Fotbalový deník | Video: Deník

„Strýc se narodil v roce 1914 a fotbalový klub byl u nás založen až v roce 1943, takže hrával jenom českou házenou. Ani tatínek ho nikdy nehrál,“ upozorňuje na úvod a vrací se do svého dětství známý činovník.

„Vždycky v neděli odpoledne bylo v kostele požehnání, pak se šlo na hřbitov a pak k Obručům. Teta byla starší sestra maminky a u nich se každou neděli scházela nejbližší rodina. Nejmladší jejich bratr byl právě Jaroslav Derka,“ líčí.

Z dětství si pamatuje hlavně diváky stojící po obou delších stranách hřiště. „Trávník? To byly drny a hrubá škvára,“ vybavuje si.

Kromě hřiště a fanoušků jej zaujal také zdravotník s dřevěným kufříkem s červeným křížkem, který několikrát za zápas musel na hrací plochu.

Svoji hráčskou kariéru odstartoval ve dvanácti letech. S žáky Slavoje Morkovice jezdil k zápasům na kole. Daleko to ale neměli. „Soupeři byli z blízkého okolí. Ať už Prasklice, Počenice, Dřínov nebo Zborovice. O rok později jsme na Rejdišti hráli o přeborníka okresu se žáky Hanácké Slávie. Od té doby jsem znal bratry Humpovi. Vyrovnaný byl jen první poločas,“ vypráví.

Jako dorostenci hráli Morkovičtí 1.A třídu Jihomoravského kraje. Za soupeři z kroměřížského, vyškovského a prostějovského okresu jezdili už vozem Praga S-5T s plachtou, která jinak sloužila ke svážení košíkářských výrobků z okolních obcí pro firmu Zadrev.

První zápas za muže sehrál Bleša v osmnácti letech a dvou dnech v Holešově na škváře s tamní Duklou. Utkání okresního přeboru skončilo nerozhodně 1:1. „Někteří spoluhráči, jako třeba Jarda Rachtava, Jan Sedlařík či Mirek Zapletal byli až o patnáct let starší,“ vybavuje si.

Samostatnou kapitolou jsou kopačky. „Hrál jsem v nich první zápas v Holešově a pak šel večer ze Strážnice-Přívoz do města bosky těch pět kilometrů a tašku s dortem mě nesl kamarád za polovinu toho dortu,“ vypráví s úsměvem.

Podle Bleši vesnický fotbal zachránil Svit Zlín, který přinesl na trh gumové kopačky, tzv. lisovky. „Poprvé jsem je viděl, když Jiskra Otrokovice spadla po roce z první ligy a přijela k nám na zápas, protože k nim na ligu přestoupil Jindra Krejčí. Mně bylo kolem devatenácti let a jejich střední záložník, co jsem na něho hrál, je měl,“ pamatuje si.

„Přitom týden před tím v televizním zápase Otrokovice prohrály na Dukle v Praze 1:7 a právě můj soupeř tam dal Viktorovi branku z trestného kopu,“ přidává. „Na jméno už si nevzpomenu, ale kariéru dohrával za Kvasice a ve vaně si podřezal žíly,“ zakončuje smutně.

Se zapáleného mladíka se později stal hráč, později funkcionář, oddílový jednatel. Za svoji poctivou a dlouholetou práci pro morkovický fotbal při pozdějších životních výročí obdržel Čestné uznání KFS Zlín i Čestné uznání a Čestný odznak Českého svazu tělesné výchovy. „Během uplynulých 44 roků jsem s více než deseti předsedy, později prezidenty, klubu prožil mnoho radosti, ale i zklamání,“ říká.

Velký přehled má i o dění v klubu. „V roce 1980 jsme zahájili provoz v budově tribuny a šaten, kterou jsme brigádnicky v tzv. akci „Z“ dva roky po sobotách budovali. Bez nadšení a obětavosti desítek hráčů, funkcionářů a příznivců by se to nepodařilo,“ ví dobře.

Blešova generace se po zápasech na domácím škvárovém hřišti umývala v pět set metrů vzdálené Sokolovně. „Pro hráče hostů byla u hřiště malá kabina a venku pumpa,“ vrací se do dávných časů.

I tato skutečnost stála za sestupem družstva Morkovic z krajské soutěže v létě roku 1976. „Rozhodujícím faktorem pro vzestup fotbalu v obci bylo zapojení zemědělského družstva,“ je přesvědčený.

„Jeho“ fotbalové družstvo složené z členů družstva hrajících v okresním přeboru Kroměříž za Dřínov, Prasklice a Morkovice se v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století pravidelně účastnil turnajů o „Zlatý pohár“ Zemědělských novin.

„V roce 1982 jsme ho vyhráli a v roce 1985 jsme byli pořadateli závěrečného turnaje. To byla nejen sportovní, ale také společensko – politická událost. Turnaj jsme nevyhráli, ale jeho pořádání bylo podnětem pro zásadní změnu,“ prohlásil.

TJ Slavoj Morkovice se přejmenoval na TJ JZD „ČSSP“ Morkovice. Zemědělské družstvo se zapojilo a řídilo veškerou sportovní činnost v obci.

„Pátého července 1988 byla podepsána „Hospodářská smlouva“ o sdružení finančních prostředků mezi MNV Morkovice-Slížany, TJ JZD ČSSP Morkovice a JZD ČSSP Morkovice,“ hlásí.

V roce 1988 se v Morkovicích vybudovalo vedlejší škvárové hřiště, o rok později hlavní travnatá plocha a po těsně revoluci v prostoru pod školou dva tenisové kurty, stometrová běžecká dráha, prostory pro skok daleký, skok vysoký a vrh koulí.

Provoz na novém, tzv. litém trávníku zahájila na morkovické hody ligová Zbrojovka Brno.