V obci z Uherskohradišťska s pěti sty obyvateli si areál udržují, byť slovácký oddíl v letošní sezoně poznamenaná pandemií koronaviru nemá žádné družstvo v soutěži.

Za pár měsíců však může být leccos jinak. „Plánujeme, že znovu přihlásíme muže,“ prozradil nový předseda TJ Drslavice Jiří Barčík.

Pro mladého třicetiletého funkcionáře je to hlavní úkol. „Vytyčil jsem si takový cíl, kterého bych chtěl dosáhnout,“ přiznává.

Členové výboru se v pátek dohodli, že do toho znovu půjdou. V květnu chtějí oslovit bývalé hráče, kteří nyní nastupují v sousedních Hradčovicích nebo v uherskobrodském Orlu. „Do poloviny července, kdy bývá losovací aktiv, máme ještě dost času. Navíc všichni kluci bydlí v okruhu deseti kilometrů, není problém jim zavolat, napsat a sejít se,“ říká Barčík.

Většina členů drslavického kádru i po rozpadu mužstva dál pokračuje jinde. „Není to o tom,

že by kluci pověsili kopačky na hřebík a nic nedělali. Naopak, většina z nich dál hraje. Nebude problém je přivést zpátky,“ věří.

Barčík zase prošel mládeží Vlčnova, chvíli hrával i v Drslavicích, kde nyní šéfuje. Vlastně momentálně ani nemá komu. Vedení slováckého klubu družstvo mužů loni nepřihlásilo do okresního přeboru, mládež už v obci chybí dlouho. „Před třemi, čtyřmi lety jsme tady zkoušeli založit přípravku, ale moc to nedopadlo,“ posteskl si.

„Na první trénink sice přišlo dvacet dětí, ale postupně jich ubývalo a nakonec jich bylo sotva pět,“ povzdechl si.

V Drslavicích bohužel schází základní škola, chlapci tak jezdí do sousedních Hradčovic, kde se věnují i fotbalu. V obci s pěti sty obyvateli navíc není kde brát. „Posledních deset let jsme tu měli samé slabé ročníky. Narodila se jenom jeden nebo dvě děti, z toho byly některé holky, takže nyní procházíme generační obměnou,“ říká.

Fanoušci rádi vzpomínají na sezony, kdy jejich tým nastupoval v krajské I. B třídě. V té době měl klub dokonce béčko. „Není to tak dlouho, co jsme měli v kádru dvacet, pětadvacet kluků a na některé z nich ani nevyšel dres,“ říká s úsměvem Barčík.

Jinak ale Drslavice většinou nastupovaly v okresním přeboru či nižší soutěži. Lidé si ale do areálu uměli najít cestu. „Náš tradiční termín byla neděle dopoledne. Co jsem se díval do kroniky, na zápasy běžně chodívalo 250 i 270 diváků,“ vyzdvihuje.

V posledních letech zájem o fotbal poněkud upadl. Příznivce nejvíce lákalo souboj se sousedními Havřicemi. Na derby přišlo i kolem tří set fanouškům, jinak se jich sešlo vždycky do stovky.

I když v Drslavicích se momentálně nehraje, trávník i v době pandemie zůstává udržovaný, stejně jako celý sportovní areál, který patří obci. „Na hřišti máme automatické zavlažování, takže nejsme vázaní na to, že někdo musí posouvat hadice nebo trubky. Je to naprogramované, samo se to zapne i vypne,“ hlásí.

Také kabiny prošly poslední rok částečnou rekonstrukcí tak, aby na nadcházející sezonu byly připravené.

V Drslavicích kromě hlavní plochy mají také vedlejší tréninkové hřiště, které sice nesplňuje parametry, i tak se na něm dá běhat, střílet či hrát. „Je to takový plácek. Když třeba hodně poprší, tak trénujeme tam,“ informuje.

Vzadu směrem na Havřice jsou hodně vytížené a perfektně udržované tenisové kurty. Součástí areálu je také asfaltové hřiště na tenis, kde se ale hrává především nohejbal. Tradiční turnaj bývá součástí Drslavského léta.