„Rozčílil jsem se kvůli žluté kartě. Bylo to nad rámec. Ta pro mě byla na rozdíl od Reinberka spravedlivá,“ uznal pětačtyřicetiletý odborník.

Podle Svědíka by ale jeho výtka směrem k sudímu nebyla při normálním zápase vůbec slyšet.

„Mám sice pronikavý hlas, ale naše fanoušky bych určitě nepřekřičel,“ má jasno.

Úterní utkání 25. kola FORTUNA:LIGY se vzhledem k omezenému počtu 300 osob na Městském stadionu Miroslava Valenty odehrávalo v komorní atmosféře.

Domácí klub na rozdíl od sobotního úvodního zápasu restartované sezony v Teplicích nepouštěl do reproduktorů žádnou zvukovou kulisu, o to více tak rezonovaly prázdnými ochozy pokyny lídrů obou týmů a občas i trenérů.

„Víte, že jsem hodně impulzivní trenér a když slyším sám sebe, určitě něco není v pořádku. Sám se za to nemám rád,“ uvedl s úsměvem Svědík.

Fanoušci mu na tribunách samozřejmě scházeli.

„Kór doma nám hodně pomáhají. Jsou skvělí, mám je mám rád, ale je to pro všechny stejné,“ pronesl.

Bouřlivá kulisa chyběla i ostatním aktérům bezbrankového duelu.

„Bylo to takové neosobní, hodně zvláštní," řekl domácí záložník Jan Navrátil.

Komorní atmosféra vadila také hostům.

„Není to příjemné,“ přiznal stoper Sigmy Vít Beneš.

„Jsme zvyklí na fanoušky, proto je škoda, že tu nemohou být. Situace je ale taková, jaká je. Musíme to respektovat a doufat, že postupem času se to bude zlepšovat a budou zase plné stadiony,“ doufá opora Olomouce.

Podle Beneše mohl klid na stadionu ovlivnit výkon některých hráčů.

„Těžko říct. U každého je to jiné. Záleží, jak se kdo namotivuje. Pro někoho je to možná i lepší bez fanoušků,“ míní kapitán Sigmy.

Hostující trenér Radoslav Látal nechtěl atmosféru nijak hanit.

„Už jsem to zažil na Slovensku, takže jsem věděl, o co půjde a jaké to je. S fanoušky Slovácka bychom to tady asi měli těžší,“ ví dobře vicemistr Evropy z roku 1996.

„Všechno ale záleží pouze na hráčích. Musí se na to připravit v hlavě. Není to nic příjemného, ale musíme se s tím všichni vyrovnat. Všichni doufáme, že co nejdřív to bude lepší a že diváky povolí. Je jasné, že bez nich to není ono,“ přidává.

Podobné jako v Uherském Hradišti to v úterý bylo i na severu Čech. Do Jablonce přijel Zlín, který ale absence diváků nevyužil.

„Bylo to takové zvláštní. Přišlo mi to jako přípravný zápas,“ uvedl záložník Fastavu Jakub Janetzký.

Na Střelnici se do omezeného počtu 300 osob dostalo i na rodinné příslušníky a několik klubových partnerů. O povzbuzování se snažila z vnější strany stadionu také hrstka domácích fanoušků.

„Kulisa byla taková nijaká, chyběl tomu náboj. Když ale nejsou diváci, není ani atmosféra,“ ví dobře zlínský kouč Bohumil Páník.

Oba týmy si zápasy bez lidí vyzkoušeli už v přípravě.

„Teď to bylo stejné. Výhoda je, že na hřišti slyšíme všechno, takže spolu můžeme komunikovat a řvát na sebe,“ říká střelec jediné trefy Libor Holík.

I odchovanci Slovácka, který přišel do Jablonce loni v létě právě ze Zlína, ale fanoušci na Střelnici scházeli.

„Fotbal se hraje pro lidi a když nemohou na stadionu být, tak je to smutné,“ dodává Holík.