Kroměříži si nesmírně cením a vážím. Už jen když jsem dostal možnost trénovat s prvním týmem. To pro mě byla velká pocta. Ostatní dorostenci to brali jinak než já. U mě převládala pokora a chtění se naučit něco nového. Věděl jsem, že takové zkušenosti jinde nezískám.

Komu za příležitost hrát v sedmnácti letech MSFL nejvíce vděčíte?

Může za to hlavně šéftrenér mládeže Karel Heinz, jehož největší předností je vztah a komunikace s hráči, což je vzácná vlastnost u trenérů. A stejně tuto vlastnost má i trenér Ivo Světlík a taky trenér Ondřej Mrázek, který mě trénoval už v Přerově a má hlavní podíl na mé fyzické a kondiční stránce. Tito dva mají hlavní podíl na tom, jaký jsem hráč, a zaslouží si mé poděkování.

Popravdě. Čekal jste, že do těžkého zápasu s Vyškovem zasáhnete?

Nečekal. Byl to zápas se silným soupeřem a Hanáci chtějí utrhnout co nejvíc bodů. Jsem rád i za to, že mohu jít na lavičku a poznat, jak to chodí a nasát tu atmosféru. Nejsem zvyklý hrát před lidmi. Na dorostenecké zápasy přijdou maximálně rodiny hráčů a pár kamarádek a kamarádů. V MSFL je to úplně něco jiného. Jsem rád za každý trénink s áčkem a ještě víc si cením každé minuty ve třetí lize.

Je to velký rozdíl oproti dorostenecké soutěži?

Je to velký skok. V mužích je všechno rychlejší, tvrdší, ale největší rozdíl vidím hlavně v taktice. V dorostech neklademe důraz na taktiku a právě v tomto chci získat mnoho zkušeností. Na rychlost a tvrdost si časem zvyknete, ale na taktiku je těžké si zvyknout.

Kde jste s fotbalem vůbec začínal?

Pocházím z Kojetína, což je malé město kousek od Kroměříže. Jako malý jsem tam začal hrát za TJ Slavoj. Fotbal mě opravdu chytl, a jelikož bydlíme hned vedle stadionu, trávil jsem tam hodně času. Poté jsem se ocitl v Přerově. Nepamatuju si, jak to přesně proběhlo, jediné, co si vybavuju je, že to bylo kvůli uzavřené hale v Kojetíně a já nemohl v průběhu zimy trénovat.

V Přerově jste ale dlouho nepobyl…

Vydržel jsem tam zhruba do páté třídy. Potom jsem kvůli dojíždění zkusil hrát v Hanácké Slavii. Hned po příchodu mě zařadili ke starším klukům do ročníku 1999. Postupem času jsme vytvořili dobrou partu a fotbal si užívali. Celý náš tým v té době chodil do stejné třídy.

A se spoluhráči dělali lumpárny, ne?

To ne (úsměv). Toto období pro mě bylo asi nejmilejší z dětského fotbalu. Jak tak vzpomínám, dozvídám se, že jsem se nejvíce rozvíjel právě při působení v Kroměříži. Později o mě projevily zájem kluby z větších měst a já se nakonec rozhodl pro Slovácko. O dva roky později jsem se ale opět vrátil do Hanácké Slavie, kde působím dodnes.

Kam byste to chtěl v kariéře dotáhnout? Máte svůj sen?

Můj první cíl je dostat se do základní sestavě Kroměříže a pravidelně hrávat třetí ligu. Vím, že to nebude nic lehkého a nebude to ze dne na den, ale přesto věřím, že se mi to může povést. Další cíle mám určené, ale žádný se nemůže uskutečnit, aniž bych splnil první cíl.