Už od dětství byl technicky nadaný, a tak po střední průmyslové škole nastoupil na Vysokou školu elektrotechnickou v Brně. Byl z ní však dvakrát vyloučen. V roce 1947 nastoupil na Vysokou školu elektrotechnickou, v Praze byl týden před obhajobou již napsané diplomové práce 19. května 1952 zatčen.

V procesu Josefa Bárty a spol., jednom z největších monstrprocesů proti církvi, ho odsoudili k devíti letům odnětí svobody, propadnutí veškerého jmění a ztrátě čestných práv občanských na dobu deseti let. Ve vězení ve Vinařicích u Kladna a ve Rtyni v Podkrkonoší, kde pracoval v uhelných dolech, strávil tři a půl roku, než byl podmínečně propuštěn.

Přesto jako bývalý politický vězeň zůstal na své pozici dělníka a až po dlouhých letech byl přeřazen do technické skupiny jako konstruktér. Titul inženýra nakonec získal až po revoluci v roce 1990.

Vysoká škola v Brně mu v roce 1990 nabídla buď rehabilitaci a titul inženýr, který by ale nemohl používat v zaměstnání, nebo aby předložil práce, které v životě dělal a složil státní zkoušku. První dopis Jaroslav Řihák odmítl akceptovat, protože byl podepsán děkanem, který v roce 1948 byl členem akčního výboru, který ho ze školy vyloučil. Později se rozhodl, že složí státní zkoušku, přestože byl již v důchodě.

„Komické bylo to, že v té předsíni se scházeli studenti, kteří byli také pozváni ke zkoušce. Všichni mě uctivě zdravili, protože viděli starého, šedivého dědka a mysleli si, že jsem někdo z komise, a byli velmi překvapeni, když potom přišla nějaká dáma a pozvala mě dál,“ zhodnotil pestrost a zároveň dojemnost chvíle Jaroslav Řihák.

Žáci jeho životnímu příběhu tiše naslouchali, ve třídě převládaly pocity úcty, empatie, smutku a obdivu. Obdivu k muži, který ve svých dvaadevadesáti letech života podal žákům autentické svědectví o velmi těžké době a o hodnotách života. Díky tomuto setkání s panem Řihákem jsme si uvědomili, že svoboda není samozřejmostí.

Minulost mu dala poznat, jak krušné a složité je být bez možnosti vzdělání. Jeho cesta k vysokoškolskému titulu byla tvrdou a poctivou prací, musel vynaložit opravdu velké úsilí, aby překonal nespravedlnosti doby. Z toho důvodu bychom si dnešní svobody v přístupu ke vzdělávání měli všichni velmi vážit.

Jana Královičová