Před sobotním šlágrem s baníkem Ostrava hecoval spoluhráče krajní obránce či záložník Slovácka Daniel Holzer, který v lize hrával i za Zlín a pražskou Spartu.
„Je to stejné ve všech klubech,“ upozorňuje šestadvacetiletý fotbalista.
Podle havířovského rodáka nezdravým jídlem ve FORTUNA:LIZE nemotivují jenom hráči, ale i trenéři, kteří v klubu nejbližšího protivníka působili. „Většinou je pohoštění na přání hráčů,“ říká Holzer.
Ve Slovácku frčí třeba pizza, kuřata, KFC, knedlíky plněné uzeným masem, řízky nebo třeba žebra. „Prostě všechno, co si člověk namane,“ usmívá se.
Minule za výhru proti Baníku byla pizza, teď bude něco jiného. „Je to stejné v Ostravě i v Uherském Hradišti. Některé jídla nejsou příliš zdravá, ale trenér obyčejně přivře oko,“ tvrdí bývalý mládežnický reprezentant.
Podobně to funguje i ve Zlíně, kde drží kasu Róbert Matejov. Slovenský fotbalista vybírá především peníze za první gól, start, narození potomka nebo další mimořádnou událost.
Jinak to ševci příliš nehrotí. „Na svačinky máme asi nejvíce ovoce a nějaké sušenky. Když má někdo z nás narozeniny, objedná pizzu, řízky nebo něco podobného, ale to bývá jen výjimečně,“ tvrdí dvacetiletý obránce Fastavu.
Že by se na Letné konaly každý týden nějaké vepřové hody, nehrozí. V sezoně na hříchy není čas, volnější režim je jenom při reprezentačních přestávkách, v přípravě.
„Běžně v týdnu vždycky prohraný tým z nějakých tréninkových her přinese ovoce a pak už jen když má někdo narozky,“ říká Cedidla.
Ševci jídlo sní přímo v kabině, společně do restaurace chodí jenom výjimečně.
V mládeži a juniorce Zlína to funguje podobně jako v jiných fotbalových týmech. „V dorostu se platily klasicky pokuty podle sazebníku plus když někdo měl narozeniny tak samozřejmě nosil občerstvení a vždy v půlce sezony a na jejím konci se pokuty vybraly a udělalo se nějaké posezení neboli ukončená,“ líčí Cedidla.
JAK TO CHODÍ V HOKEJI MEZI AMATÉRY?
Mezi amatéry to funguje jinak.
Ti váhu až tolik neřeší, morálka je volnější, hřeší se i běžně v sezoně. Třeba kroměřížským hokejistům chystá trenér gólmanů a provozní Hokej Baru Aréna Dalibor Ondruš svačinu každý pátek. „Pravidelně se vždy tři kluci poskládají a on nám pak něco nachystá. S kluky to necháváme na něm, důležité je, že to střídá,“ říká kapitán HK Kroměříž David Hubík. „Někdy je něco smaženého, jindy pečeného, chybět nesmí tataráček,“ dodává.
Svačinky a dobrůtky frčí také u nedávného suveréna II. ligy Východ z Valašského Meziříčí.
Vzhledem k dvaačtyřiceti zápasům v základní části, tedy šesti vzájemným duelům v průběhu jediné sezony se žádné speciální odměny proti bývalým klubům nevypisují. „To by se do kabiny v podstatě nosilo po každém zápase,“ rozesměje se hlavní trenér Bobrů Lukáš Plšek.
Jak to tedy u mužstva, které v pátek překvapivě vypadlo v semifinále play-off proti Opavě, v daném ohledu chodí?
„Mimo jiné se tak děje, když někdo slaví narozeniny. Dva hráči se domluví a udělají nějakou sváču,“ přibližuje někdejší gólman Vsetína nebo právě Valašského Meziříčí.
A vskutku je o co stát, tedy pokud jste zastánci méně zdravější kuchyně. „Jsou to například tataráky, žebra, kolena nebo frgály. Nesmí ale ani chybět buchta od maminky,“ vypráví pobaveně Lukáše Plšek.
Bobři zpravidla do bojů nastupovali ve středu a sobotu. Každý druhý týden po čtvrtečním tréninku měli právě menší posezení.