Zkušený třiatřicetiletý ofenzivní záložník byl jednou z hlavních postav Pilany, která na podzim válcovala soupeře a s luxusním desetibodovým náskokem přezimuje v čele své třídy. Jarní odvety by už měly být jen formalitou.

„Pokud budeme hrát to, co umíme, nemělo bychom o postup přijít. Všechno máme ve svých rukou. I když tři, čtyři soupeři jsou kvalitní, náskok by měl být dostatečný,“ cítí.

Zborovice nestačily jenom na Polešovice, kterým v domácí premiéře podlehly vysoko 0:4. Facka na úvod sezona ale týmu vedeným zkušeným trenérem Radomírem Barnetem pomohla. Pilana ve zbytku podzimu nezaváhala, jedenáct duelů v řadě vyhrála a na konci parádní šňůry zdolala i v derby Zdounky.

„Podzim nám vyšel, byl dobrý. Samozřejmě předsezonní cíle byly vysoké, ale nečekali jsme, že na tom budeme až tak dobře,“ říká.

Také podle Macáka jsou mezi týmy v nejnižší krajské soutěži značné rozdíly. „Myslel jsem si, že to bude vyrovnanější,“ přiznává. „Když jsme se díky morkovickému béčku posunuli do první B třídy, čekal jsem těžší zápasy než v okresním přeboru, kvalitnější soutěž,“ přidává.

Na druhé straně Pilana má zkušený mančaft, spousta borců prošla vyššími střídami.

Trenér mládeže Slovácka Tomáš Stýskal má amputovanou jednu nohu.
Trenér Stýskal o zdravotních problémech: Kvůli bolestem si nechal amputovat nohu

Také Macák si v minulosti vyzkoušel třetí ligu, zahrál krajský přebor či divizi.

Za žáky hrával v rodné Mohelnici, v dorostu už ale nastupoval za nedaleký Uničov, kde strávil i půl sezonu v mužích. V MSFL ale moc šancí nedostal, a tak se vrátil zpátky domů. Ještě předtím absolvoval testy v Zábřehu na Moravě či Šumperku, v dorostu měl jít na zkoušku do Slavie, ale nakonec z toho sešlo.

Mohelnici pomohl z krajského přeboru až do třetí ligy, do ní už ale nešel. Přednost dostalo angažmá v Rakousku, kde strávil šest let. „Nastupoval jsem v Erste Klasse, což je takový horší krajský přebor. Poslední půlrok tam byl se mnou i Richard Jičínský, kterého jsem přetáhl taky do Zborovic,“ líčí.

Na Moravu se vrátil hlavně kvůli rodině a pandemii koronaviru. Vládní nařízení a různé restrikce v obou zemích totiž zkomplikovali nejen cestování, ale i další věci. Navíc Macák, který pracuje v Prostějově jako vedoucí velkoobchodu, staví dům, takže na fotbal už nemá tolik času.

„Ozval se mi Petr Strupek, se kterým jsem hrával ještě v Mohelnici, kde mě i trénoval. Nabídl mě právě Zborovice, kde jsem ale před svým příchodem vůbec nikoho neznal,“ přiznává.

Nyní může říct, že slova bývalého kouče a spoluhráče se zakládala na pravdě. „Petr mi vychválil partu, hřiště i zázemí a to všechno se potvrdilo. Neskutečným fanouškům, vedení klubu a klukům z kabiny patří obrovský dík. Díky nim zažívám hezké fotbalové období,“ prohlásil.

Herní pohodu přetavil v devět branek. Lepší z týmu je jenom kanonýr Roman Hanus, který se trefil desetkrát. „Jsem známý palič. Kdybych proměnil alespoň padesát procent šancí, tak jsem v lize,“ ví dobře.

„Určitě jsem měl dát více branek. Kdyby jich bylo po podzimu patnáct, byl bych spokojenější,“ přidává s úsměvem ofenzivní záložník.

Trenér fotbalistů Buchlovic Ladislav Soviš.
Téma Deníku: Soviš dodává dresy čtyřiceti oddílům. Sám pamatuje šněrovací trika

Zatímco parťák Martin Hanus trénuje i v rodném Bohumíně, Macák jezdí jednou týdně do Zborovic, jinak se připravuje sám. „Občas se jdu proběhnout, ale nejsem jako Martin, badminton na rozdíl od něj nehraji,“ směje se.

V dlouhé zimní pauze to nijak zvlášť hrotit nebude. I kvůli zhoršené situaci vláda znovu zpřísnila opatření proti šíření nákaze. Nyní ani není vůbec jisté, zda se budou na jaře nižší fotbalové soutěže hrát.

„Samozřejmě to hrozí,“ uvědomuje si. „Ale já věřím, že se sezona normálně dohraje,“ zůstává optimistou.

„Pro nás by to byla velká škoda, protože už jednou nás to stálo postup, který bychom si vykopali na hřišti. Ve Zborovicích si to sedlo, rád bych ročník dohrál na trávníku, ale třeba nás covid posune i do první A třídy,“ dodává závěrem.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …