Dlouholetý kapitán Ondřej Šilinger si zahrál druhou ligu a pak s týmem slavil postup z krajského přeboru až do MSFL.
Poctivý stoper si v celostátním poháru zahrál proti ligovým týmům, na hřišti byl i v památné domácí semifinálové odvetě proti Mladé Boleslavi. „Asi to tenkrát dopadlo, jak mělo. Jenom mě mrzí Chramosta, který výsledek v tom zápase svým teatrálním pádem trošku znehodnotil,“ říká osmatřicetiletý obránce, který se z angažmá v Rakousku vrátil zpět domů a v současné době vypomáhá Kvasicím v boji o postup z I. A třídy skupiny B do krajského přeboru Zlínska.

Kariéru si prodlužujete v Kvasicích, kde působíte třetím rokem. Čím vás klub oslovil?
V Rakousku jsem skončil, když se mi narodila dcera, takže jsem se vrátil domů. Oslovily mě právě Kvasice, a jelikož ještě nechci sedět jenom doma, nabídka mi přišla vhod. Je to tam super, jsem naprosto spokojený.

Podzim v Kvasicích vám neskutečně vyšel, že?
Podzim nám opravdu vyšel. Některé zápasy jsme sice uhráli i se štěstím. Po polovině soutěže jsme si vytvořili nějaký náskok. Teď bude důležité, abychom to na jaře potvrdili.

Je cílem klubu postup do krajského přeboru Zlínska?
Vedení by chtělo jít výš, ale já bych vzhledem k mému věku přivítal setrvání v první A třídě. Představitelé klubu ale chtějí postup, takže je to na nich.

Není pro borce vašich kvalit I. A třída málo?
V tuto chvíli mi první A třída vyhovuje. V Kvasicích máme dobrý mančaft, hrajeme dobrý fotbal. Krajský přebor je podle mě mnohem náročnější, běhavější. A mně přece jenom bude za chvíli čtyřicet. (úsměv) Ale to je zatím daleko.



Jaká je vůbec současná úroveň první A třídy?
Soutěž má dobrou kvalitu. Není to žádná nakopávaná. Jsou tam dobré zápasy se slušnou úrovní. Samozřejmě vždycky v této třídě najdete hráče, který není po fotbalové stránce na top úrovni. Třeba má trochu problémy, což třeba v kraji nenajdete. Tam už jsou fotbalisté. Ale týmy jako Bojkovice, Napajedla, Otrokovice B mají svoji kvalitu. Mají kde brát fotbalisty a klidně mohou jít výš.

Co očekáváte od jarních odvet? Může Kvasice v cestě za postupem vůbec někdo zastavit?
Pokud si udržíme podzimní formu, tak to ukopeme. Ale všechny zápasy se soupeři z popředí tabulky hrajeme venku, takže to bude těžké. V Osvětimanech mám jedině strach z malého hřiště, které nám asi bude dělat problémy. Jinak ostatní utkání budou hlavně o nás. Jak se k tomu postavíme, jestli nebude nějaká party před zápasem a podobně.

Nečekal jste, že právě Osvětimany vás budou prohánět víc?
Osvětimany mají kvalitní mužstvo, ale je rozdíl, zda hrají doma na malém hřiště, kde jsou zvyklé, nebo venku. Myslím si ale, že se na jaře zvednou a budou připravené lépe. Určitě nás potrápí. Nemyslím si, že bychom slavili postup pět kol před koncem. Bude to ještě velký souboj.

S tím, co jste v kariéře dokázal, jste spokojený?
Určitě jo. Působení v Hanácké Slavii bylo vynikající. Vždycky tam byla super parta. Zažil jsem tam postupy z krajského přeboru až do druhé ligy. Byly to úžasné věci. Celkem se mi vyhýbaly také zranění. Nemohu na nikoho říct křivého slova. Nevím, že by se mi něco nepovedlo nebo že by něco bylo špatně. To určitě ne.

Na které období nejradši vzpomínáte?
Nejlepší období bylo, když se v Kroměříži prodala druhá liga a spadlo se až do krajského přeboru. Během tří sezon se postoupilo zpátky do MSFL. To bylo to nejlepší. Všechny týmy jsme přehrávali, slavili samé postupy.

Hanácká Slavia i letos bojuje o vítězství v MSFL. Patří podle vás do Kroměříže druhá liga?
Podle mě ne. Za mě je druhá liga pro Kroměříž zbytečná. Zažil jsem to. Vím, co to je a nemyslím si, že by někomu pomohla. Podle mě je mnohem lepší hrát na špici třetí ligy než nakoupit cizí hráče a plácat se někde na spodku druhé ligy. Není to ale moje starost.



Souhlasíte tedy s názorem, že jenom s odchovanci nebo hráči z okolí se druhá liga hrát nedá?
Určitě ne. Je to hodně o cizích lidech. Musí přijít také hráči odjinud. Pak bohužel odchovanci nedostávají tolik příležitostí. Navíc přibude cestování a spousta dalších věcí.

Vybavují se vám ještě vzpomínky na památné pohárové duely s Ostravou nebo Mladou Boleslaví?
Tehdy jsme postoupili mezi poslední týmy v republice. Dvakrát jsme porazili ligovou Zbrojovku Brno. V semifinále jsme hráli s Mladou Boleslaví, kde jsme tenkrát remizovali. Doma jsme ale prohráli a vypadli. Na druhé straně by bylo smutné, kdybychom doma porazili Mladou Boleslav. To by asi znamenalo, že česká liga není v pořádku.

Kroměříž nebyla jediná, kdo v poháru dokráčel tak daleko. Bylo tehdy jednodušší dostat se přes ligový tým třeba do čtvrtfinále?
Je pravda, že v poslední době k tomu ligové mančafty přistupují zodpovědně, protože z poháru jde postoupit přímo do Evropské ligy, což je sedmdesát milionů korun na ruku. To je částka, o které nikdo nemůže říct, že by mu nechyběla. Navíc třetiligové týmy nejsou špatné, klidně mohou ligové celky překvapit. Podle mě jeden z deseti zápasů klidně mohou vyhrát.

Předtím jste hrával v Rakousku. Do zahraničí vás zlákaly peníze?
Já jsem se v Kroměříži nepohodl s panem Sklenářem a odešel do Rakouska, kde jsem strávil dva roky. Finančně je to tam přece jenom někde jinde než u nás. Jsem rád, že jsem si to tam zkusil. V tom mém věku už to ale nebylo pro mě. Spíš mi vyhovuje hrát v Kvasicích, kam mohu dojet na kole a po tréninku si dát pivo. Je to už o té partě lidí a kamarádech.

Je to v nižších rakouských soutěžích občas stejná divočina jako u nás?
Je to tam ještě horší. (úsměv) Nejlepší je tam odjet, odehrát zápas, vzít si peníze a jet zpátky. Hrával jsem Erste klasse u St. Pöltenu ve Statzendorfu. Vzpomíná se na to sice hezky, ale spíš díky financím než kvůli výkonům a fotbalovým zážitkům. Na druhé straně fotbalová kultura tam není špatná. Kopačky, dresy, všechno je na úrovni. Lidé v Rakousku mají fotbal jako zábavu. Starají se tam o to. Ale fotbalová kvalita je nic moc. Není to nic, co by mi chybělo.

Srovnávat s Kvasicemi to asi moc nejde, že?
To ne. Teď je to tam super. Sešla se tam super parta, která v Kvasicích byla ale už i dřív za trenéra Ševely. Teď se to trochu okysličilo, přišel tam nový trenér a mladí nadějní běhaví kluci z Hanácké Slavie. Zvýšila se konkurence a dobře se to promíchalo. Výsledky tomu odpovídají.



S kluky z Kroměříže jste v kontaktu?
Jediný, kdo z mých spoluhráčů v Hanácké Slavii zůstal, je kapitán Matoušek. Se synem se občas zajdu podívat na fotbal, ale už to není pravidlo. V kontaktu s nikým moc nejsem. Spíše se pozdravíme, prohodíme pár slov.

V Kroměříži, v Rakousku i teď v Kvasicích s vámi působí Ondřej Stojaník. Je náhoda, že jste byli všude spolu?
S Ondrou se známe od žáčků. Je pravda, že se pořád potkáváme. Byli jsme spolu i rok v Rakousku. Pak nás oba oslovily Kvasice. Přišlo nám to jako dobrý nápad. Sice teď hodně nehrál, protože byl zraněný, ale na jaře se snad zase potkáme na trávníku.

Je těžké se v osmatřiceti letech přinutit k tréninku?
Přiznám se, že se udržuji v kondici, ale že bych chodil sám běhat, to ne. Na to nemám vůli, nepřinutím se. Spíš s kluky pravidelně chodíme hrát sálový fotbal. V Kvasicích jsme zimní přípravu začali tento týden, tak snad neumřu. (smích)