Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pracoval především ve fotbalovém oddíle, který svá domácí utkání hrával na Rejdišti. Později se klub přesunul ze škvárové na travnaté hřiště na atletickém stadionu.

„Tehdy odcházeli nejlepší mladí hráči do vojenských tělovýchovných jednot. Oslovovali nás mateřské oddíly jednotlivých hráčů, ale také i jejich rodiče. Hrát v rámci vojenské základní služby fotbal bylo velkou výhodou. V těch letech nebyl problém s nedostatkem hráčů,“ vzpomíná Alois Kopečný.

Dukla Kroměříž začínala v padesátých letech minulého století v okresním přeboru.

„Pamatuji si, že v prvním utkání jsme deklasovali Břest 6:0. Přitom to byl tým, který v předchozím ročníku obsadil druhé místo. Postupem času jsme vyhrávali v I. B třídě, I. A třídě i krajském přeboru. Výhodou bylo, že hráči mohli trénovat dvakrát denně,“ zdůraznil Kopečný.

Do Dukly přicházeli nejlepší hráči z regionu, ale i ze vzdálenějších klu­bů.

„Připomněl bych například pozdějšího reprezentanta Rostislava Vojáčka z Baníku Ostrava nebo Antonína Jurana z Blanska. Dukla byla velkým přínosem pro okolní kluby. Mnoho hráčů se tady během vojny usadilo a pak nastupovalo třeba za Hanáckou Slavii Kroměříž nebo Spartak Hulín,“ podotkl Alois Kopečný.

Známá jména lákala do ochozů vysoké návštěvy. Na derby Dukla – Hanácká Slavia chodilo v některých letech i 2000 diváků.

Alois Kopečný působil v Dukle v roli, dnes bychom řekli manažera. Zajišťoval finance, oslovoval trenéry a vybíral hráče do mužstva.

„Za celou dobu se v klubu vystřídala velká spousta trenérů. Nejraději vzpomínám na Miloše Lužného, Leopolda Silného nebo Josefa Hamrlu,“ připomněl Kopečný, který působil také v roli rozhodčího. Za svou kariéru řídil více než 500 utkání.