„Na novou práci se těším. Beru to jako novou výzvu, další etapu. I když masér není u fanoušků tolik na očích, je to zodpovědná funkce. Proto se ji budu snažit vykonávat nejlépe, jak umím. I když spoustu věcí ještě neznám, rád se je naučím,“ říká odhodlaně nový muž v realizačním týmu hlavního trenéra Martina Svědíka.

Bývalý mládežnický reprezentant před třemi lety absolvoval ve Zlíně tříměsíční rekvalifikační kurz. I když loni v Juniorské lize vypomáhal mladíkům Fastavu, na plný úvazek bude pracovat až u regionálního rivala. Na podmínkách se dohodl s ředitelem klubu Pojezným.

„Oslovil mě na doporučení Radka Smolčáka. Chtěl někoho známého. Kdo zná kluky, prostředí. Možností nebylo moc,“ líčí Jeleček.

Nabídka z ligového klubu ho potěšila, nicméně nekývl hned. Chvíli nad ní dumal. „Asi týden jsme to s manželkou probírali, než jsem to definitivně rozsekl,“ přiznává.

Důvodů, proč váhal, bylo víc. Jeleček bydlí ve Zlíně, doma má kromě ženy také malého synka, navíc hraje za třetiligovou Kroměříž.

Právě v Hanácké Slavii musí minimálně na jaře skončit. „S trenérem Červenkou jsme to řešili. I když mi ve všem vyšel vstříc a dovolil by mi, abych jezdil třeba jenom na tři tréninky týdně, časově bych to nezvládal, protože výjezdy na venkovní zápasy jsou dvoudenní,“ připomíná.

Masérská činnost tak nyní dostává přednost před hráčskou kariérou. „Uvidím, jak se to v zimě vykrystalizuje. Třeba bych šel někam do nižší soutěže, abych se udržel v kondici,“ zvažuje i tuto možnost.

Na sto procent se chce ale věnovat Slovácku, kam se vrací po čtyřech letech. „Moc se na to těším,“ přiznává. Na soupisce prvoligového týmu se objevil v listopadu 2009.

„Nakoukl jsem ale jenom do pár zápasů, pak mě trenér přeřadil do béčka. Ale teď už mě nemrzí, že jsem v profesionálním fotbale nevydržel déle,“ vrací se do minulosti Jeleček.

Z předchozího působení zná většinu hráčů. S dalšími fotbalisty Slovácka se seznámil už na konci podzimu, kdy chodil na stadion a sledoval práci svého předchůdce. „Byl jsem třeba na zápase s Plzní. Pokecali jsme s Lukášem Sadílkem nebo Markem Havlíkem. Nikdy bychom neřekli, že se potkáme v jednom klubu,“ říká s úsměvem.

Pak chvíli pendloval mezi juniorkou a áčkem, až nakonec zamířil na hostování do tehdy druholigového Zlína. Ve Fastavu nyní jako fyzioterapeutka působí jeho manželka Kateřina. „Určitě mi hodně radí a pomáhá. Určitě mi nebude dělat naschvály, že jdu ke konkurenci,“ směje se sedmadvacetiletý Jeleček.

Nyní to žádné velké téma není, před derby ale rodinný souboj jistě přijde na řadu. „Asi to bude ostřejší,“ tuší.

Poslední čtyři sezony strávil v Hanácké Slavii. Z Kroměříže se mu nebude odcházet lehce. Nejen proto, že byl členem skvělé party a výborného třetiligového týmu. „Kluci mi samozřejmě budou chybět, ale myslím, že sezonu dobře dohrají i beze mne,“ dodává.