Mládežnický mistr republiky trénuje muže i ženy

2. 9. 2010

Prusinovice /ROZHOVOR/ – Viktor Vinklárek (31) se na začátku sezony stal trenérem fotbalistů Prusinovic a neodmítl ani nabídku připravovat ženský tým DFK Holešov.

Viktor Vinklárek | Foto: DENÍK/Libor Kopčil

Hráč, který se dostal v mládežnických kategoriích až do Sigmy Olomouc a slavil se svými spoluhráči titul mistrů republiky, přešel na post trenéra po vleklém zranění.

Kdy a kde začala vaše fotbalová kariéra?

Bydlím v Bystřici a tam jsem také začal v místním klubu s fotbalem. Za starší žáky jsem už hrával v Sigmě Olomouc. V tomto klubu jsem odehrál i několik zápasů za rezervní tým v MSFL. Následovalo hostování v Horce nad Moravou, kde jsem si v jednom týmu zahrál i s Radkem Drulákem. Potom jsem se vrátil do Bystřice p. H., která v té době působila v divizi.

V sezoně 1999/2000 jste byl u historického postupu Bystřice p. H. do MSFL. Jak na toto období vzpomínáte?

Určitě velice dobře, protože tady tehdy byla výborná parta, kterou tvořili hráči společně s funkcionáři. Bylo to prostě super, když chodilo na zápasy v průměru víc než šest set diváků.

V MSFL jste stihl dvě sezony, kam se potom ubíraly vaše kroky?

Šel jsem si přilepšit do Rakouska. Nastupoval jsem za Krems. Bylo to na úrovni naší I. A třídy. Kvůli zranění jsem se však po jedné sezoně vrátil zpět.

Tři roky jste hrál okresní přebor za Slavkov p. H. a dočkal jste se dalšího postupu, tentokrát do I. B třídy…

Byl to můj pátý titul nebo postup v kariéře. Předtím jsem získaval tituly mistra republiky v žácích i dorostu v Olomouci. V Horce nad Moravou jsme postupovali do župního přeboru. V Bystřici p. H. do MSFL a ve Slavkově do I. B třídy. Ve Slavkově p. H. byla také dobrá parta a trénoval nás pan Ondrůšek, kterého jsem znal ještě z Bystřice p. H. Jeho kvality asi při mém rozhodování hrály největší roli.

Sezona 2006/2007 byla vaší poslední. Proč jste skončil s aktivní kariérou hráče už v 28 letech?

Z jednoho prostého důvodu, protože mám problémy s kyčelním kloubem a je to dost vážné. Vydržím trénink, ale zápasovou zátěž bych nezvládl.

Na začátku letošní sezony jste převzal tým okresního přeboru z Prusinovic. Proč jste přijal tuto nabídku?

Je to pro mě v roli trenéra premiéra. Oslovil mě můj bývalý spoluhráč z Bystřice p. H. Libor Pumprla. Přemlouval mě, abych dal kluky v Prusinovicích dohromady. Určitě je to pro mě výzva.

Prusinovice nemají letos lehkou situaci. Prvních třináct zápasů hrají kvůli rekonstrukci šaten na hřištích soupeřů. Je to velký handicap?

Je to určitě velký handicap. Velkou roli hraje psychika, když nastupujeme jen na hřištích soupeřů. Domácí zápasy nám určitě chybí. Jak divákům, tak hráčům. Zkusíme se s tím porvat a získat na podzim co nejvíc bodů.

Jsou za námi teprve 4. kola soutěže. Přesto, troufnete si odhadnout na jaké umístění můžete pomýšlet?

To teď nehodlám odhadovat. Teď nás čekají hodně těžcí soupeři a máme poměrně velkou marodku. To mě trápí.

Vedle mužského týmu Prusinovic pracujete také jako trenér ženského družstva DFK Holešov. To není příliš obvyklé…

Není, ale je to zajímavé zpestření. Holky fotbal opravdu umí hrát. Máme jich v Holešově hodně, protože máme dvě družstva. Je z čeho vybírat a jsou tady opravdu talentované hráčky. Před mým příchodem už jsem ženský fotbal trošičku sledoval přes mého spoluhráče z klubu sálové kopané Zdeňka Odstrčilíka. Ten už v Holešově působí déle.

Čím vás děvčata nejvíc překvapila?

Určitě hrou, protože hrají pohledný, kombinační fotbal, což potvrdily v prvním mistrovském zápase výhrou 12:0. Rozdíl mezi mužským a ženským fotbalem je jenom v rychlosti a důrazu.