Slibně rozjetou kariéru dravého beka ovšem přibrzdilo zranění a hlavně mononukleóza. Po nemoci se odchovanec Horních Bludovic vrátil zpět na rodný sever Moravy.
Za Karvinou si v sezoně 2018/2019 připsal v duelu se Slováckem jediný ligový start, Hlavně kvůli studiu na vysoké škole na několik let zakotvil v MSFL. Prošel Petřkovicemi a Hlučínem, odkud v zimě zamířil na půlroční hostování do Kroměříže.
Hanácké Slavii chce na jaře pomoct k záchraně ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE.
„I když by mě lákala i první liga, zůstávám nohama na zemi. Ve fotbale však nikdy nevíte, co přinese budoucnost. Mým snem je si ještě někdy vyzkoušet zahraniční angažmá,“ přiznává čtyřiadvacetiletý krajní obránce či záložník.
Jaké to je nosit dres Sparty Praha?
Hezké. (úsměv) Do Sparty jsem přestupoval z Karviné. Na Memoriálu Vlastimila Marečka si mě vyhlídl trenér Petr Havlíček. Pozval si mě na dvoutýdenní zkoušku, pak přišel ještě jeden test a já se stěhoval do Prahy. Ve Spartě jsem strávil nakonec tři a půl sezony. Hrál jsem za šestnáctku, sedmnáctku a následně jsem se objevil až v juniorce u trenéra Michala Horňáka. Náš ročník 1999 byl tehdy velice silný. Hráli jsme na evropských turnajích s top kluby. Porazili jsme třeba Liverpool, Tottenham, Borusii Dortmund a další evropské velkokluby. Mými spoluhráči byli například Christian Frýdek, Dominik Plechaty, Jan Fortelný či Václav Drchal. Jeden ze silných zážitků byl trénink s ligovým týmem Sparty.
Proč jste tam skončil?
Po nemoci (mononukleóze) jsem byl nucen ze Sparty odejít. Nebýt zdravotních problémů, tak jsem tam zůstal déle. Po konzultaci s rodiči jsem se ale rozhodl, že se vrátím domů a zamířil jsem do Karviné, která se mi tehdy ozvala s nabídkou se vrátit. Postupně se mi podařilo propracovat do prvního týmu, kde jsem si pod trenérem Strakou připsal i ligový start proti Slovácku. Poté jsem se rozhodl pro studijní život a přestoupil jsem do třetiligových Petřkovic. Na Karvinou však vzpomínám jenom v dobrém.
Jak jste se ocitl v Kroměříži?
S nabídkou mě oslovilo vedení Kroměříže. To byl pro mě jasný signál toho, že klub mě jeví opravdu zájem. Jednání pak probíhala rychle a bez problémů. Tyto věci mě přesvědčily o tom, že je to správný krok v kariéře.
Hlučín se ale vám neopouštěl lehce, že?
To vůbec ne. Hlučín je ambiciózní klub, který má podle mého názoru druholigové parametry. Je tam skvělá parta kluků, kteří mají chuť se neustále zlepšovat. Potěšila mě jejich podpora k přesunu do Kroměříže. Uvidíme, co nastane v budoucnosti.
Jaké to bylo nastupovat proti Kroměříži jako soupeř?
Kroměříž jsem vždy bral jako těžkého soupeře. Minulou sezonu jsme mezi sebou do posledních kol válčili o postup do druhé ligy. I kvůli tomu mohla mezi námi vládnout určitá fotbalová rivalita. Po příchodu na Hanou mě ale kluci přijali mezi sebe bez problémů, za což jsem velmi rád. S nikým z nich jsem se osobně neznal.
Co říkáte na konkurenci? Asi nebude jednoduché dostat se do sestavy.
Konkurence je tady velká, každý chce hrát a tudíž nepočítám s tím, že něco dostanu zadarmo. Věřím ale, že pokud budu pro tým přínosem, tak by se ambice mohly vyplnit. Trenéra Ondu si pamatuji, když trénoval Uherský Brod. Cíle jsou jednoznačné. Udržet se s Kroměříži ve druhé lize a upoutat vedení svými výkony.
Jaká je příprava?
Zimní příprava je obecně vždycky náročnější, co se kondice týká a jinak tomu není ani zde. Hned v prvních dnech přípravy jsme odjeli na soustředění, které bylo čistě zaměřeno na běhání. Nyní už jsou tréninky různorodé. Mně však běh nikdy nevadil, jelikož svoje výkony stavím především na kondici.
Fotbal vás živí, nebo studuje či pracujete?
Nyní mě fotbal živí, ale snažím se si přivydělat i prací v oboru. Jsem vystudovaný geoinformatik. Poslední zaměstnání v Ostravě jsem však musel z důvodu hostování v Kroměříži přerušit.
Budete se do Kroměříže stěhovat, nebo dojíždět?
Do Kroměříže jsem se již s přítelkyni přestěhoval. Město se nám moc zamlouvá a těšíme se, až ho budeme moct prozkoumat celé.
Načítám tabulku ...