Na utkání 3. kola MOL Cupu dorazila rekordní návštěva, před více než čtyřmi tisícovkami diváků a proti pražské Slavii nastoupila drtivá většina Hanáků vůbec poprvé v kariéře, přijatelnou porážku 0:2 všichni brali.
Po kariéře budou mít dětem a vnoučatům co vyprávět ..
Třeba záložníkovi Adamu Houserovi bude pohárový souboj připomínat dres Stanislava Tecla. S kapitánem Slavie se potkal při angažmá v Jablonci, kde byl v širším kádru.
Zatímco známý útočník od té doby sbíral úspěchy, tituly a zážitky po celé Evropě, otrokovický rodák si na největší zápas kariéry musel počkat až do středy.
„Je mi ale teprve sedmadvacet let, třeba ještě něco většího přijde,“ doufá s úsměvem.
Setkání s bývalým spoluhráčem si užil, duel i přes porážku hodnotí pozitivně. „Škoda prvního gólu. Soupeře jsme totiž v první půli do žádné vyložené šance nepustili. Do kabin jsme mohli jít za stavu 0:0,“ přemítá.

Pražané ale po změně stran přidali druhou branku a zápas definitivně rozhodli.
„Slavia byla na balonu silná. My jsme se však dobře posouvali a bránili. Chtěli jsme využít nějakých brejků. Dvakrát nebo třikrát jsme jim tam zatopili. Škoda, že tam nic nespadlo. Lidé si mohli alespoň zakřičet gól, ale i tak je výsledek pro nás příznivý,“ ví dobře.
Cupák litoval gólu na 0:1
Jiný záložník Kroměříže Michal Cupák se ve středu hřiště nejvíce potkával s Lukášem Masopustem. Občas spolu prohodili i nějaké slovo. „Byla to taková příjemná konverzace,“ přiznává s úsměvem.
Po zápase už se ale se Slávisty nebavil. Nejprve absolvoval se spoluhráči děkovačku, oběhl hřiště a nakonec šel podělit se o své dojmy za hrdou rodinou. „Byl to pro nás velký zážitek,“ říká.
„Už po losu jsme se na to všichni těšili. Bylo jasné, že přijde hodně lidí. Zájem o lístky byl velký, lidé nás povzbuzovali, přáli nám úspěch,“ zaregistroval.
Jako dítě zažil z pozice diváka památný pohárový duel s Mladou Boleslaví, po více než dvanácti letech byl už přímo na trávníku.
„V té době jsem vůbec nesnil, že bych mohl takový zápas někdy hrát. Utkání nám ale vyšlo. Uhráli jsme celkem přijatelný výsledek. Jenom škoda, že jsme to ještě více nezdramatizovali,“ posteskl si.

Také pětadvacetiletý středopolař litoval obdržené branky na konci první půle. Byla škoda, že jsme do poločasu neudrželi nerozhodný výsledek. Slavii by se po změně stran hůř dýchalo,“ myslí si.
Jenže favorit se po trefě aktivního Juráska uklidnil a dál utkání v klidu kontroloval.
„I ve druhém poločase jsme chtěli hrát zezadu, vyčkávat na šance. Bohužel jsme poměrně brzy dostali branku na 0:2 a Slavia si to jako zkušený a velmi kvalitní tým pohlídala,“ pronesl.
Z brankáře Gergely tréma opadla
V brance nastoupil Michael Gergela. Odchovanec divizního Slavičína si připsal několik těžkých zákroků, jinak ale pod drsnou palbou nebyl. Spoluhráči nejen z obrany mu dost pomohli.
„S kluky jsme se snažili odvést dobrý výkon, dát do toho všechno. Mohlo to být i lepší, ale celkově to bylo zajímavé střetnutí,“ říká.
Podobný duel mladý gólman ještě nechytal. V jednadvaceti letech to však zvládl bravurně.
„Byl to pro mě životní zápas,“ přidává se ke spoluhráčům. Trému pociťoval jenom před utkáním, při vstupu na trávník z něj opadla a na hřišti už se plně koncentroval a užíval si atmosféru i plný stadion. „Byla to paráda. Před tolika lidmi jsem nikdy nechytal. Musím poděkovat, že dorazili v takovém počtu. Bylo to něco neskutečného,“ dodává.