K rozhovoru si dovedl dlouholetého parťáka Petra Švajdu. S ním a dalšími kumpány to během čtyř let dotáhl ze trojky až do krajského přeboru. V něm Hanáci budou nastupovat už v příští sezoně.

Štěpáne, začněme u sobotního zápasu. Jak jste viděl vítězné utkání?
První poločas byl složitější, pasivitou a neschopností dát gól jsme si utkání lehce zdramatizovali. O přestávce jsme si dali jasné instrukce, že do druhé půle vletíme, že se budeme snažit co nejdříve rozhodnout. To se povedlo.

Mladcová vám to ovšem vlastními chybami usnadnila, že?
Soupeř celý poločas držel skóre 0:0, lacinými góly se srazil dolů. Pak už to pro nás bylo jednoduché, pro domácí hodně těžké. Každopádně podali moc dobrý výkon. A to navzdory k tomu, v jakém počtu se celou sezonu schází. Musím před nimi smeknout klobouk dolů.

Na Mladcové jste bojovali o postup, ke krajskému přeboru vám stačila remíza.
V hlavách jsme to určitě měli, nad remízou jsme však vůbec nepřemýšleli. Jeli jsme sem vyhrát, to byl náš jasný cíl. Vůbec nás to nesvazovalo, soustředili jsme se jako na každé jiné utkání. Samozřejmě se mohlo stát cokoliv, klidně jsme mohli smolně prohrát 0:1, podali jsme však kompaktní výkon. Jsme s ním spokojeni.

První místo jste si zajistili kolo před koncem. Na podzim vám to přitom výsledkově příliš nešlo.
Na konci podzimu jsme měli kolizi se zápasy A-týmu a „U-19“. Těžko jsme se skládali. Věřili jsme však, že ztrátu stáhneme, jsme na to dost kvalitní. Trochu nám to zjednodušila i Nivnice. Klíčový zápas pak byl u nich, odskočili jsme na pět bodů, což bylo rozhodující. V závěru sezony nám pomohli kluci z devatenáctky, za což jsme rádi. Někteří hráli dva i tři zápasy za víkend, měli to výživné. Nabírali tím zkušenosti.

K vítězství v I. A třídě jste přispěl jako kapitán.
Pásku táhnu od prvního jarního zápasu. A to především kvůli zranění našeho dlouholetého kapitána a zkušeného hráče Radka Petra. Pak to padlo na mě.

Sice je to jen zatím B-tým Kroměříže, vnímáte to však jako prestiž?
V klubu jsem odmalička, nikde jinde jsem nehrál. Role kapitána béčka Kroměříže je pro mě pocta, hrdost. Moc děkuji za příležitost.

Rezerva Hanáků od působení ve III. třídě každým rokem postupuje.
S kolegou Peťou Švajdou, Kubou Dočkalem, Peťou Pecinou, Kubou Benediktem a Erikem Mlčochem jsme stavebním kamenem béčka. Společně to táhneme právě od III. třídy. Ještě u toho byl Radek Joura. Okolo nás se prolínají jak hráči A-týmu, tak devatenáctky. Trénujeme třikrát čtyřikrát týdně, některé týmy třeba jen dvakrát, herní a výsledkové rozdíly jsou pak jasné. Některé zápasy pro nás ale byly těžké. Čím výše jdeme, tím je soutěž složitější, za což jsme rádi. Béčko jsme zakládali právě kvůli tomu, aby mladí hráči mohli co nejdříve hrát mužský fotbal.

Jak to osobně máte s cestou do A-týmu?
Odehrál jsem pár minut v MOL Cupu (11. srpna 2021 proti Strání, Štěpán Heinz absolvoval 14 minut – pozn. red). Pracuji dál, čekám na svoji šanci. Třeba ji jednou dostanu. Je to má hlavní motivace, jinak bych tady ani nebyl. S kluky a celým realizačním týmem tady tvoříme super partu, díky nim tady jsem a jdu si za svým cílem.

Vašim otcem je Karel Heinz, trenér B-týmu a sportovní ředitel Kroměříže. Máte to těžké?
Táhnu to s ním od začátku béčka. Je zvláštní hrát pod svým otcem, tak to ale je. Navíc, když jsem kapitán. Naštěstí mě ale nezvolil on, za což jsem rád. (úsměv) Už v mládežnických kategoriích jsme si našli společnou notu, jak spolu vycházet. Na Mladcové s námi nemohl být, protože moje mamka slaví padesátiny, tak si doma plní rodinné povinnosti. Vítězství bylo pro oba dva. I ten vstřelený gól.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...