Osobnost Deníku

Do ambiciózního týmu krajské I. A třídy skupiny B se dostal přes kamaráda Šimona Šumberu.

„Napsal mi, že tady nemají brankáře. Jelikož jsem byl po dalším zranění a věděl, že na profesionální fotbal už to není, po chvíli váhání mě nakonec přemluvil ke schůzce,“ přiznává s úsměvem rodák z Valašska.

I když měl nabídky i z třetí ligy nebo divize, s díky vše odmítal. „Tréninková zátěž je tam podobná jako ve druhé lize, to by moje tělo nevydrželo,“ ví dobře.

Jelikož potřeboval volnější režim, domluvil se až ve Zborovicích, kde v týdnu absolvuje pouze jeden trénink a o víkendu zápas.

„Už nehledám každodenní dřinu, spíš chci chytat pro zábavu. Před dvěma měsíci jsem byl na artroskopii kolena. Byla to již moje šestá operace, na tom druhém už mám plastiku,“ říká.

Bárta bydlí v Bílovicích u Prostějova, do Zborovic to má asi třicet minut jízdy autem.

„Na dojíždění to není žádná hrůza,“ poznamenal.

V mančaftu se potká s Michalem Ordošem i dalšími zkušenými hráči.

Zápasovou premiéru v dresu Pilany si odbyl v sobotu, kdy ve Zdounkách absolvoval Memoriál Antonína Vašáka.

„Byla to ideální akce na oťukání, seznámení,“ podotkl s úsměvem.

V sezoně bude mít více práce.

V I. A třídě ale bude za hvězdu. Tolik borců s ligovými zkušenostmi v krajské soutěži moc nechytá.

Třiatřicetiletý gólman prošel mládeží Sigmy Olomouc, ligové starty ale sbíral jenom v dresu Baníku Ostrava či Jablonce.

Celkem v české nejvyšší soutěži odchytal 35 utkání, osmkrát neinkasoval.

„Jsem rád, že jsem si mohl první ligu vyzkoušet, protože se to nepoštěstí každému. Bylo to pěkné,“ uvedl.

Pamatuje si hlavně na duel Baníku na Bazalech proti Spartě. „Přišlo asi patnáct tisíc lidí a všichni fandili jako jeden hlas. Sice jsme prohráli 0:1, ale tohle byla neuvěřitelná atmosféra a zážitek na celý život. Naopak nejraději bych vymazal duel za Jablonec na Dukle, kde to bylo špatné. Prohráli jsme 1:6 a já dostat šest gólů, což byla celkem ostuda,“ vnímá.

V Jablonci dokonce v sezoně 2015/2016 okusil atmosféru Evropské ligy.

„To bylo něco úžasného. I když šlo jen o předkolo, tak se to nezažívá každý den. Pro kluka z Rožnova to jsou velké věci. Přešli jsme přes Kodaň. Jenom škoda, že jsme potom nepostoupili i přes Ajax Amsterdam do skupiny, protože k tomu chyběl kousek (1.zápas 0:0, 2.zápas 0:1, pozn. red.),“ líčí.

„Jsem rád, že jsem se tam dostal, podíval se na ty stadiony, viděl zázemí a jak to funguje v evropských top klubech. Všechno jsou zkušenosti do budoucna, které člověk sbírá postupně během kariéry,“ přidává.

Nyní bude jezdit po Zlínsku, poznávat nové stadiony i soupeře.

Fotbal už jej neuživí, musí se poohlédnout po další práci. „Právě to řeším, dávám dohromady. Věřím, že přechod do normálního života zvládnu,“ dodává.