V mládeži prošel Zbrojovkou Brno a Bohunicemi. Nyní je zpátky na Moravě, v nové sezoně bude nosit sešívaný dres Hanácké Slavie.
„V létě jsem měl nějaké nabídky. Klidně jsem mohl zůstat ve Varnsdorfu, jít do Vlašimi nebo si vyzkoušet třetí polskou ligu, ale už mi to cestovaní stačilo a chtěl jsem se vrátit zpět do Brna za rodinou,“ vysvětluje Kříž.
I když mu kočovný život vyloženě nevadil, po různých peripetiích a zklamáních vystřízlivěl. Už nemíní vše obětovat kariéře, fotbalu. Přestupem do Kroměříže ale nic neodpískal, dál živí sen o návratu mezi elitu.
„Samozřejmě mě to láká. Vím, že se mi může povést sezona nebo dvě a můžete být v lize,“ uvědomuje si.
V minulosti ale několikrát narazil, nyní je zocelený, obezřetný. „Někdy je potřeba udělat krok z komfortní zóny. Věřil jsem si, bohužel to nevyšlo tak, jak jsem chtěl,“ povzdechl si.
Nyní má ale před sebou nové angažmá, další výzvy.
„Chtěl bych hrát s Kroměříží o nejvyšší příčky. Samozřejmě třešničkou na dortu by byl postup, ale to je strašně daleko, takže musíme jít postupně,“ ví dobře.
Na Hanou jej zlákal sportovní manažer Karel Heinz. „Oslovil mě a nastínil mi plán, cíle a ambice klubu. Hned mi to dávalo smysl a během dvou či tří dnů se to upeklo,“ líčí.
První pocity a dojmy z nového působiště jsou jenom pozitivní. „Musím říct, že podmínky jsou tu na profesionální úrovni. Myslím, že některé týmy z druhé ligy mohou jenom závidět,“ pronesl.
Kříž si v přípravě zvykl na trenéry Dobeše a Podoláka, sžil se se spoluhráči, lidmi z klubu.
„Kabina mě vzala dobře. Bohužel jsem se s nikým osobně neznal, ale minulou sezonu jsme proti sobě nastupovali, takže alespoň ze vzájemných soubojů některé kluky znám,“ usmívá se.
Nyní se z protihráčů stali parťáci. Jedna z posil Kroměříže se nejlépe cítí ve středu zálohy. A je mu jedno, zda nastupuje na pozici šest, osm nebo deset.
Využitelný je všude.
Povedené období prožil v Příbrami, kam zamířil z Brna. Zatímco ve Zbrojovce strávil jednu druholigovou sezonu, v klubu majitele Jaroslava Starky a jeho syna si vyzkoušel nejvyšší soutěž, připsal si tam i pár startů.
Angažmá u Litavky hodnotí pozitivně. „Oba Starkové se ke mně chovali hrozně hezky. Vždy mi ve všem vyšli vstříc,“ oceňuje.
„Bohužel mě mrzelo, že klub nevyužil opci na přestup, protože jsem pro to udělal maximum,“ přidal zklamaně.
Následně přestoupil do Vyšehradu, se kterým sestoupil z druhé ligy. „Ale odehrál jsem většinu zápasů nabral nějaké zkušenosti,“ říká.
Pak přestoupil do Viktorie Plzeň. S prvním týmem absolvoval dvoutýdenní přípravu, vzápětí zamířil na Slovensko, kde hostoval v Seredi.
„Vše vypadalo dobře, jenže dva dny před koncem přestupového okna přivedli na můj post tři střední záložníky a už jsem nedostával tolik prostoru, takže jsme se v zimě domluvili na ukončení hostování, protože jsem chtěl hrát,“ vysvětluje.
Dobře ví, že hráči, co chodí po hostování to mají daleko těžší než borci, co patří klubu. „Protože ho můžou třeba zpeněžit, takže jsem musel být lepší než oni, což se třeba na Slovensku nestalo,“ povzdechl si.
Po návratu na západ Čech trénoval s prvním týmem Viktorky, hrával za béčko. „Byla super zkušenost trénovat s kluky z áčka. Moc jsem si to užil, byť jsem byl jenom sparing, ale zase jsem s nimi mohl oslavit titul,“ chlubí se.
close
info
Zdroj: SK Hanácká Slavia Kroměříž
zoom_in
Fotbalisty Kroměříže posílil Dominik Kříž z druholigového Varnsdorfu.
Na jízdu autobusem po náměstí a ani další věci spojené s oslavami nikdy nezapomene.
Poslední dvě sezony strávil ve Varnsdorfu. Na severu Čech byl spokojený.
„Byla tam super parta a bojovali jsme o baráž. Odehrál jsem celý podzim a měl i nějaké nabídky z první ligy. Bohužel jsem si poranil koleno a musel na operaci,“ líčí.
„Před minulou sezonou odešlo asi sedm hráčů ze základní sestavy, takže se skládal nový tým, ale pro mě to bylo super, protože jsem po zranění pravidelně nastupoval a vrátil se zpět do formy. Odehrál jsem celou sezónu a se šťastným koncem,“ dodává.
I když mu kočovný život nevadil, začalo se mu stýskat a hlavně kvůli nejbližším se vrátil zpátky do Brna.
„Poznal jsem spoustu super lidi a kamarádů, rodina mně ale chyběla. Celou dobu mě ale podporovala,“ váží si.
Poslední dva roky s Křížem cestovala přítelkyně. „,Tak už jsem nikde nebyl sám,“ zakončuje povídání.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
