Největší problém mají podle předsedy Okresního fotbalového svazu (OFS) v Kroměříži Libora Kopčila především menší kluby na vesnicích.

„Často si nemůžou dovolit umělé zavlažování, které má velkou spotřebu. Berou pak vodu z potoků, které jsou nyní vyschlé. Ti, co mají nějaký vodní zdroj, jsou na tom lépe. Je také dobré, když se má o hřiště kdo starat, málokde totiž mají speciálního správce," vysvětlil předseda OFS.

Dostatek vody zatím mají například v Těšnovicích. „Zhruba ještě před dvěma lety s tím býval problém, proto jsme nechali udělat studnu a od té doby je to o dost lepší. Voda nám zatím stačí," potvrdil Kroměřížskému deníku předseda tamní Tělovýchovné jednoty Vlastimil Smýkal.

To v Rajnochovicích budou asi brzy muset zavlažování hřiště ukončit. „Zatím sice problém není, povolení od Povodí Moravy máme, ale tuším, že to brzo skončí," obává se předseda tamního Sportovního klubu Jaroslav Gajdůšek.

Bez obav jsou zatím v Mrlínku nedaleko Bystřice pod Hostýnem. „Máme hned vedle hřiště požární nádrž, s vodou pro údržbu povrchu tedy není problém," potvrdil předseda Tělovýchovné jednoty Libor Fárek.

Oproti tomu potok, ze kterého berou vodu na zalévání hřiště v Míškovicích, je už vyschlý a studna na vše nestačí. „Bylo by určitě lepší, kdybychom měli umělé zavlažování, ale na to nejsou finance," krčí rameny předseda tamního Sokola David Mikala.

Tráva se na hřišti zatím ještě nějakým způsobem drží, mnohé kluby jsou na tom podle něj ještě hůř. „Hraje se na tom sice jako na suché hlíně, ale vzhledem k tomu, že hrajeme nejnižší soutěž, tak si nějak vystačíme," dodal David Mikala.

Právě týmy z nejnižších soutěží se většinou sejdou na trénink pouze jednou týdně a v neděli odehrají zápas. Více vedro vadí velkým klubům, kde se přes týden na hřišti vystřídá hráčů mnohem víc. Voda už ostatně dochází i největšímu klubu v regionu, Hanácké Slavii v Kroměříži.

„Mluvil jsem v úterý se správcem, který potvrdil, že závlaha opravdu brzy dojde. Máme vrty na spodní vodu, která už do nádrže skoro neteče. Potřebovali bychom aby pořádně zapršelo," přitakává předseda Martin Bsonek.

Automatický zavlažovací systém používají i na hřišti v Chropyni: vodu berou ze studny.

„Sucho a fotbalové trávníky jsou velcí nepřátelé, bez umělé závlahy nelze udržet kvalitní hustý trávník. Trénování a hraní je pak daleko pohodlnější, než tam, kde se nezavlažuje. To je pak v podstatě hra na vyprahlé hlíně, ze které bolí úplně všechno," vysvětluje člen výboru chropyňského klubu Pavel Beňa.

Pokud neprší, zavlažují tam hřiště každý den. „Mělo by to být samozřejmě večer, aby se voda vsákla do půdy. Pokud by se zavlažovalo přes den na přímém slunci, tráva by se spálila, vodní kapky fungují jako čočka," připomíná.

Klub v Chropyni má k dispozici také umělou trávu. „Na tomto povrchu je ale trénování a hraní v parných dnech přímo riskantní. Umělá tráva je vysypána černým granulátem ze kterého sálá neskutečné horko. Dá se využít i bílá guma, ale ta má vyšší pořizovací cenu," říká Pavel Beňa.

Horko je podle něj i pro dospělého člověka nesnesitelné, o mládežnických kategoriích ani nemluvě. „Umělá tráva se zkrátka využívá spíš při nepříznivém počasí nebo termínové kolizi v chladnějších dnech," dodal člen chropyňského výboru.