Kliknutím zvětšíteDům skrývá prostory ne pro jednu, ale hned několik rodin. Není tu ale ani náznak toho, že by jednotlivé buňky byly od sebe nějak oddělené. Naopak. Kuchyně, koupelny a obývací pokoje jsou společné a všechno propojují chodby a schodiště.
Trochu to připomíná prvorepublikovou pavlač, ale mnohem méně diskrétní. Žilo tu poměrně dost lidí a jednoho dne všichni zmizeli. Zůstal po nich jen velmi specificky zařízený dům, spousta fotografií a zapomenuté jídlo, které dodnes hnije v poličkách.
Co se tu stalo? Pojďme si odvyprávět ten příběh popořádku.
Hlavní osobou je bývalý voják, který byl během své služby v armádě Spojených států převelený do Evropy. Říkejme mu pan H.
Pan H. byl velmi pobožný muž a jeho snem bylo stanout v čele striktně křesťanské rodiny, v níž by se všichni řídili jeho ideologií.
Nebyl to klasický křesťan, sympatizoval s organizacemi jako Hlas mučedníků nebo s americkými evangelisty s HIM. Podařilo se mu zřídit miniaturní náboženskou komunitu skládající se z více rodin, z nichž ne všechny byly mezi sebou příbuzensky spřízněné.
Součástí bylo i poměrně dost sirotků, které rodiny adoptovaly. Dům totiž doslova přetéká hračkami.
Rodina žila v naprosté izolaci od státních obyvatel. Lidé nechodili ani na nákupy. Leda tak do práce, do školy nebo na poštu. Vše si nechali dovážet ze zahraničí. Žili zdánlivě spokojeně pod přísnou taktovkou pana H.
Po jeho smrti se ale celá komunita rozpadla. To, co je spojovalo, bylo pryč a oni zjistili, že chtějí žít vlastní svobodné životy za zdmi toho domu, který jim možná nepřipadal tak krásný, jako nám. Vzhledem k tomu, jak rychle odešli a všechno tam nechali, to pro mnohé z nich mohlo být vězení.
Zlatá klec, která se smrtí pana H. nečekaně otevřela. Věřím, že našli své štěstí. A zbylo po nich neuvěřitelně působivé opuštěné místo. Jeden z nejkrásnějších domů, jaké jsem fotila.
Urbex & Stories
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
