„To je nostalgie. Na tato léta rádi vzpomínáme, protože atmosféra kolem mužstva byla neuvěřitelná. Sešlo se plno schopných lidí. Byla to příjemná doba," vzpomíná se slzou v oku někdejší předseda klubu Zdeněk Havránek, jenž po 25 letech křeslo šéfa přepustil mladšímu Romanu Ondrouškovi.

Vše začalo v sezoně 1998/1999, kdy bystřičtí fotbalisté s náskokem 13 bodů, 21 výhrami a impozantním skóre ovládli před druhým Hulínem středomoravský přebor. Nezastavitelnou bystřickou mašinu nepřibrzdila ani divize E o rok později, když už po podzimu nováček soutěže vládl z prvního místa tabulky. Kapitán Martin Krampla a spol. dotáhl i druhou sezonu v řadě k otevírání šampaňského s čtyřbodovým náskokem na druhý Nový Jičín.

„Tým, který postoupil z divize, jsme budovali čtyři roky. Kádr se moc neměnil. V mužstvu si hráči lidsky sedli. Podařilo se nám do týmu dostat hráče z Přerova, jako byl Krampla, Čagan, kteří hrávali vyšší soutěže. Byli sice přespolní, ale za Bystřici by nechali duši," pochvaluje si Havránek.

„Vítáme Vás v MSFL," stálo na postupových tričkách hráčů při skotačení na hasičském autě, které slavnostně objíždělo za aplausu dvou tisícovek diváků po atletickém oválu. „Takové oslavy zažijete jednou za život. Fotbalem tehdy žila celá Bystřice pod Hostýnem a nechyběl ani průvod městem, jehož se účastnilo pět tisíc lidí. Byla to paráda," hledá současný místopředseda klubu vhodná slova, která by popsala tehdejší euforii.

Ani v Moravskoslezské lize nebyla Bystřice rozhodně vyjukaným nováčkem a mužstvo kolem Petra Čagana, Libora Pumprly, Martina Olši, Aloise Skácela a dalších hned v premiérové sezoně 2000/2001 skončilo sedmé a o rok později dokonce čtvrté.

Ve třetí nejvyšší soutěži vydrželo až do roku 2006, kdy Bystřice sestoupila do divize a o čtyři roky později dokonce do krajského přeboru. Přestože se do čtvrté nejvyšší soutěže ještě na sezonu 2010/2011 vrátila, opět ji však neminul sestup o patro níž.

„Začala hráčská výměna. Někteří hráči, kteří se na úspěších podíleli, odešli, jiní zanechali aktivní činnosti a nepodařilo se nám tým kvalitně doplňovat. Také nedostatek financí nás nutil k střízlivější politice klubu," vysvětluje Havránek ústup ze slávy.

Na pomyslný bystřický vrchol však vedla dlouhá cesta. V roce 1921 byl založen klub SK Hostýn. 23. dubna 1922 v prvním zápase prohrál s Holešovem 1:6 před patnácti stovkami diváků. Jenže kvůli nezájmu o kopanou byl časem klub zrušen.

„To se však příznivcům kopané nelíbilo a 7. října 1923 založili Sportovní klub Bystřice pod Hostýnem. Mužstvo SK Hostýn se nerozpadlo, ale přešlo do SK," píše se v kronice oddílu.

Na starém škvárovém hřišti, které bylo otevřeno 26. září 1924, se hrála v letech 1925 a 1926 základní III. třída. V sezoně 1939/1940 slavili postup do I. A třídy. Zajímavý byl rok 1956, kdy dvě kola před koncem měla Bystřice velkou šanci na postup ze II. třídy. V posledním kole se však stala fatální chyba, která zřejmě nemá v historii československé kopané obdoby.

„Tehdy jsme vyhráli nad Kvítkovicemi 6:2, ale rozhodčí snad nedopatřením, možná záměrně napsal do zápisu výsledek ve prospěch Kvítkovic. Náš kapitán při podepisování zápasu chybu přehlédl a neštěstí bylo dovršeno. Fotbalová komise v Gottwaldově přiznala dva body Kvítkovicím a naše odvolání vůbec nevzala v úvahu. Do vyšší třídy tak postoupil Hulín. Byli jsme vším roztrpčení," přiznal v kronice klubu tehdejší předseda František Kohoutek.

Bystřice pod Hostýnem až do šedesátých let střídala okresní soutěže s krajskými. Následně se už v Bystřici až do poloviny devadesátých let, kdy následoval raketový vzestup, hrávaly vesměs krajské soutěže.

Prvním z odchovanců, kteří nakoukli do ligy, byl Petr Nesrsta, jenž čtyři roky hrával ligu v Baníku Ostrava, Vítkovicích a Porubě. Dalšími jsou například Marián Palát, jenž hrával v Rusku nebo v ligové Mladé Boleslavi. Miroslav Trasoň zase nastupoval za Drnovice či České Budějovice.