Nejhorší léta pro ni a její rodinu byla doba okupace, kdy tatínek odešel za hranice bojovat za naši svobodu a maminka zapojila celou rodinu do odboje. Mimo jiné pomáhali skupině výsadkářů, kteří byli vysazeni v polích u Dřínova. Díky zrádcům byla skupina vypátrána a zatčena. Zatčeni byli i členové Ireniny rodiny, jen ona sama s dcerou Zoe tehdy díky statečným lidem se nedostala do spárů gestapa. Ve válce Zoe ztratila svého bratra Miroslava, milovanou babičku Anežku a strýce Jaroslava a Eduarda. Mnozí členové obou rodin se vrátili z vězení a koncentračních táborů s podlomeným zdravím.

Po válce Zoe prožívala vzestupy i pády svého tatínka, který byl nejdříve jmenován ministrem národní obrany, pak obžalován z velezrady a nakonec se stal naším prezidentem. Od té doby se Praha stala jejím novým domovem. Vystudovala, provdala se a vychovala dvě děti. V rodině se stalo tradicí dávat chlapcům jméno Miroslav jako vyjádření úcty k bratrovi Miroslavovi, kterého nacisté umučili v koncentračním táboře. Její dcera, která v tomto roce zemřela, dostala jméno po svém tatínkovi.

Nyní paní Zoe žije v Praze v kruhu svých nejbližších. I ve svém úctyhodném věku jí paměť dobře slouží. Jsem velmi poctěna, že jsem se s ní osobně seznámila, dopisovala si s ní a několikrát jsme se setkaly. Přeji jí hlavně hodně zdraví, aby ještě dlouho mohla žít obklopena láskou svých blízkých.

Pokud patříte mezi ty, kteří si rodiny Svobodovy jako já nesmírně vážíte a chcete se o ní něco dovědět, přečtěte si připravovanou publikaci „Mlynářský rod Stratilů a rodina Ireny a Ludvíka Svobodových“. 

Ludmila Paličková