„Žene mě vpřed touha ještě něco dokázat. Chci předvést, že jsem se na fotbal úplně nevykašlal a některým lidem, kteří říkají, že už na to nemám, zavřít pusu," prohlásil odhodlaně 27letý útočník, jenž naposledy hrál I. A třídu v dresu Strání. Do jeho vizitky však patří také 16 prvoligových gó­lů.

Jak vás přijala vzhledem k vašim známým prohřeškům a vaší minulosti kabina v Hulíně?

Kolektiv je perfektní. Je zde pohoda a sranda, přičemž na tréninku se maká. A všichni mě vzali bez problémů. Poznali mě a baví se se mnou. Samozřejmě jsem se setkal i s ohlasy, že vedení klubu přijímalo telefonáty, ve kterých lidé hlásali, že jsem problémový. Opravdu bych byl rád, kdyby mi tyto osoby konečně zavolaly přímo a řekly to mně do telefonu. (vášnivě) Už tři roky se o mně nic neví, ale furt se se mnou vezou případy z dřívější doby.

Proč se anonymy takto ozývají?

Neumím si to vysvětlit. Ale samozřejmě, když jsem měl dvacet, jednadvacet, dvaadvacet, tak jsem zašel do baru, na pivko a vytvořil jsem si takovou vizitku. Táhne se to se mnou dlouhou dobu a teď už mě to trochu i štve. Lidé, které dobře znám a se kterými jsem v poslední třech letech hrával, vědí, že se mnou nebyl v ničem problém. Týká se to třeba i kluků v Mladé Boleslavi (spoluhráči Ondřejky v sezoně 2012/13 – pozn. red.). V poslední době jsem si srovnal hlavu. Chci hrát fotbal a nemíním dělat kraviny. To je moje zábava, večírky už jsou dávno za mnou, neberou mě.

Co je příčinou takové proměny?

Mám syna a jsem s přítelkyní, která je na mě přísná, takže tak. (smích)

Nemrzí vás teď, že vás čeká boj „jen" ve třetí lize?

To je fotbal. Kdybych si to měl brát, tak se z toho zblázním. Poslední dva roky jsem měl smůlu na trenéry, kteří razili svůj styl a já do něj nezapadal. Můj byl odlišný. Nic s tím už neudělám. Nicméně ještě nekončím!

Vypadáte vyrovnaný a hodně motivovaný…

Je to tak. Cítím se bez jakýchkoliv problémů, mám velkou chuť do fotbalu a to je hlavní. Těším se na třetí ligu, na zápasy atd. Začínáme v Prostějově, chci tam vyhrát a odrazit se k týmovým i osobním radostem.

Je to pro vás výzva prosadit se ve Spartaku?

Určitě. Je mi sedmadvacet a fotbal jsem hrát nezapomněl. Akorát potřebuji potrénovat, jen přece v I. A třídě je to méně intenzivní. První půlrok mám rozjezdový a pak se uvidí. Věřím, že ve třetí lize nastřílím góly a že ještě něco dokážu. V myšlenkách se mi objevuje i návrat do profesionálního fotbalu, ale když to nevyjde, svět se nezboří.

Proč jste zvolil zrovna Hulín?

Nemínil jsem fotbal zabalit, a tak jsem oslovil trenéra (Jindřich Lehkoživ – pozn. red.), jestli by klub o mě měl zájem. Roli sehrál také fakt, že jej mám k domu nejblíž, už jsem nechtěl cestovat. Ve třetí lize jsou také kvalitní mužstva, fotbal se hraje dobrý, takže Hulín vnímám jako ideální volbu.

Cítíte, že i vzhledem k vašemu jménu na vás směřují velká očekávání?

To ani ne. Záleží to na mně, jak budu chtít, trenér to uvidí a zařídí se podle toho. Tlak na mě však nevyvíjí.

Vy sám jste si stanovil gólovou metu?

(úsměv) Jsem pověrčivý. V hlavě něco mám, ale nerad to vyhlašuji, protože to se pak vrací jak bumerang. (úsměv)

S mužstvem máte jaké ambice?

Ty nejvyšší! (úsměv) Vidíme, že máme ještě mezery ve hře, ale když budeme makat a doprovodí nás trochu i štěstí, tak do čtvrtého bychom se mohli umístit. Mančaft máme kvalitní a zkušený.

Nejvíce času jste strávil na Slovácku, kde jste zaznamenal také nejvíce úspěchů. Na druhou stranu po sezoně 2013/14 zde vaše kapitola prozatím skončila. Jaký máte vztah ke klubu?

Na Slovácko budu vzpomínat vždy jen v dobrém! Můj postoj k němu nic nezměnilo. Trenér Habanec sice se mnou pak nepočítal, ale za zlé mu to rozhodně nemám. Má svůj styl, do kterého jsem se nehodil, a já to sám vím. Nechtěl jsem se mu ani přizpůsobit a doplatil jsem na to.

Je na něm, aby očistil své jméno, říká trenér Lehkoživ

Pamatuji si jej z Kroměříže, kde v určitou dobu hrál a už tehdy neměl k problémům daleko. Za další roky se vytvořila jeho nálepka, která se s ním táhne. Říkal jsem mu, že vím, co jej provází a jako klub mu dáváme jednu šanci s tím, že jakmile ji promarní, skončí u nás. Jsme tak domluvení. Věřím, že v Hulíně nezneužije domácí atmosféry. Zatím s ním nejsou žádné potíže. Doufám, že to tak zůstane a bude naším platným hráčem. O jeho kvalitě není pochyb. Je teď na něm, aby dokázal lidem, co ho odepisují, že fotbal hrát umí, aby očistil své jméno a předvedl se ve třetí lize.

Jindřich Lehkoživ, trenér Spartaku Hulín