„K čemu jsou nám góly, když nevyhráváme?“ ptá se Karel Majkrič.

Třiadvacetiletý křídelník v neděli zatápěl také Kunovicím. I když se musel společně se spoluhráči sžívat s brzkým ranním vstáváním a umělým trávníkem, na kterém se duel 9. kola odehrál, nakonec vstřelil dva góly a Těšnovicím málem zachránil bod.

Hosté na Bělince doplatili nejen na vyloučení Urubka v 57. minutě, ale i na neproměňování šancí a také chyby rozhodčího Večeři, který po evidentním faulu na veterána Mršťáka neodpískal za stavu 2:1 pro domácí jasnou penaltu a pak přehlédl i další věci.

„Je škoda, že jsme se nechali vyloučit, bylo to úplně zbytečné. Na druhé straně rozhodčí za oplácení taky mohl dát červenou kartu a zápas mohl vypadat jinak. Škoda, že jsme soupeře začali tlačit až v desíti,“ posteskl si.

Zatímco hostující fanoušci spílali sudím ještě cestou domů, hráči Těšnovic vzali sporné verdikty s nadhledem. Zatímco na ploše při zápase ještě brblali, po utkání už byli úplně v klidu.

„Je vidět, že jsou tady hody, to tak bývá všude. Co si budeme říkat,“ prohodil s úsměvem Majkrič.

Těšnovice nehrály v Kunovicích vůbec špatně. Hlavně vpředu předvedly svoji ofenzivní sílu. Vzadu ale měly problémy, v přestřelce nakonec těsně padly.

„Soupeř má v sestavě šikovné kluky, ale klidně jsme tady mohli vyhrát,“ míní.

Zatímco loni Sokol podobně vyrovnané zápasy zvládal, letos od začátku sezony ztrácí body a přešlapuje ve středu tabulky.

„Je to zajímavé. Máme podobný tým, hrajeme furt stejně, přitom minulý rok jsme mohli postoupit, uteklo nám to jen těsně a nyní jsou výsledky daleko horší. Možná je to tím, že máme v mužstvu starší kluky, kteří mají rodiny a další povinnosti, takže se moc nescházíme,“ přiznává.

Celek z Kroměřížska navíc o víkendu zaskočil i terén. Nikdo z hostů nepředpokládal, že se v Kunovicích bude hrát na umělé trávě. Než se Hanáci s podmínkami vypořádali, chvilku jim to trvalo.

„Na umělku nejsme zvyklí. Jako kluci z dědiny na ni občas trénujeme v zimě v Kroměříži, jinak jsme pořád na přírodní trávě. Terén byl rychlý, byla rosa, takže místy to dost klouzalo. Měli jsme s tím problémy. Do toho ranní vstávání, které rozhodně nebylo příjemné,“ líčí s úsměvem.

Majkrič se do rodných Těšnovic vrátil přesně před rokem z Kvasic. „Znám všechny kluky, hřiště mám dvacet metrů za barákem. Hlavním důvodem byly pracovní povinnosti. Chodím na třísměnný provoz, takže jsem moc nestíhal tréninky,“ vysvětluje.

Na hřišti ale pokaždé patří k nejlepším. V devíti zápasech zaznamenal osm branek, společně s Janoštíkem dali drtivou většinu branek Těšnovic.

„Radek je můj soused, vždycky jsem k němu strašně vzhlížel, chtěl jsem být jako on. Kvůli němu jsem začal i s fotbalem. Bylo to ale až někdy kolem devíti nebo deseti letech,“ říká.

Jelikož mě talent i zápal, všechno dohnal a většinu vrstevníků i převýšil. Prošel mládeží Hanácké Slavie Kroměříž, rok strávil ve Slovácku, kde to však měl nejen kvůli dojíždění strašně těžké a proto angažmá v Uherském Hradišti dobrovolně vzdal.

Z Kroměříže si jej pak do Kvasic přetáhl trenér Bláha, nyní je zpátky doma.

„Myslel jsem si, že to oproti krajskému přeboru bude velký skok, ale obě soutěže jsou podobné,“ míní. „Zápasy jsou vyrovnané, v poháru kolikrát tým z I. A třídy dokáže přehrát i soupeře z přeboru,“ připomíná.

Největší rozdíl je podle Majkriče hlavně v šířce kádru a v tréninku.

„U nás chybí hráči a taky kondice. Je strašně znát, když jsou na lavičce jenom dva kluci, kteří nemají až takovou kvalitu. Zato když v přeboru přijde chlap ze střídačky, je to pořád stejně rychlé, protože je tam konkurence, v kádru dvacet vyrovnaných hráčů,“ srovnává.

Produktivní křídelník se ještě startech ve vyšší soutěže nevzdává. Výkonnost na to rozhodně má. Nyní chce ale pomoct mateřskému klubu. Co bude dál, neřeší. „Teď se do toho vracím. Cítím, že rychlost pořád mám,“ zakončuje povídání.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...