Doplatila na to Liduška S. Když se chtěla pohodlně usadit a opřít se o opěradlo, ocitla se jedné z účastnic, sedíc za ní, na klíně. Snažila se to opravit, z různých stran se ozývaly dobré rady, jak na to, ale nebylo to nic platné. Oprava opěradla se nepodařila.

Konečně jsme přijeli do hotelu Harmonie. Vyskládali jsme si zavazadla k recepci a šli jsme s očekáváním na oběd. Bude chutnat nebo nebude? Ale boule za ušima, které se objevovali u strávníků, nám prozradily chutnost jídla. Pobíhající Vlastička U. nás obeznámila s postupem odchodů na pokoje a posílala nás jednotlivě k recepci, kde jsme dostávali klíče, papírky s procedurami a kartičku s termíny návštěvu bazénu. Bylo dobře, že jsme dostali již přesnou hodinu, kdy se máme na ty procedury dostavit. Ještě nás seznámila s časy na podávání večeří, obědů a snídaní a rozcvičce.

První den byl hektický, ale Vlasta ho měla pod kontrolou a kvůli jejím pevným nervům proběhl ke spokojenosti všech. Byli jsme všichni zpocení, nedočkaví a netrpěliví. Viděli jsme se již na pokojích. Někteří museli čekat na pokoj, až bude připravený a záviděli těm, kdo již měli klíče. Naštěstí v hotelu byl výtah, takže jsme nemuseli zavazadla tahat po schodech. Vybalili jsme si oblečení někteří relaxovali a jiní šli ihned prubnout bazén.

Večeře byla ještě jednotná, ale dobrá. Po ní jsme vyzkoušeli obsluhu ve venkovní restauraci, kde bylo po velkém vedru ve stínu velmi dobře. Na druhý den nás budil nástup na rozcvičku. Ta byla vydatná, ale nesměli jsme promluvit, ani se zasmát. Byli jsme zvyklí, že při rozcvičce jsme si zacvičili, ale i pobavili.

Snídaně nebyla pokojná, neboť tam bylo spoustu strávníků i z jiných zájezdů. Švédské stoly musely být neustále doplňovány. Personál hotelu nám připravil větší hodokvas s různých druhů šunek a mas, sýrů a vajíček, jogurt s bohatými přílohami a pití.

Poté jsme měli do oběda volný čas pro sebe. Někteří šli do bazénu, neboť voda byla příjemná. Nejhorlivější byla jedna členka klubu, aby byla v bazénu první. Když jsme po hodině plavání šli do šatny, naše plavkyně nemohla otevřít skříňku. Zburcovala personál a ten ji nemohl také otevřít. Již chtěli volat zámečníky, když si někdo všiml barvy klíče. Byla jiná než v dámských šatnách. Klientka totiž se uvelebila v pánské šatně, tam se vysvlékla a oblékala si plavky. Ještě, že tam nepřišel žádný plavec. To si dovedete, jak by to dopadlo! Příchodící muž by kulil oči na obnažené ženské tělo.

To ještě nic nebylo! Jedna naše členka zájezdu si spletla dámské a pánské sprchy a přepadla obnaženého sprchujícího muže. Byla v šoku, neboť ho viděla nahého se vším co mohl ukázat.

Měli jsme stálou žízeň a pili jsme, co se dalo. Majka S. si zakoupila něco lepšího a na močák si na recepci koupila Rajec s brusinkami. Když přišla s Liduškou na pokoj po obědě, chtěla si otevřít chutné pití. Rajec vybuchl a oblil stěnu, noční stolek a samu Majku, která vypadala jako lepkavý vodník. To si dovedete představit to zděšení. Majka se snažila pití zavřít, ale uzávěr ji vypadl z ruky, tak musela čekat, až se Rajec uklidní. V lahvi jí zbyla třetina, všechno zůstalo na zemi, stěně a v posteli.

Protože bylo stále vedro, tak se naše členky vypravily do lesa na hřiby. Ještě, že měly mobily. Samozřejmě se ztratily. Vlastička již sestavovala z našich členů rojnici na postupné hledání, asi to odkoukala ze zpráv při hledání pohřešovaných osob. Naštěstí stačil mobil a navigace cesty k hotelu.

3 procedury, jenž jsme absolvovali, byly dýchání vincentky, masáže a zábaly. Manželé V. se ze zájmem dostavili na vincentku. Museli chvíli čekat, ale nakonec byli zavoláni. Pohodlně si sedli, dostali dýchací přístroje na ústa a začali vdechovat vincentku. S výdechem vyfoukli kouř. Milan V. se divil, že nefoukal žádný dým. Nadechoval se seč mohl, ale ne a ne – nedařilo se. Pak se do toho obula manželka a zjistila, že mu opomněli dát do dýchacího přístroje vincentku s vodou. Jakmile spravili tuto významnou chybu, mohl si manžel kouřit, jak chtěl.

Jezdili jsme také do Luhačovic autobusovou linkou. Jaké zděšení musel prožít řidič, když tam nastoupilo 30 důchodců a on musel vydat 30 lístků a vracet peníze na dvoukorunu. V autobuse jsme slyšeli poznámky na naše osoby, jedou Babišovy děti.

Hodně se chodilo pěšky k přehradě, někteří si i zaplavali. Ale divila jsem se, jak moc tam členů klubu chodí. A přišla jsem na to. Hodně našich seniorů šlapalo jen do půli cesty do restaurace U Sedláčků na výborné poháry. U nich stál pohár 50,- v hotelu 85,-.

Při závěrečném rozloučení s pobytem jsme v zasedací místnosti pochválili organizátorky zájezdu, hlavně Vlastičku Urbanovou a dostali jsme malé balíčky na ukončení pobytu.

Když jsme si ztěžovali na velké vedra, jinak jsme neměli k pobytu připomínky, Anička M. nám oznámila, že počasí objednala, neboť si teplo nabírá do pytlů, aby ho skladovala na zimu.

Odjezd se nekonal bez vady. Majka S. měla složené už zavazadla a dala je do přízemí. Pak vytřeštila oči:“ Já nemám batůžek a tam mám všechny doklady a peníze“. Letěla do prvního poschodí a vyžádala si univerzální klíč od pokoje. Proletěla pokoj a nic nenašla. S hrůzou se vracela k autobusu. Naštěstí ji zachránila Liduška, která našla batůžek na záchodě.

Pak už jsme v klidu nastoupili do autobusu a jeli k domovu. Opěradlo Lidušky bylo v pořádku, neboť jsme měli přistaven jiný autobus. Nebudu se již zmiňovat o Majčině ztracené hůlce. Dali jsme je obě do zavazadlového prostoru a jedna se vypařila. Přesto budeme všichni vzpomínat na ozdravný pobyt V Luhačovicích.

Poděkování příspěvku Krajskému úřadu ve Zlíně a sponzorům.

Autorka: Marie Svozilová