Kliknutím zvětšíte
Asi všichni příznivci fotbalu si při zavedení VARu mysleli, že VAR bude posuzovat, zda-li míč přešel brankovou čáru, nebo zda-li gólu přecházel ofsajd, nebo zda-li před přihrávkou na gól, neopustil míč hřiště. Nikdo z fandů si nemyslel, že VAR bude rozhodovat o tom, zda-li došlo k faulu v pokutovém území nebo zda-li faul byl na červenou nebo žlutou kartu, protože VAR není součástí hry a dodatečné zkoumání těchto situací je porušením pravomoci hlavního rozhodčího.
Pravomoci VARu je proto nutné znovu předefinovat. Je třeba vycházet z povahy pravidel fotbalu a charaktery hry také, co je cílem fotbalové hry, a to vstřelení gólu. Fotbalová pravidla jsou, ve srovnání s jinými sporty, velmi tolerantní vůči přestupkům ve hře, zejména těm taktickým.
Pokud dojde k faulu mimo pokutové území, lze přimhouřit oči takovými pochybeními rozhodčích, protože mají hráči možnost tato pochybení napravit tak, aby nedošlo ke vstřelení gólu.
Nejdůležitějším momentem ve fotbale je vstřelení gólu. Z tohoto důvodu by vstřelení gólu mělo proběhnout v souladu s pravidly. Na vstřelení gólu jsou přímo zainteresováni hráči obou mužstev. Hlavnímu rozhodčímu je přisouzeno právo a povinnost rozhodnout, že gól byl vstřelen v souladu s pravidly.
Občas se stávalo, že rozhodčí nemohl správně posoudit, zda-li míč je za brankovou čárou, zda-li hráč, který vstřelil gól, nebo hráč, který přihrál na gól, byl v ofsajdu a zda-li některý hráč před vstřelením gólu nezískal výhodu faulem a v neposlední řadě, zda-li nedošlo k porušení pravidel, která vedou k odpískání pokutového kopu. To jsou zásadní situace, které je třeba řešit zcela v souladu s fotbalovými pravidly.
Kdo má právo na to, aby došlo v těchto situacích k dodržení fotbalových pravidel. V první řadě jsou to hráči a také trenéři. Tito aktéři se připravují na zápas a v zápase odvádí svou práci a chtějí, aby byla hodnocena v souladu s fotbalovými pravidly.
Rozhodčí? Zcela určitě, protože je nemilé, kdyby vypadli ze seznamu rozhodčích pro 1. ligu. Ale tak, jak se dopouští ve hře omylů hráči (špatné přihrávky, zmařené šance, vyloučení ze hry), dopouští se omylů i rozhodčí, přičemž jejich omyly hodnocení přestupku, zejména v pokutovém území mohou výrazně ovlivnit výsledek zápasu.
Z tohoto důvodu je správné, že byl zaveden systém VAR. Je vhodné, aby VAR zkoumal každou situaci, které předcházela vstřelení gólu. Není však vhodné, aby VAR dodatečně zkoumal, zda-li došlo k porušení pravidel a doporučoval hlavnímu rozhodčímu, aby jeho doporučení konzultoval u monitoru. Nevhodnost vyplývá z toho, že VAR není aktérem hry, nahrazuje činnost hlavního rozhodčího a má možnost své doporučení uplatnit nebo neuplatnit, což je v řadě případu stalo.
Jak se tedy dobrat ke spravedlivějšímu používání VARu v situacích, která přímo ovlivňují výsledek zápasu?
Existuje jediná možnost, a to poskytnout hráčům právo požádat o pomoc VARu v případech, kdy rozhodčí nařídí pokutový kop, nebo v situaci, kdy došlo k přehlédnutí faulu v pokutovém území nebo jinému porušení pravidel v pokutovém území.
Jako příklad uvádím situaci, která nastala v zápase Slovácko versus Sparta, když za stavu 1:0 pro Slovácko nařídil rozhodčí pokutový kop za údajný faul obránce Slovácka, aniž by konzultoval tuto situaci na monitoru. VAR mlčel, rozhodčí mlčel, přestože diváci na stadionu i u televize viděli, že k faulu nedošlo. V tomto případě by hráč, nebo jeho spoluhráč měl právo požádat rozhodčího o konzultaci u monitoru.
Následná reakce komise rozhodčích, která po zhlédnutí videozáznamu (učinila tento krok namísto rozhodčího) a dospěla k závěru, že pokutový kop neměl být zapískán, je smutnou snahou o prokázání spravedlnosti ve fotbale.
Je smutné, že komise rozhodčích přitom nenavrhla žádné rozhodnutí, které by mohlo předcházet těmto omylům, ani nepotrestala rozhodčího za tuto chybu.
Je třeba se ptát, jaké závěry komise rozhodčích z tohoto svého názoru učinila? Je samozřejmé, že nemohla změnit výsledek zápasu, ale co učinila, aby v budoucnu k takovým chybám rozhodčích nedocházelo?
Možná by stačilo jenom poskytnout hráčům právo požádat hlavního rozhodčího o konzultaci u monitoru.
Druhým problémem VARu je posuzování ofsajdu. I když v tomto případě je v tom VAR trochu nevinně. To, co je špatného při posuzování ofsajdu VARem, je výklad pravidla o ofsajdu, které dělá problém samotným postranním rozhodčím a v pojetí VARu je přímo devastuje charakter fotbalu.
Opravdu je někdo z funkcionářů, hráčů, trenérů a fanoušků schopen srozumitelně vysvětlit, proč fotbal používá moderní zobrazovací techniku na situace, kdy vícero hráčů je v dynamickém pohybu, ve kterém jeho aktéři mohou jen velmi složitě kontrolovat situaci tak, aby nebyli nepatrně v postavení mimo hru.
Když si rozeberete všechny situace, při kterých VAR rozhodl, že hráč byl v ofsajdu centimetr nebo dva, tak zjistíte, že ve více než 95 % šlo o postavení útočníka, který byl v pohybu za obráncem, zejména v náběhu na přihrávku a nikoliv za obránci (nebyl tzv. za bukem, nebyl součástí hry) naopak byl plně součástí hry.
Z historie víme, že v původních fotbalových pravidlech ofsajd nebyl uveden. Do fotbalových pravidel se dostal až potom, když někteří útočníci vyčkávali za obránci, a proto se neúčastnili hry.
Pokud by se výklad pravidla o ofsajdu vrátil k původním záměrům a ofsajdem by bylo postavení hráče, který svými chodidly je před obráncem blíže k brance, bylo by rozhodování VARu daleko rychlejší a přineslo by více gólových situací a gólů, což by vedlo k růstu kladných emocí pro hráče a fanoušky.
A to by byl rozhodně velký přínos pro celý fotbal.
Autor: Jan Zlínský, fotbalový fanoušek
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
