Specifičnost lokalizace, kterou lze blíže vyčíst z přiložených fotografií, vedla k nevšedním nápadům a pokusům. „Několik lokálních i slavnějších fotbalistů se hráz snažilo překopnout. Nikdo to ale nedokázal,“ usmívá se Kunorza.

Před několika lety byl pohled na hřiště odlišný – v roce 2017 totiž za více než tři miliony korun prošlo rekonstrukcí.– v roce 2017 totiž za více než tři miliony korun prošlo rekonstrukcí. „Po tuto dobu jsme hráli v azylu,“ přibližuje předseda klubu. „Neměli jsme však žádný problém ho získat. Vstříc nám vyšel spřátelený klub FC RAK Provodov, za což mu patří velké poděkování. Byla domluvena kulantní cena, která vycházela z toho, že jsme partnerské kluby,“ pochvaluje si.

Jak se zde vůbec hraje soupeřům? „ Když jsme ještě měli staré hřiště, tak bylo drnovaté. Celkově je to tady ale specifické. Hřiště je užší, bývá to hodně bojovné.“

Když je řeč o bojovnosti, tak to dvojnásobně platí pro duely s luhačovickým „B-týmem. „Během zápasů to bývá vyhecované, jako derby to má určitě větší náboj. Po něm se to však zklidní. Je to spíše společenská akce než nesnesitelná bitva rivalů,“ popisuje podrobnosti o zápasech mezi mužstvy, které dělí necelých deset kilometrů.

Právě na tyto duely se v Ludkovicích sejde nejvíce lidí. Našly se však i takové zápasy, které derby předčilo. „Když se hrálo o postup do okresního přeboru nebo I.B. třídy, to se přišlo podívat tři sta diváků, což na nás byl úspěch. Na utkání se jinak dostaví okolo sto padesáti,“ odhaduje přibližný počet návštěvníků.

Na místě aktuálně jedenáctého týmu I.B. třídy skupiny B se však odehrály také netradiční zápasy, které se v místní obci nesmazatelně zapsaly do historie klubu. Například ten, který se uskutečnil před třinácti lety.

„Při čtyřicátém výročí se konalo utkání proti internacionálům České republiky, za které například hrál Franta Veselý. Byl to pro nás velký svátek. Před třemi lety jsme poté změřili síly se starou gardou Zlína,“ vzpomíná Kunorza na další významný zápas, který jak po základní hrací době, tak i po penaltovém rozstřelu shodně skončil 4:4.

V Ludkovicích si ale váží také dalších neobyčejných střetnutí. „Z pohledu dědinky naší velikosti to je proti týmům s nějakou historií a větším městům. Hráli jsme proti Starému Městu nebo Kunovicím, kde mají stadiony s tribunami,“ zmiňuje mužstva s druholigovou minulostí.

Na tom, kde se Ludkovice momentálně nachází, má svůj neodmyslitelný podíl někdejší hráč a současný trenér Miroslav Holík „Měl ligové zkušenosti z mládežnických kategorií. Zdejší fotbal pozvedl a to nejen po metodické stránce,“ těší Filipa Kunorzu.