„Zástupci Frenštátu mě oslovili zhruba před čtrnácti dny. Jednou jsme se sešli ve Valašském Meziříčí, kde jsme si řekli co a jak. Rozhodl jsem se, že to příjmu. V pondělí jsem byl ve Frenštáte, abych se seznámil s kluky a také mohl začít plánovat zimní přípravu,“ upřesnil Kučerňák.

„Oslovilo mě především to, že se jedná o klub z divize, takže se pro mě jedná o posun nahoru, i když úplně nemám ambice trénovat profesionálně. Navíc moravskoslezská divize je určitě kvalitnější než ta okolo Zlína. Musel jsem to celé jen zvážit časově, jestli to zvládnu. Rozhodně to nebyla otázka financí nebo něčeho podobného.“

Odchovanec Baníku Ostrava si během aktivní fotbalové kariéry také zahrál v dresu Vítkovic a HFK Olomouc druhou ligu, působil i na Slovensku.

„Chci, ať je v zápase deset střel na branku, spousta šancí, ať je to zajímavé. Nechci zaparkovat autobus, prohrát gólem z rohu a pak krčit rameny, že to nevyšlo. Takový fotbal nebaví hráče ani fanoušky,“ přiznává Kučerňák.

Proč je moravskoslezská divize kvalitnější než na Zlínsku a jeho okolí?

Na Valašsku je Zlín a potom nic, kdežto na Ostravsku hraje ligu Karviná, Baník, je tady i Frýdek, všem klubům fungují akademie. U nás na Valašsku není moc z čeho brát, ve Vsetíně hrál divizi čtyřicetiletý Matůš a hra na něm stála, aniž bych jej chtěl nějak znehodnocovat. Jedná se o spádovou oblast, spousta týmů v regionu o něco hraje, je tam i Opava. Týmy produkují spoustu hráčů, v nižších soutěžích je pak z čeho vybírat.

Na jaře vás s Frenštátem čeká hodně zápasů, podzim se kvůli covidu nestihl dohrát…

Jeden zápas musíme kvůli nějakým regulím odehrát do sedmého března, asi budeme hrát s Opavou B. Problémem bude ale příprava. Frenštát nemá umělku, takže řešíme, kam budeme jezdit, jestli se tam z hlediska kapacity dostaneme a zda na to vůbec budeme mít finančně. Nejsem zastáncem přehnaného běhání, snažím se vymyslet cestu, abychom od ledna mohli pracovat s balonem, abychom byli na jaro připraveni.

Jakým stylem se bude pod vaším vedením Frenštát prezentovat?

Nejsem příznivcem nějakých zanďourů a podobně. Budu usilovat o to, aby ten fotbal po práci bavil jak hráče, tak i mě. Mám dobrý pocit z toho, když je vidět nějaký rukopis. Jedním z důvodů, proč jsem do toho šel, je i vysoká návštěvnost Frenštátu, což je super. Chci, ať je v zápase deset střel na branku, spousta šancí, ať je to zajímavé. Nechci zaparkovat autobus, prohrát gólem z rohu a pak krčit rameny, že to nevyšlo a fotbal nebaví ani hráče ani fanoušky. Musí to mít cestu, chceme být konstruktivní už od brankáře. Samozřejmě s lepšími soupeři se může rozdíl v kvalitě projevit, my ale máme mladý kádr, který chceme někam posouvat.

Patříte do nejmladší generace trenérů, s hraním jste skončil už před třicítkou. Nebylo to zbytečně brzy?

Chtěl jsem hrát ligu, jinak to pro mě nemělo význam. Zahrál jsem si druhou ligu ve Vítkovicích a HFK Olomouc, nejlepší roky jsem ale zažil asi v Rimavské Sobotě, kde jsme hráli baráž o nejvyšší soutěž. Pak jsem byl ještě rok v Púchově, následně jsem u pana Pulpita neuspěl na zkoušce na Žižkově. S trénováním jsem ale začínal už v jednadvaceti letech ve Vsetíně, kde jsem měl malé kluky, postupoval jsem s nimi, než se mi rozprchli do větších klubů. Proti některým z nich možná ještě teď budu hrát.

Zatím za sebou máte trenérská angažmá ve Vsetíně a Valašské Polance, hlavně to druhé vám vyšlo…

Ve Vsetíně jsem se k tomu dostal tak, že se v klubu měnilo vedení. Tým byl na sestup, byl jsem ještě aktivní hráč, nedařilo se nám, tak jsem vzal funkci hrajícího trenéra. Já jsem ale chtěl skončit a jen trénovat, fotbal mě nenaplňoval. Potom se mi jako první ozvala Valašská Polanka.Tu jsem přebíral někde v prostředku I.B třídy, kdy tam nebyla velká chuť do fotbalu a nakonec jsme skončili v Krajském přeboru. Nevím, jestli se to vůbec dá zopakovat, je tam hodně specifické prostředí. Kádr je zdravý, angažmá bylo vydařené.

Po pěti zápasech v krajském přeboru se vám nicméně moc nedařilo a na vlastní žádost jste skončil…

Bylo pro mě nepřijatelné spadnout. Z kluků jsem cítil uspokojení, že jsme přeletěli dvě soutěže, navíc už jsem u týmu byl tři roky a ta jiskra už nebyla taková. Měli jsme se všemi nadstandardní vztahy, řekl jsem si, že jsem z nich asi vytěžil maximum. Přál bych jim, aby měli dobrého trenéra, protože je tam skvělý kádr. Prohrávali jsme jen kvůli tomu, že jsme nedávali šance. Čtyři zápasy jsme měli vyhrát a nakonec jsme prohráli. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem si řekl, že pokud neuhrajeme dva body, spadneme. Vzal jsem to na sebe a dal prostor pro to, aby tam někdo vlítl. Chtěl jsem dát impulz k tomu, aby si kluci a celý klub uvědomili, že do kraje patří.

Zaujalo mě, že jste jako hráč nic jiného než ligu nebral, kdežto jako trenér jste říkal, že do profi fotbalu nechcete…

Naštěstí už jsem si ve dvaceti letech dokázal uvědomit, že druhou třetí ligu nemá smysl hrát. Je fajn, že nemusíte nějakou dobu chodit do práce, ale ve třiceti vás to stejně nemine. Brát patnáct až dvacet tisíc hrubého a nemít na jídlo, to nemá s profi sportem nic společného. Takhle jsem to bral. Momentálně to mám nastavené tak, že mám slušnou práci, rodinu a až potom fotbal. Proto mi to vyhovuje ve Frenštátě, mám z toho něco já a snad i hráči. Není to o penězích, nemohl bych někde dělat I. B třídu, kde mi nikdo nepřijde na trénink a o víkendu se sjede jen osm placených hráčů. To mě nezajímá!

MARTIN BŘENEK, T. CHALUPA