Kliknutím zvětšíte
„Nastoupil jsem jen ve dvou zápasech a na pár minut, aby si kluci odfrkli. V naší nejnižší okresní soutěži se totiž střídá hokejově, což se mi popravdě moc nelíbí,“ překvapuje trenér vedoucího celku zlínské IV. třídy skupiny A. „Nahodilé chaotické střídání narušuje koncepci hry. Hlavně u nás, kdy máme díky výpomoci hráčů z prvního týmu stále plnou lavičku. Někteří se tak do hry dostanou jen na pár minut. Jako já,“ směje se v civilní profesi podnikatel v automobilovém průmyslu z Hrobic, který většinu své aktivní kariéry spojil s Hvozdnou a okolními týmy hrajícími okresní a krajské soutěže.
Na kterém postu se cítíte nejlépe? Nejstarší hrají většinou na stoperu …
Celý svůj fotbalový život jsem odehrál na defenzivních postech. Ale nyní je mi to už jedno, střídám to tam, kde je potřeba. Na podzim byly mé role spíše epizodní, ale zápasy na této úrovni bych zvládl. I když vždy záleží na soupeři. Proti týmu s dvacetiletými běhavými mladíky, jako třeba byla rezerva Lužkovic, by to bylo hodně náročné a byl jsem rád, že jsem jen koučoval na lavičce. (úsměv) Ale proti řadě dalších týmů v naší skupině bych zvládl celý zápas.
Všichni chtějí znát váš recept nejen na skvělou výkonnost. Jaký je?
Dobrá kondice. Týdně alespoň pětkrát týdně aktivně sportuji. Nedělá mi problém ani posekat louku do vrchu za naší chalupou. Nabíjí mě i procházky s naším psem labradorem Kety. No spíše výběhy, často s ním závodím a i vyhrávám. (smích)
Když vaše rychlost nestačí, čím se snažíte vyzrát na výrazně mladší soupeře?
Kondici mám dobrou, ale dynamiku se snažím nahradit chytrostí. My staříci už musíme vše hrát na zkušenost. (smích)
Jak trávíte současný nefotbalový covidový čas? Budete pokračovat i na jaře?
S výjimkou menšího svalového zranění na začátku podzimu mě netrápí žádný zdravotní problém. Koronavirová omezení nás ale ve fotbalovém světe hodně omezují a bolí. Každý se nyní musí připravovat individuálně.
Do kolika se dá hrát výkonnostní fotbal na okresní úrovni? Jak dlouho vydržíte vy?
To je hodně individuální. Záleží na zdraví, síle a kondici. V neposlední řadě i na složení soupeřů, jak jsem už říkal. Teoreticky pět šest let bych ještě mohl hrát, ale rozhodovat se bude po každé sezoně. Oficiálně jsem se se svým mateřským klubem Hvozdnou a fotbalem rozloučil ve 42 letech, ale pořád se mi nechce do fotbalového důchodu! (úsměv)
Jak vnímají výrazně mladší soupeři, že hrají proti vám? Musel jste si vyslechnout i peprné poznámky?
To ano, různé, ale nic vulgárního. Naštěstí těch pozitivních reakcí je více, což mě těší. Nejčastější hlášky jsou v duchu: To snad není možné! Co bereš, že jsi pořád tak rychlý?
Co vám říká nejbližší okolí?
Povzbuzuje. Kamarádi mě pořád zdravě hecují, abych vydržel. Nikdo se mi neposmívá. Navíc mě ti stále aktivní přiměli, abych s nimi hrát za starou gardu Fastavu Zlín. Je to skvělé.
Váš 30letý syn hraje za první tým Veselé. Kdy jste si s ním poprvé zahrál ve stejném týmu?
To bylo před patnácti lety, kdy jsem vedl Březovou a tehdy jako patnáctiletého jsem si ho vytáhl do prvního týmu. Od té doby to bylo ještě hodněkrát. Navzájem se s Jarkem podporujeme, sledujeme utkání svých týmů. (úsměv)
Coby hrající kouč asi máte z rozehrané soutěže radost. Chcete postoupit?
Radost máme, ale o postupu se nebavíme. Nechávám všemu volný průběh, každý zápas chceme vyhrát. A pokud se to sečte a budeme první, situaci vyhodnotíme. Hodně nám pomáhají hráči z áčka, od kterých se kluci mohou stále učit. Je skvělé, že si za nás zahráli i takoví fotbalisté, jako Tomáš Janíček a Tomáš Dujka, bývalí ligoví hráči. Nic lepšího tyto kluky nemohlo potkat, mohou se hodně naučit!
Komu z fotbalových klubů fandíte?
Tak určitě prvoligovému Fastavu Zlín! Od malička jsem ale Slávista. Současný styl bez útočníka se mi moc nelíbí, těch posledních odchodů bylo moc. Ze zahraničních klubů jsem velkým příznivcem Manchesteru United. Pod taktovkou sira Alexe Fergusona to byl ale jiný fotbal. Na to, jak velcí tam teď hrají fotbalisté, tak dělají velké chyby. Hodně to nyní bolí.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
