Naším cílem byl tentokrát Bruntál, přesněji řečeno lokalita nacházející se snad jen dva kilometry od jeho centra a známá turistické veřejnosti jako Uhlířský vrch.

Na jeho vrcholu stojící barokní poutní kostel Panny Marie Pomocné byl vybudován ve druhé polovině 18. století a vede k němu novodobá, krásná křížová cesta. Ta byla slavnostně posvěcena v roce 2007 a tvoří ji 14 dřevěných plastik na kamenných podstavcích. Autorem všech je bruntálský řezbář František Nedomlel. Jednotlivá zastavení křížové cesty jsou instalována v dlouhé čtyřřadé lipové aleji táhnoucí se od parkoviště u silnice spojující Bruntál a Slezský Kočov a končící na vrcholu kopce u vzpomínaného kostela. Ten je viditelný z dalekého okolí a tvoří jednu z dominant zdejšího kraje.

Auto tedy necháváme na malém parkovišti u cesty hned za Bruntálem u velkého dřevěného misijního kříže a lipovou alejí vyrážíme do kopce.

Trochu fouká, ale výhled do kraje je odtud z výšky 672 m. n. m. krásný. Uhlířský vrch je vlastně sopkou, jednou z nejmladších na našem území.

Ve zdejším kraji jich najdeme více. Známější je určitě Velký Roudný, na jehož vrcholu stojí od roku 2007 dřevěná rozhledna, z níž se mohou turisté kochat podhledy na okolní zvlněnou krajinu Nízkého Jeseníku, a navíc také na modravou hladinu přehradní nádrže Slezská Harta. Sem, do těchto míst v okolí přehrady zavítáme ale zase někdy příště.

To, co činí Uhlířský vrch zajímavým, je mimo jiné přírodní památka nesoucí stejné jméno a nacházející se na jeho jihovýchodní straně. Aktivní sopečná činnost zde ustala ve starších čtvrtohorách, tedy téměř pře dvěma miliony let. Od 19. století tady probíhala nepravidelná, ne příliš intenzivní těžba tufů, hornin vyvržených při sopečné činnosti a zvláště čediče, jehož výlev tady vytvořil snad 50 metrů mocnou vrstvu.

Nerostné suroviny v těchto místech těžil například i Řád německých rytířů. Přírodní výtvor Uhlířský vrch je státem chráněn od roku 1966, kdy byla na nátlak veřejnosti a hlavně odborníků zastavena činnost místního lomu.

Ten byl zprovozněn po ukončení druhé světové války a zde těžená surovina byla používána díky své pórovitosti pro vylepšení tepelně izolačních vlastností tufobetonových stavebních tvárnic.

Jedinečná lokalita byla devastována těžkou mechanizací, která ohrožovala nejen velmi cenné teplomilné rostlinstvo, například jedinečný bělolist rolní, ale i samotnou stavbu kostela na vrcholu kopce.

Lomová činnost provozována zde od roku 1946 odkryla asi 300 metrů dlouhé defilé, na němž lze studovat všechny základní typy vyvřelin, vulkanických uloženin i jednotlivé fáze sopečné činnosti. Na lomové stěně jsou zajímavé tzv. mrazové klíny, svislé trhliny upomínající na dobu ledovou. Zelená turistická značka vede návštěvníky z vrcholu kopce přes starý lom až do Slezského Kočova.

Od rozcestníku je to k autu na parkovišti už jen pár minut chůze, a tak vyfoukaní, ale spokojení jsme za chvíli v teple. A v pravou chvíli.

Plánovanou zastávku u Slezské Harty odkládáme totiž i kvůli mlze a mrholení, které nás nakonec provází celou cestu až domů do Hranic.

Pokud ale zavítáte někdy na Bruntálsko, zastavte se na dvě hodinky a projděte si tuto zajímavou a nenáročnou tříkilometrovou trasu. A třeba ji spojte i s návštěvou nedaleké přehrady.

Karel Machyl