„Protože se jednalo o poměrně náhlý a hektický porod císařským řezem, musel pan doktor Barušku po vyjmutí z dělohy několik minut rozdýchávat,“ popisuje dramatické chvíle tatínek Martin. „Záhy nato byl děvčatům diagnostikován transfuzní syndrom, který odborníci ze specializovaného pracoviště v průběhu nadstandardně častých těhotenských vyšetření spíše vylučovali. Nicméně člověk míní a příroda mění.“

Ztížený start do života i dětská léta

Transfuzní syndromu spočíval zjednodušeně v tom, že Adélka byla prostřednictvím společné placenty v průběhu těhotenství překrvována, zatímco Baruška naopak nedokrvována, tzn. měla méně výživy. „Nadto měla Baruška po celý pobyt v děloze oproti Adélce velmi stísněnou polohu,“ říká tatínek. „To všechno Barušce přirozeně ztížilo jak start do života, tak následující dětská léta.“

Zatímco Adélka v prvních měsících postupně „hravě“ doháněla vývojovou normu, u Barušky se stále zřetelněji projevovalo značné vývojové zpoždění, zrakový hendikep a další komplikace spojené s později diagnostikovaným poškozením určitých nervových drah v mozku. „Na kompenzaci nestandardních senzomotorických reakcí a vývoje dcerky nám od začátku odborníci doporučovali především tzv. cvičení podle Vojty. To se ale pro Barušku nakonec neukázalo být zcela vhodným,“ vysvětluje Martin Valicsek. „Když se pak v roce dceřina života začala v lékařských zprávách objevovat i shrnující formulka DMO (dětská mozková obrna), bylo to pro nás jakožto rodiče psychicky velmi náročné období, a to tím spíše, že přidruženým jevem Barušky diagnózy byly rovněž epileptické záchvaty.“

Zdravotní pomůcky jsou nákladné

Rodičovská láska ale naštěstí není podmíněna mírou plnění vývojových či jiných norem. „Navíc když pak jako rodič máte možnost i spatřit tu dojemnou neutuchající dětskou zarputilost, kdy vaše děvčátko tak strašně moc chce (třeba se zvednout za země), a to i navzdory krajně nepříznivým zdravotním okolnostem, které jí komplikují koordinaci pohybů končetin, uvědomíte si, že zřejmě neexistuje nic, co byste pro dcerku nepodstoupili.“

Rodiče se snaží veselé, trpělivé a velmi zarputilé Barušce pomoci se z její obtížné situace postupně dostávat. „Nezbývá nám ale než konstatovat, že Barušky cesta životem je už od prvopočátku poněkud nesnadná,“ dodává maminka Eva. „Podstupuje speciální fyzioterapeutickou péči či neurorehabilitační pobyty, pravidelně absolvuje hipoterapii s koňmi, která jí naštěstí vedle toho, že jí prokazatelně prospívá, i evidentně baví. Doma je pak nucena využívat nákladné zdravotní pomůcky.“

Mnohé z těchto aktivit či pomůcek ale nejsou rodiče schopni ani zdaleka financovat pouze z vlastních zdrojů. I proto se nakonec odhodlali Baruščin příběh zveřejnit, i s jejím transparentním účtem (č. 1110033/5500, VS 2020033), zřízeným u nadačního fondu Český mozek. Jeho prostřednictvím je možné Barušku podpořit jakoukoli částkou.