Jak sám výherce říká, už sice není v takové fyzické kondici, aby mohl sám fotbal hrát, s kopacím míčem však prožil několik desítek let: a dokonce s ním někdy i spával.
Vyrůstal v Kroměříži a dětství trávili s kamarády na hřišti u Bajdy, Pionýrské louce. Fotbal ale hráli i na Velkém náměstí.
„To je v dnešní době už jen těžko představitelné, tehdy to ale bylo naprosto normální. Páni policajti se na nás i usmívali," vzpománá pětašedesátiletý úspěšný tipér.
Za klub ale začal hrát až jako dorostenec, stáhli ho s sebou právě kamarádi. „Kluci se pak vykopali až do ligy, ale já už jsem musel jít na vojnu. Hrál jsem v Dukle Bohumín, pak jsem se vrátil do Kroměříže a nastupoval v Hanácké Slavii za béčko," vypráví fotbalový nadšenec.
Když se šťastně oženil, z Kroměříže se odstěhoval a šel hrát do Tlumačova s kamarády z nedalekých Kvasic. „Fotbalu jsem přestal hrát, až když už jsem nemohl," povzdechl si Jaroslav Plaček, hned ale dodává, že sledovat kopanou nepřestane asi nikdy.
Na fotbale ho totiž baví prakticky všechno. „Je to kolektivní hra, díky ní jsem získal spoustu kamarádů. S Petrem Uličným z Kroměříže jsem chodil do školy i na hřiště, soupeřili jsme spolu jak v atletických soutěžích, tak na fotbalovém hřišti. On pak ale pokračoval dál i jako trenér," připomíná známého rodáka a trenérského bouřliváka, který loni uzavřel kariéru ziskem Českého poháru se Sigmou Olomouc.
To pan Jaroslav byl vždycky fandou Slavie a nezáleželo prý na tom, jestli té slavnější pražské nebo místní kroměřížské. Na své padesátiny dostal i sešívaný dres.
„Fandím ale všem, protože jsem opravdu rád, když kluci hrají fotbal a nesedí doma u počítače se sluchátkama na uších. To úplně nesnáším," poznamenává dlouholetý sportovec.
Aby se sám stal trenérem , to ho prý moc nelákalo, přestože ho dokonce párkrát přemlouvali. Své sportovní nadšení ale přesto předává dál: svým vnukům.
„Mám pětiletého špunta, který hraje hokej. Chvilku neposedí, moc mu fandím, aby v tom pokračoval, klidně v jakémkoli sportu," usmívá se .
Také poukaz, který v Tiplize Deníku po napínavém finiši vyhrál, chce tedy využít na nákup lyží pro svého vnuka.
„Tomu to opravdu přeju a on toho užije s radostí. Já už na lyže nemůžu, ale tipovat budu s Deníkem dál. Je to pro mě zábava a relax. Dokonce i manželka mě občas popichuje, že se na to vůbec nesoustředím," uzavřel s úsměvem spokojený výherce. (pku)
TO JE ON. Radost dělá Jaroslavu Plačkovi kromě výhry v Tiplize i jeho pětiletý vnouček, který se věnuje hokeji.
