V letošní sezoně absolvoval 18 střetnutí, díky hattricku se může pyšnit už čtrnácti vstřelenými góly. V tabulce střelců mu náleží dělená šestá pozice. „Kanonýr nejsem, to ne. Když se však objevím v šanci, tak se snažím být klidný a zachovat chladnou hlavu. Jsem rád, že to tam občas padne,“ usmívá se 39letý borec, jenž loni ve stejném počtu utkání nasázel pět gólů.

Na jaře jste prohráli devět zápasů v řadě. Uvědomovali jste si, jak vás čeká důležitý zápas?
Jarní šňůra se na nás psychicky podepsala, hodně jsme si to uvědomovali. Nebyli jsme v dobrém rozpoložení. Do zápasu jsme chtěli vstoupit dobře, což se nám nepovedlo, znovu jsme měli hlavy dole. Se štěstím jsme vstřelili dva góly, které nás nakoply. Začali jsme předvádět fotbal, na který jsme byli na podzim zvyklí.

Byl obrat na 2:1 klíčovým okamžikem utkání?
Určitě ano. Do poločasu jsme přidali další gól a uklidnili se. Příluky nás ještě chtěly zatlačit, s výsledkem něco udělat. Hlavně jsme si přáli vydržet prvních 15 minut a vyvarovat se chyb, které nás na jaře srážely. Vstřelili jsme čtvrtý gól, pak už bylo rozhodnuto. Průběh nebyl tak jasný, jak výsledek ukazuje. Jsme rádi, že jsme na vítězství dosáhli.

Promo Kanonýr Deníku

Vyhráli jste poprvé od 21. října. Proč čekání na tři body trvalo tak dlouho?
Výsledkově se nám úplně nedařilo už v přípravě, k tomu chybělo šest hráčů základní sestavy. Postupně se začali vracet, byla však poznat nerozehranost, herní praxe. Dopouštěli jsme se individuálních chyb, které nevidíte ani v žácích. Často jsme prohrávali už do 10. minuty, pak se to těžko otáčí. Na podzim jsme přitom naopak šli většinou do vedení.

Zimní přípravu jste vynechal i vy osobně, že?
Zranil jsme se hned na prvním tréninku v lednu, měl jsem natažený lýtkový sval. Po měsíci je to většinou už dobré. Když jsem to vždy šel zkusit, tak mě ještě tahal. Nakonec jsem vynechal celou zimní přípravu, naskočil jsem až do prvního mistráku v březnu. Byl jsem jeden z prvních, který se uzdravil.

Jak jste se během jara cítil?
Docela špatně, kvůli problémům se zády jsem navíc nedávno chyběl ve dvou utkáních. U nás starších hráčů jdou dva měsíce absence hodně poznat, hlavně když nemáte naběháno. Teď už se do toho pomalu dostávám, s Holešovem i doma naposledy jsem se cítil lépe.

Mrzí vás tedy, že už končí sezona?
V podstatě ano. (úsměv) Pořád to však není úplně stoprocentní, někteří kluci nejsou doléčení. Musíme to v klidu dohrát, abychom se zachránili. Od léta pak začneme přípravu.

Fotbalisté Tečovic (ve žlutém) ve 23. kole doma remizovali s rezervou Holešova 0:0 a získaný bod jim stačil k tomu, aby naplno vypukly postupové oslavy domácích.
I. B tř. sk. B: Tečovice slaví postup. Hvozdná v derby porazila Veselou

Na začátku sezony jste měli blíže k 1. místu, teď poslednímu. Je to trochu šok?
Upřímně je a velký! Během kariéry jsem toho zažil hodně, takto zpackat jaro však ne, tak špatné to nebylo ani v krajském přeboru. Mysleli jsme si, že se budeme pohybovat okolo pátého místa, je to tedy vážně šok. Atmosféra na tréninku je pak trochu chabá, stále však chodilo dvanáct třináct lidí, což mě samotného trochu udivovalo. Před zápasem jsme se na to snažili nemyslet, vždy jsme ale udělali hodně chyb. Na začátku zápasu nás srazily.

Obávali jste se sestupu?
Musím přiznat, že ano. Poslední sice nebudeme, může však padat více týmů, ještě nemáme nic jistého. Hned o víkendu budeme chtít udělat další tři body a přiblížit se záchraně.

Příští rok oslavíte 40. narozeniny. Jak dlouho ještě plánujete nastupovat?
Chtěl bych hrát ještě příští sezonu, záleží ovšem na zdraví, v poslední době jsem přeci jen měl patálie. Říkáte si, jestli vám tělo nenaznačuje, ať skončíte a přenecháte to mladším. Pak už ale nikdy nezačnete. Kdo má fotbal rád, tak se mu končí těžko.

Měl jste přesto blízko konci?
Když jsem byl v zimě zraněný, tak jsem uvažoval, že skončím už po této sezoně. Jakmile neabsolvujete tuto přípravu, tak pak není z čeho brát, celý rok je v podstatě špatný. Záleží mi však na tom, co tady s fotbalem bude, není mi to lhostejné. Pokud mě budou potřebovat a budu na to mít, tak hrát budu!