V zahajovacím zápase dostal přednost přes slušovickým kanonýrem Kvasnicou, proti Bělehradu odehrál kompletní porci devadesáti minut a svým výkonem přispěl k úvodní remíze 1:1.

„Moc si té příležitosti vážím,“ přiznává sedmadvacetiletý forvard. „Moc děkuji trenérovi, že mi dal šanci ukázat se, spoluhráčům zase za úžasnou podporu,“ přidává.

Remízu na úvod amatérského mistrovství Evropy berete?
Abych byl upřímný, za mě je to spíš ztráta. I když soupeř měl místy více ze hry, my jsme byli daleko nebezpečnější. V prvním poločase jsme nastřelili dvě tyčky, měli i další možnosti. Pokud bychom šance proměnili, vyhráli bychom. Ale i tak máme pořád šanci na medaili.

Jaká je úroveň zápasu v porovnání s divizí?
Za mě třetiligová! Soupeř byl nepříjemný, technicky skvěle vybavený. Rychlý, důrazný. Zápas pro nás nebyl vůbec jednoduchý. Srbové hráli opravdu dobře, i tak jsme ale měli k výhře blíž.

Jaká panovala na stadionu kulisa? Byli tam nějací diváci?
Celkově moc lidé tam nebyl, asi kolem stovky. Pro nás bylo hlavní, že za námi dorazili rodinní příslušníci, kamarádi, kteří nám vytvořili skvělou atmosféru. Opravdu nám fandili. Byli hodně slyšet, za což jim patří uznání, velký dík. Na to, že jsme hráli ve Španělsku, tak daleko od domova, kulisa byla výborná.

Jak si užíváte pobyt ve Španělsku? Cítíte se jako reprezentant?
Určitě ano. Je tady o nás skvěle postaráno. Máme k dispozici opravdu všechno, co potřebujeme. Hotel je na úrovni, prostředí krásné. Máme skvělý trenérský štáb, fyzioterapeuta. Jenom škoda, že není o něco lepší počasí. Na druhé straně tady nejsme na žádné dovolené. I díky dešti jsou hřiště výborně připravené, na tréninky ani zápasy nemá déšť žádný vliv.

S kým jste na pokoji? Jak trávíte volný čas?Na pokoji jsem s klubovým spoluhráčem Michalem Miklíkem z Holešova. Zatím jsme moc volného času neměli. Program je opravdu nabitý. Kromě tréninků a zápasu nám čas zabírá i cestování. Také máme videorozbory, obědy, večeře. (úsměv) Ale s kluky jsme stihli procházku po pláži, po okolí. Delší volno jsme měli v sobotu odpoledne. Každý ho využil podle sebe. Někdo zůstal na pokoji, další šel k bazénu nebo k moři. Jelikož jsem byl po zápase s Bělehradem dobitý a unavený, šel jsem si dát nohy do oceánu, abych trochu zregeneroval a odpočinul si.

Překvapila vás nominace, zařazení do základní sestavy?
Pro mě to bylo příjemné překvapení. V týmu jsem nováčkem. V Severním Irsku jsem s kluky nebyl. I proto jsem nečekal, že bych mohl první zápas na turnaji odehrát celý.

Pomohlo vám angažmá v Holešově?
Abych byl upřímný, při rozhodování, kde budu v Česku po návratu hrát, jsem o Region’s Cupu vůbec nevěděl. Posledních šest let jsem strávil v Austrálii, kde jsem hrál druhou a třetí ligu. Před Vánocemi jsem se vrátil domů a hledal si angažmá. Nakonec se rozhodl pro Holešov, kde jsem vlastně doma. Tím, že mateřský klub o mě stál, bylo víceméně rozhodnuto. Ale že bych šel do Holešova kvůli amatérskému ME, to vůbec ne.

Jaké to bylo v Austrálii?
Šel jsem tam ve dvaceti letech hrát fotbal do jedné fotbalové akademie v Melbourne. Je zaměřená na mladé hráče, na rozvoj talentovaných hráčů pro budoucnost. Vydržel jsem tam šest let. Hrál druhou a třetí ligu. Taky jsem tam studoval a pracoval. Tím, že jsem ve Zlíně vystudoval stavební průmyslovku, pracoval jsem tam pro jednu stavební firmu. Celkově to hodnotím pozitivně. Do života mi to dalo strašně moc, přivezl jsem si opravdu milion zkušeností. Některé věci si budu nadosmrti pamatovat. Našel jsem si tam i přítelkyni, které se mnou odjela do Česka. Sice to pro ni byl docela šok, protože je zvyklá na něco jiného, ale líbí se jí u nás. Má tady podporu od mé rodiny. Plánujeme, že tady dva nebo tři roky pobudeme a pak se rozhodneme, co dál.

Jaký byl fotbalový půlrok v Holešově?
Jaro hodnotím pozitivně. Odehráli jsme dobré zápasy, nasbírali nějaké body. Myslí, že jsme podávali slušné výkony. Když nepočítám závěrečnou prohru se Bzencem, u které jsem nebyl, jsme doma prohráli pouze jednou. Oproti podzimu to bylo daleko lepší. Sám sebe moc hodnotit nechci. To nechám na jiných, ale dal jsem pět branek, což je celkem slušné. Mohl jsem jich dát i víc, ale nenastupoval jsme na hrotu útoku, nýbrž na kraji, takže do šancí jsem se až tolik nedostával. Ale celkově jsem spokojený.

Vyšší soutěž vás neláká?
Nabídky bych určitě zvážil. Přece jenom pořád mám nějakou představu o kariéře, samozřejmě bych chtěl hrát co nejvýš. Ale nehraji jenom fotbal. Pracuji pro jednu americkou firmu v Napajedlech, kde využívám svoji angličtinu.

V kariéře jste prošel Zlínem. Mrzí vás, že jste nedostal šanci v prvním týmu?
Ve Zlíně jsem byl od třinácti let. Na Vršavě prošel celou mládež. Byl jsem tam až do juniorky. V týmu jsem se setkal se spoustou výborných fotbalistů. Zmínit musím Romana Macka, který byl v Juventusu a teď hraje v Luganu. Adam Houser prošel Jabloncem, nyní nastupuje v Kroměříži. Další kluci pravidelně hrají v MSFL nebo divizi. Náš ročník 1996 byl opravdu silný. V osmnáctce a devatenáctce jsme měli dobré výsledky a drželi krok se Spartou nebo Slavií. Pohybovali jsme se okolo šestého místa. V béčku jsem vydržel jenom půlroku. Situace tam nebyla ideální. Předtím jsem byl v mládežnické reprezentaci. Možná jsem čekal, že přijde laso z prvního týmu, což se ale nestalo a já kývl na nabídku z Austrálie. Musel jsem myslet sám na sebe. Rozhodně odchodu do zahraničí nelituji.