Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak jste osobně přijal předčasný konec podzimní části?

Nebral jsem to moc dobře, protože nás ještě čekali zajímaví a těžcí soupeři. Navíc jsem měl sázku s trenérem Koleničem, že uděláme 20 bodů, ve které jsem věřil, ale nakonec to zůstalo jen na 19. (s úsměvem). Bohužel. Musíme to brát tak, jak to je.

Povíte, o čem sázka byla?

Kdybych vyhrál, tak by za námi přijel do Střílek na návštěvu, abychom mu s gólmanem Markem Vrbou ukázali, že i tady se dá na co dívat. Někteří v kabině si ze Střílek totiž utahují. (se smíchem)

Pojďme po stopách fotbalového podzimu. Jaký pro vás byl?

Podzimní část musím zhodnotit velmi pozitivně. Týmově jsme se umístili v horních příčkách tabulky (Skašticím v Divizi E patří 4. místo – pozn. red), takže si myslím, že všichni jsou pokojeni. Odehráli jsme těžké duely, které jsme ale nakonec dokázali přetavit v body. Většina lidí nečekala, že se nám podzim takto vydaří.

Osobně poté musím říct, že za odehraný podzim ve Skašticích jsem rád. Je tam skvělá parta, velmi rodinná atmosféra a lidský trenér Kolenič, se kterým jsem si hned sedl jak po herní, tak hlavně osobní stránce. Cítil jsem se tam tak velmi spokojeně.

Některé kluky jsem už navíc znal. Dokonce tu mám spolužáka ze střední Ráďu Frýdla, se kterým si rozumíme už od školy. S kamarádem Marou Vrbou jsme do Skaštic dojížděli společně. Také jsme spolu hráli dlouho v Koryčanech a byli i u postupu. Máme skvělé vzpomínky. Věděl jsem do čeho jdu. Čekal jsem pohodovou atmosféru. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl do Skaštic odejít.

Jaké utkání pro vás bylo tím nejvydařenějším?

Lepších zápasů bylo více. Za nejlepší zmíním obrat proti těžkému a kvalitnímu Šumperku na domácím hřišti z 1:2 na 3:2, kdy jsme otáčeli skóre v 92 minutě. To byla správná euforie i s fanoušky, kteří jsou skvělí a žijí fotbalem. Pro takové momenty ho hrajete.

Zkraje sezony jste přitom často nenastupoval…

Ze začátku jsem měl trochu smůlu. První zápas ještě nebyl hotový přestup a navíc jsem se doléčoval z léta, kdy jsem měl problém s úponem. Ve druhém ve Valmezu jsem si poranil kotník a musel jsem o poločase střídat. Naštěstí jsme ve Valmezu vyhráli, takže alespoň to bylo v danou chvíli pozitivní. Ještě jsem nestihl zápas ve Strání. Nastoupil jsem až v Brumově, kde se nám utkání velmi vydařilo. Vyhráli jsme 5:0, jednou jsem se i trefil, což mě po té začáteční pauze hodně nakoplo a potěšilo.

Kde vás trenér Roman Kolenič nejčastěji využíval?

Převážně jsem hrál na levém křídle či záloze. Točili jsem se i napravo nebo v útoku, kde je to více přímočaré a někdy soubojové. Trenér chtěl abychom rotovali. Byl jsem za to rád, každá pozice je pro mě něco jiného. Nejlépe se ale asi cítím na kraji zálohy, kde už jsem si zvykl a nejvíc mi vyhovuje.

Ve Skašticích jste hostoval z Otrokovic. Kde byste měl působit na jaře?

Momentálně jsem se zapojil do přípravy s Viktorkou v Otrokovic a budu chtít zabojovat o místo v sestavě. Uvidíme, jak bude probíhat a podle toho se potom rozhodne.

S panem trenérem Matějkou (Roman Matějka, hlavní kouč Otrokovic – pozn. red.) jsme se na zimní přípravě předběžně už dohodli v létě. Tehdy mě zastavil zmiňovaný úpon, proto jsme se domluvili takto. Každopádně jsem rád, že mi dá šanci se v přípravě ukázat.

Celým světem hýbe koronavirus. Jak vás ovlivnila situace s ním spojená?

Díky tomu, jak byly omezený možnosti, tak se zase vyskytl čas na věci, které jsem nestíhal a nedělal. Pauza mi nakonec nevadila, na všem špatném je něco dobré.

Zůstává otázkou jak dlouho se to protáhne, ale moc se k tomuto tématu nechci vyjadřovat. Mám na to svůj názor, hlavně na některá za mě nesmyslná opatření. Musím to však brát tak, jak to. Nezbývá než to přijmout a snažit se i tak vyplnit čas, nesedět pouze doma ve stresu u zpráv. Ale raději něco dělat, udržovat se, myslet na pozitivní věci a celkově přijít na jiné myšlenky. Za mě je na to sport ideální.