„Šilhavý, Kuka, Tatarčuk, Suchopárek, Bejbl. To byla polovina národního mužstva,“ připomíná dlouholetý morkovický funkcionář Jan Bleša.

Proti elitnímu českému týmu se tehdy blýskl Radek Novotný. Šikovný fotbalista, jenž v osmnácti letech přestoupil do Starého Města, kde hrál povinného mladíka ve druhé lize, ze třiceti metrů vyrovnával na 3:3.

„Tuto branku mně reportér Záruba za láhev slivovice v červnu 1992 zařadil do ankety Gól měsíce. Radek skončil na druhém místě, když zvítězil Peter Dubovský ze Slovanu Bratislava. Bývalý hráč Realu Madrid dal v utkání naší ligy čtyřem soupeřům včetně brankáře jesle,“ vybavuje si i po letech.

Jen o něco méně diváků přišlo o rok dříve na utkání s Povážskou Bystricí. Tehdy se před 1252 diváky Ivo Králík ze sousedních Počenic loučil s hráčskou kariérou. „Na Slovensko přestoupil z Vítkovic, se kterými se stal mistrem republiky,“ připomíná.

Největšími soupeři v padesátých až osmdesátých letech minulého století byly nedaleké Prasklice. „My pro ně byli „košaři“, oni pro nás zase „popeláři“, ale to už je dávno. Dnes jsou to krajském přeboru Holešov, Bystřice pod Hostýnem a Kvasice. Za mého mládí jsme spolu hráli v okresním přeboru,“ usmívá se.

Jinak v Morkovicích divácky nejatraktivnější byly roky po otevření travnatého hřiště. „Třikrát se postupovalo a pět set diváků na každém zápase mužů bylo běžné. Dnes je to polovina. Ani postup do divize by to nezměnil,“ je přesvědčený Bleša.

„Lidé mají jiné možnosti zábavy. V sobotu i v neděli odpoledne jsou na O2 i tři zápasy první ligy současně. Stačí si jen vybrat,“ přidává.

Podle Bleši nové travnaté hřiště ovlivnilo i zájem dětí a mládeže o fotbal v obci a okolí. „Do družstev dorostu, která hrála jednu ze skupin Krajského přeboru Jihomoravského kraje, přicházeli ti nejlepší z okolních klubů. To byl základ vzestupu družstva mužů, které po roce 1990 třikrát po sobě postoupilo z okresního až do Přeboru Středomoravské župy,“ říká.

Celek z Kroměřížska počátkem devadesátých let měl starší a mladší žáky střídavě v krajské soutěži a přeboru, v klubu měly i dvě družstva přípravek.

„Práce s mládeží se nám daří stále,“ těší dlouholetého činovníka. „Trenéry jsou z velké části tatínci, kteří fotbal hrávali, udělali si trenérskou třídu a poctivě pracují. Berou finanční odměnu, ale na zbohatnutí to není,“ pokračuje.

V letošním soutěžním ročníku Morkovice mají dvě družstva mužů v krajských soutěžích, dorost, starší a mladší žáky, starší a mladší přípravku v krajské soutěži a starší přípravku se školičku v okresní třídě.

Klubem v minulosti prošla řada velmi dobrých fotbalistů. Někteří z nich zamířila do Hanácké Slavie Kroměříž, Zlína či Slovácka. „Jednoho dorostence máme ve Zbrojovce Brno,“ chlubí se Bleša.

Jejich návrat zpět po dorosteneckém věku je jedinou možností, jak udržet v Morkovicích krajský přebor nebo mužskou divizi. „Ne všichni to dotáhnou jako Tomáš Břečka, který přes Slovácko a Jablonec odešel do Turecka,“ prohlásil.

Klub je hrdý i na Šimona Šumberu, jenž působí ve Zbrojovce Brno, Tomáše Matouška, který dělá kapitána v třetiligové Kroměříži. Dalším úspěšným odchovancem byl Petr Šimčík. Ten si v minulosti zahrál za Kyjov MSFL.

Z Kroměřížska pochází i další dobří hráči. I když v okrese není ligový klub, má region i díky místopředsedovi FAČR Zdeňku Zlámalovi silné zastoupení na funkcionářském poli.

„V rámci FAČR si na Moravě můžeme říct, ještě že to nedopadlo jako v Čechách. Na nebezpečí ovládnutí fotbalu ze strany rozhodčích se vedla diskuse před více než deseti roky. Jsem přesvědčený, že zástupci Moravy a Slezska na společných jednáních hlasovali i za nás a nemusí se stydět," dodává.