Kliknutím zvětšíte
Čtyřiačtyřicetiletý chlapík strávil většinu kariéry v rodném městě. Ať už hrával za Rapid či Slovan, vždycky byl hrdým Liberečákem. Pouto ke kraji, kde nejen fotbalově vyrostl, v něm přetrvává dodnes.
Modrá a bílá barva, to je pořád jeho.
„Liberec je u mě na prvním místě. Když hraje v televizi a mám možnost, tak se dívám. Jinak v evropských pohárech fandím i jiných českým zástupcům. Spartě, Slavii a třeba i Plzni,“ říká.
Jinak se ale na televizi příliš nekouká. „Přes týden i o víkendu mám fotbalu až dost, takže už mě to tak neláká. Že bych se třeba podíval na Spartu s Plzní, to ne. Radši jsem s rodinou někde venku, než abych seděl na gauči v obýváku,“ tvrdí.
Když má ale večer náladu a v televizi běží špičkový duel, nenechá si jej ujít.
Jinak ani ligové stadiony vůbec nenavštěvuje. Na Městském stadionu v Uherském Hradišti nikdy nehrál, na Letné byl ještě jako žák a pak jako hráč Neratovic ve druhé lize. „Pamatuji si na ten zápas moc dobře, protože vedení klubu nám před ním řeklo, že když to poslední utkání neprohrajeme, dostaneme ihned na ruku prémie, které jsme měli dávno slíbené,“ vybavuje si i po letech.
„Tehdy jsme prohrávali a já v poslední minutě střelou asi z pětadvaceti nebo třiceti metrů vyrovnal na 1:1,“ líčí s úsměvem.
Jinak k Fastavu ani Slovácku žádný vztah nemá. Kontakt někdejší hráč Varnsdorfu, Admiry Praha či Čáslavi už moc neudržuje ani s mateřským klubem.
Díky sociálním sítím si občas napíše s ex-reprezentantem Romanem Týce či Zdeňkem Beňem. Ze současných trenérů sleduje Josefa Lexu, Pavla Čapka nebo Miroslava Holeňáka.
Jinak na sever Čech jezdí hlavně za rodinou. „Táta už mi sice umřel, ale pořád tam mám maminku, bráchu i ségru. Snažím se je navštěvovat alespoň dvakrát do roka, ale je to těžké, protože to mám 400 kilometrů,“ připomíná dlouhou štreku přes celou republiku.
Leitner se díky práci a vztahu usadil na Moravě. V únoru to bude devět let, co se přestěhoval do Napajedel.
Na Zlínsku se mu líbí. Vztahy jsou tady prý vřelejší než na severu Čech.
„Na Moravě jsou lidé strašně hodní a pohostinní. S Libercem se to nedá srovnat. Tady udělají pro cizího člověka neuvěřitelně moc,“ všímá si.
„Já furt každému říkám, že v Liberci by tu venkovní výzdobu, kterou si lidé dělají přede dveřmi na Vánoce či Velikonoce, mít nemohli, protože by jim to někdo do rána ukradl,“ přidává se smíchem.
Na východní Moravě je mu fajn. I když před třemi měl mozkovou příhodu, dostal se z toho a nyní si užívá invalidního důchodu.
Ve volných chvílích trénuje fotbalisty Topolné, se kterými postoupil do krajské I. B třídy skupiny C.
Jinak se věnuje hlavně dětem. Celkem jich má čtyři. „Z prvního manželství mám dva kluky. Starší je Jakub, mladší Filip. Se svojí současnou ženou máme dcerku Lilianku a ještě jsem vyženil syna Kristiána,“ zakončuje povídání.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
