Je to pár týdnů, co jste byl u velkého přestupu hvězdy slovenského fotbalu. Jak se zrodil odchod Marka Hamšíka do Číny?
Takový přestup jsem ještě nezažil. Víte, já jen pomáhal Juraji Venglošovi, ale zasáhla do toho spousta lidí. Italští, španělští agenti. Neapol. Pak čínští funkcionáři. Nakonec jsme si plácli asi po čtrnácti dnech.
 
Brzdily to rozdílné představy o financích?
Když proběhla první schůzka mezi prezidentem Neapole a zástupci Ta-lienu, vše se vyřídilo za deset minut. Pochvalovali jsme si, jak to jde jednoduše, jenže druhý den bylo všechno jinak.

Podobné komplikace prý provázely přestup Bořka Dočkala do Che-nanu…
Slyšel jsem to. I tady se obě strany dohadovaly, Číňani něco slíbili, pak to ve smlouvě postavili jinak. Pořád nad něčím spekulovali, Italové zase měli na vše čas a třeba ani nekomunikovali. Nakonec řekl prezident Neapole Aurelio de Laurentiis: buď to bude, jak chci já, nebo to nebude vůbec! Teprve pak se začaly hledat podnětné varianty a garance. A po desíti dnech se dospělo k dohodě. (usmívá se)
 
Čína je trochu jiný svět – ve fotbale i v civilním životě. Některé hvězdy, třeba Carlos Tevez, si nezvykly nikdy. Věděl Hamšík, do čeho jde?
Vždy to záleží na typu osobnosti. Kupříkladu Italové mívají problém: pokud musejí pryč ze země, devět z desíti se nikdy nepřizpůsobí. Znají jen to své, italské, ať už jde o jídlo, domov. Marek ale delší dobu věděl, že by chtěl na závěr kariéry zkusit právě Čínu, dokonce o ní uvažoval už před dvěma lety. Psal si s hráči, kteří tam už nějakou dobu byli, aby získal co nejvíc informací. Nebyla to náhoda, vždyť se přestěhoval i s celou rodinou.
 
V Neapoli je rekordmanem v počtu gólů i startů. Nepřemlouval ho klub, ať zůstane?
Takhle: Marek je neapolská legenda a navždy jí zůstane. Nicméně věděl, že když přijde finančně zajímavá nabídka, tak ji po třicítce odmítat nebude. Kdyby se letos v Serii A ještě o něco hrálo, možná by chtěl zůstat, ale situace se vyvinula jinak. Ve městě je navíc takovou osobností, že to každý respektoval. Ať už vedení, či spoluhráči, fanoušci.

Dá se tedy říct, že už mu scházela motivace?
To ne, tu měl vždycky. I v posledních zápasech, kdy už věděl, že se loučí, byl pořád nejlepším hráčem na hřišti. V Neapoli strávil dvanáct let, zahrál si všechny soutěže, získal italský pohár… Vezměte si, že hráči jeho kalibru obvykle odcházejí po čtyřech, pěti letech. On přitom musel vydržet neskutečný tlak: mediální, očekávání lidí v Neapoli… Ani se v podstatě nemohl projít po ulici. Všichni vidí jen to pěkné, jenže on neměl soukromý život. I proto volil změnu.

Zájem o Hamšíka byl i v Japonsku

Byly na Hamšíka nabídky i od klubů z Evropy?
Zájem samozřejmě byl, ale v jeho věku jde o určitý problém. Ačkoli v Neapoli odvedl neskutečnou práci, v Evropě vám za 31letého hráče dvacet milionů skoro nikdo nedá. Ano, ozvaly se kluby z Evropy, Ameriky, ale vždycky se stejnou písničkou: chceme ho, ovšem ideálně zadarmo. Obrovský zájem měli i Japonci, na druhou stranu tomu nebylo tak jako třeba u Iniesty. Tomu Barcelona řekla děkujeme ti za služby, můžeš jít. Nějakým způsobem je s ní však spjatý dodnes. Marek s Neapolí ne.
 
V Číně jste se už byl i podívat. Jsou hráč i klub spokojeni?
Ano. Město je nádherné, stadion teprve dva nebo tři roky starý, vypadá to tam jak na Bayernu Mnichov. Není si nač stěžovat. Marek je spokojený, adaptoval se hned. Co se týče klubu, jsou spolu teprve něco přes měsíc a půl, trenér je navíc známý tím, že potřebuje na svou hru víc času. Snad se ale budou zlepšovat.
 
Jaké má Ta-lien ambice? V kádru disponují Yannickem Carrascem nebo mladým Boatengem, což jsou na čínskou ligu nadstandardní fotbalisté.
Nejsou top tým, ale mají plán a chtějí do budoucna bojovat o titul i o postup do asijské Ligy mistrů. Loni se přitom tak tak zachránili. Carrasco je hvězda, mladý Boateng zatím moc nepřesvědčil. Ambice nicméně mají, což dokazuje, že angažovali trenéra Kang-heui Čoje, což je nejúspěšnější korejský kouč. Je trochu jiná škola než Evropané, ale snad se začne dařit.

Mimochodem: čínská liga trvá od února do listopadu. Nenastal v případě Hamšíka problém pro slovenskou reprezentaci?
Ne, reprezentační pauzy jsou u nás i v Asii. Čínská liga má v podstatě stejné přestávky, v tomhle problém nevidím. V srpnu a únoru mají dokonce tři týdny pauzu. Marek bude k dispozici.
 
Slováci vstoupili do kvalifikace o Euro slušně, po výhře s Maďary a porážce ve Walesu vedou skupinu. Spokojenost?
Ta by byla, kdybychom měli čtyři body. Proti Maďarům jsme hráli dobře a vyhráli jsme zaslouženě, ve Walesu jsme nezachytili první poločas. I tak jsme ale měli na to, abychom se prosadili.
 
Předpokládám, že cílem je postup na Euro 2020…
No jasně. Stejně jako u Čechů.

Na Spartě jsem prožil nejkrásnější roky

Obraťme list. Jak se jako bývalý sparťan díváte na současné výsledky Letenských?
Mrzí mě. Stále jsem sparťan, na Letné jsem prožil čtyři nejkrásnější roky kariéry. Dva tituly, třikrát po sobě Liga mistrů, český pohár, výborná parta, se kterou jsem zažil neskutečné věci. Štve mě, že se nedaří.
 
Teď se toho ujal Tomáš Rosický.
Věřím, že pod jeho řízením to půjde nahoru. Konečně se ke kompetenci dostávají lidé, kteří vědí, co chtějí. A snad konečně přijdou i výsledky… Vždyť od té doby, co jsem odešel, se nehrála skupinová část Champions League. Čtrnáct let! To je neskutečné. Na to, jaký má klub rozpočet, jaké má ambice…

Co podle vás Spartě chybí, aby byla zase tou Spartou, kterou bývala, a kterou jste zažil vy?
Srdce, sparťanství. Je jen málo hráčů, kteří se s klubem mohou ztotožnit. Sparta má například výbornou mládež, ale i chlapci se od někoho musejí učit. Namísto velkých nákupů by měli upřít pozornost na talenty, to Spartu vždy zdobilo.
 
Takže šance pro mladé?
Dám vám příklad, jo?
 
Povídejte.
Zastupuji Denise Vavra, stopera, slovenského reprezentanta. Kdysi jsem ho nabízel Spartě, ona ho skautovala, jenže do něj nechtěla investovat milion a půl eur. Dnes hraje za Kodaň, což sice není extrémně velký klub, ale oni si ho už cení na dvanáct milionů. Vypracoval se v jednoho z nejlepších stoperů v Evropě.
 
Bavíme se o letech 2016, 2017, že?
Ano, ještě byl v Žilině. Místo toho, aby Sparta kupovala nejlepší talenty, koupila radši starší cizince? To byla chyba. Pro Slováky totiž Sparta je a dál bude klub číslo jedna. I pro mě byla něco extra. Já neměl sen hrát za Slovan, ale za Spartu Praha. Vždycky se u nás říkalo: když budeš hrát dobře, můžeš se dostat do Sparty. Vlado Labant, Marek Čech, Rasťo Michalík, Kajo Kisel… Ti všichni to dokázali.

Česká veřejnost hází vinu na rozhodnutí přivést italského kouče Stramaccioniho. Souhlasíte?
Bohužel ano. Když přišel do Sparty po neúspěších v Udine a v Panathinaikosu, překvapilo mě to. A Spartu jeho kroky zdecimovaly. Najednou se nedařilo, na což lidé nejsou zvyklí. Fanoušek Sparty v práci tvrdě dře, aby si pak užil, že Sparta vyhrává, a najednou tohle? Přišli navíc hráči, ani je nebudu jmenovat, kteří sebrali peníze a ani pořádně netrénovali. Pár takových tam pořád je, přičemž klub neví, jak se jich zbavit. Velké smlouvy za velké prachy, tohle mají kluci pořešené dobře.

Mladé je třeba zapracovat postupně

To by mohl být příklad Kayi, který se pořádně neprosadil a dnes je zpátky v Galatasarayi.
Přesně. Nechci si na něco hrát, ale kdo fotbalu rozumí, musel ve Vavrovi na rozdíl od něj vidět obrovský potenciál. Za dva roky ho mohli prodat třeba za deset milionů.
 
To jsou ta kdyby.
Lidé, kteří Denise skautovali, mi říkali, že na Spartu nemá. A dneska je se Škriniarem v základu nároďáku…
 
Řekl byste, že Spartě chybí zkušení manažeři?
Odpovím vám jinak. Pamatuju si, že Sparta vždycky kupovala ty nejlepší z Česka a ze Slovenska. Dneska má podobnou pozici Slavia. Král, Souček, šikovní čeští hráči, táhne i příklad Miňa Stocha. Přišel ze zahraničí a teď je z něj kovaný slávista. Teď je otázka, jestli se vedení na Letné poučí.

Ovšem ne vše je tak zlé, ne? Mládí zase na Spartě dostalo zelenou. Hložek nebo Plechatý by mohli vyprávět.
Primárně se ale musejí stále od někoho učit. Mít vzory, podporu. Nejde jen tak hodit čtyři mladé naráz na hřiště. Vždyť shoří! Musejí se zapracovávat postupně, jen tak můžete mít za pár let na hřišti deset frajerů, kteří doopravdy šlapou.
 
Říkal jste, že sám jste na Letné prožil nejlepší roky kariéry. Co konkrétně se vám vybaví?
Fantastická parta. Byli jsme jedna velká rodina, s klukama jsme jezdili na dovolené. Po zápasech, ať jsme vyhráli, nebo prohráli, jsme se sešli a poseděli. Železná doba, to je správné označení. Tým byl poskládán tak, že v něm byli „rodilí“ sparťané, a ty doplnilo pár vhodných hráčů. Devět Čechů a Slováků a dva cizinci. Tak to má být, ne naopak.
 
Vy na rudý dres opravdu nedáte dopustit, že?
Dodnes je pro mě pojmem. Ta parta by za Spartu položila život, a to se vám vryje pod kůži. Jirka Jarošík, Zdenko Grygera, Tomáš Hübschman, Jarda Blažek… To byli kluci, kteří s klubem žili odmalička. Srdcaři. Od koho se to mladí mají učit dneska? Já vím, že je jiná doba. Funguje tak, že hráč přijde, dostane plat, odehraje si a není ani tak důležité, jestli vyhraje nebo ne. Hlavně aby mu píplo na kontě. Za nás na výhrách záleželo. A pořádně.

Víte, že jste pro fanoušky legendou i jinak? Váš gól proti Ajaxu v listopadu 2005 byl poslední, který Sparta vstřelila v Lize mistrů…
Dobře si to pamatuju. Vzpomínky nádherné, ale ještě lepší byly oslavy titulů, pohárů, pocit z výher. Nádherné období po profesníi lidské stránce. Skvělí byli také trenéři, ať už to byli Jirka Kotrba, se kterým byla neskutečná sranda, Franta Straka, Josef Jarabinský, Jarda Hřebík, Standa Griga…
 
Teď jste mě přesvědčil. Vy si vážně přejete, aby to Spartě opět klapalo, viďte?
A jak. Loni jsem na Letné byl a hrozně mě překvapilo, jak na stadionu šlo všechno strašně nahoru. Chtělo by toi titul a Ligu mistrů. Návrat sparťanství. Lidé mají po úspěchu hlad, čtrnáct let je hrozně dlouhá doba. Přeju jim to. Věřím, že se to podaří.

Martin Petráš
Bývalý slovenský obránce a reprezentant (ročník 1979), který hrával i v záloze. Fotbal se naučil v Prievidze (klub už dnes neexistuje). V roce 2000 zamířil do Jablonce, brzy nato jej zlákala Sparta. V roce 2006 odešel do Skotska, kariéru končil v Itálii (zahrál si i v San Marinu). Fanouškovský server Sparta Forever o něm napsal: „Ukázal všem, jak by se mělo hrát za Spartu, z jeho bojovnosti a vůle by si měl vzít příklad každý hráč oblékající krásný rudý dres.“