Kliknutím zvětšíteKlubová ikona celku z Popovic, která všechny soutěžní zápasy odehrála v dresu mateřského oddílu, bývalého střelce Sparty, Anderlechtu Dortmundu či Monaka dokonce trumfla v jedné věci.
Prajza i ve čtyřiapadesáti letech nastupuje po boku o generaci mladších spoluhráčů a stále je platným členem týmu účastníka okresní soutěže skupiny B na Uherskohradišťsku.
„Nechci lámat žádné rekordy ani nic podobného. Dokud mě ale fotbal baví a nejsem na hřišti pro ostudu, tak ho chci hrát,“ říká v rozhovoru pro Deník Prajza, který si v minulosti zahrál třeba proti Antonínu Panenkovi či Janu Bergerovi.
Dáváte si nějakou metu, dokdy chcete hrát?
Nic dopředu neplánuji. Dokud budu zdravý a fotbal mě baví, chci ho hrát. Navíc nechci být na hřišti na ostudu. Vždycky si říkám, dokud budu pro mužstvo přínosem, budu klukům pomáhat, ale jestli poznám, že jsem na trávníku pro srandu, hned s tím seknu. U nás bohužel poslední dvě, tři sezony byly úplně kritické, chodilo nás málo, teď je situace mnohem lepší. Hlavně i proto, že sousední Podolí rozpustilo mančaft, takže někteří kluci šli k nám a je nás nyní i osmnáct. Někdy je mi až blbé, že zabírám místo mladším klukům, kteří sedí na lavičce.
Jak se na trávníku v tolika letech cítíte?
Ještě minulou sezonu, když bylo potřeba, jsem hrával celé zápasy, ale teď na podzim jsem nejradši byl na trávníku první poločas a pak třeba ještě pár minut a šel vystřídat. Opravdu nechci hrát na úkor mladších kluků. Nějaká spravedlnost být musí. A když poctivě chodí na tréninky, měli by hrát. I když chápu, že každý jde za výhrou, ale důležité je, aby to některé neodradilo a u fotbalu vydrželi.
Jaký vztah máte k mladším spoluhráčům? Většině z nich byste mohl dělat otce …
Mám rád srandičky, které k tomu patří. Jsem za ně rád, vždycky mi zlepší náladu. Někdy i sám na hřišti něco nadhodím, abych uvolnil atmosféru. Třeba říkám, že mužstvu zvyšuji věkový průměr o dvacet let, nebo když na tréninku hrajeme mladí proti starým, ptám se, s kým budu v mančaftu. (úsměv) I když je mezi námi propastný věkový rozdíl, kluky mám hrozně rád. Je mi mezi nimi dobře, někteří jsou pro mě srdcovou záležitostí.
Berou vás jako svého tátu?
To asi ne (úsměv). Oni mě moc neposlouchají, ale jsou pro mě motivace. Ne že bych chtěl vedle nich bláznit, ale vzájemně si vyhovíme a pomůžeme. Ale třeba protihráči se ke mně vyloženě cpou, aby si mě hlídali, protože u mě vidí větší možnost sebrat mně míč. (úsměv)
Jako obránce si ale moc ztrát dovolit nemůžete, ne?
To ne. Je pravda, že stopera hraji celou svoji kariéru. V mužích jsem od sedmnácti let. Chvilku jsem hrál i útočníka, nyní nastupuji ve středu zálohy.
Jaký je váš recept na fotbalovou dlouhověkost?
Mám rád sport a hlavně pohyb. Základy jsem dostal už v mládí, kdy jsem dělal všechno. Třeba jsme museli chodit na pole, rodičům všelijak pomáhat. To teď mladší generaci chybí.
Byl jste někdy vážně zraněný?
Asi před jedenácti lety jsem si na posledním tréninku před prvním mistrovským zápasem na levé noze přetrhl achilovku a musel do nemocnice na operaci. Když jsem se doktora ptal, kdy zase budu moct hrát fotbal, jenom se zasmál a řekl, že rekreačně v prosinci. A já už v srpnu létal po hřišti. (úsměv). Ale menších svalových zranění jsem měl víc.
Udržujete se v kondici i nějak individuálně nebo vám stačí společné tréninky s týmem?
Pokud mi to práce dovolí, chodím poctivě na tréninky. Čím jsem starší, tím jsem na hřišti víc. Dřív to bylo těžké, protože nás bylo málo a často jsme se nesešli. Nyní je to mnohem lepší. Scházíme se v úterý a v pátek, v neděli pak máme zápas. Tělo si ale samo řekne, když potřebuje pohyb, takže se snažím běhat se psem. Sport mám fakt rád.
Celou kariéru jste strávil v Popovicích. Nikdy vás nelákala vyšší soutěž či jiný tým?
Nějaké nabídky dříve byly. Dokonce jsem trénoval ve Starém Městě. Jiskra tehdy hrála druhou ligu. Půl roku jsem tam chodil na tréninky. Tehdy jsem pracoval na stavbě v Uherském Brodu a vedoucí mě tajně pouštěl. Dvakrát nebo třikrát týdně jsem vždycky spěchal na vlak a pak z Kunovic utíkal do Starého Města protože jsem neměl spoj, takže už na začátku tréninku jsem byl hotový. (smích) Něco jsem tam i ukázal, protože mi nabízeli práci i bydlení, ale mně to prostě nelákalo.
A navždy zůstal věrný rodným Popovicím ..
Pamatuji si, jak jsme jednou hráli s dorostem Uherského Hradiště. Vyhráli jsme 3:0 a já dal všechny góly, přitom do té doby jsem snad neskóroval. (úsměv). Pak mi volali ze Starého Města, abych došel na trénink. Z Popovic jsme byl zvyklý na jeden balon, tam měl každé svoje místo v kabině, klubovou teplákovou soupravu a dvoje kopačky. Já tam stál s igelitkou a s tepláky z vojny. (úsměv)
Nemrzí vás, že jste nikdy nehrál vyšší třídu než je okres?
To mně nevadilo. Jeden rok jsme s Popovicemi postoupili do okresu a vyhráli i pohár. Zažil jsem asi dva postupy i dva sestupy. Mezi třídami není veliký rozdíl. Pro mě je důležité, že to funguje a že se u nás na vesnici fotbal vůbec hraje. Možná by někteří kluci chtěli jít výš a určitě na to mají, ale podle mě je lepší být v nižší třídě na špici než se někam dostat a pak se snažit za každou cenu držet a být poslední.
Změnil se okresní fotbal za ty roky hodně?
Neuvěřitelně. Když jsem v sedmi letech začínal, hráli jsme na škváře a měli jeden lepený balon. Nyní je fotbal hlavně o důrazu a rychlosti. Z trávníků se někdy vytrácí fotbalovost. Každý to hraje z lásky, pro radost, nikdo u nás za to nebere žádné peníze, přitom jsou některé mančafty, dědiny, kam člověk nerad jezdí hrát … Radši hraji proti silnějším, lepším klubům, se kterým třeba i prohrajeme, ale jsou tam dobří a techničtí kluci, než někde vyhrát, ale nechat se pokopat a fotbal chybí.
Štve vás hodně, že nižší soutěže byly kvůli pandemii koronaviru předčasně přerušeny a ukončeny?
To mě hodně mrzí, protože když se fotbalový kolotoč zastaví, tak to tělo hned pozná. Bez tréninku to fakt nejde. Možná do určité doby, pak už ne. Opravdu než vejdete na hřiště, musíte něco naběhat. Bohužel současná situace je taková, to hrát nejde. Ale kdo chce, čas na sport si najde a třeba se zajde proběhnout či provětrat.
72
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
