Vladimír Kudlík je malíř, kreslíř, karikaturista a autor drobných sochařských děl „s přemírou obraznosti“, jak sám s oblibou říká. Od robustních postav přes subtilní siluety až téměř na pomezí geometrické abstrakce, tam všude se s jistotou pohybuje. Je fascinován ženskou tělesností.
Ve všech jeho obrazech jsou příběhy. Vytváří různé cykly.
„Zamyšlené a vážné Josefínky tvoří portréty mlčení a ticha, němých úst a hlubokých očí, jsou to studny ženských tajemství. Dravé Kudlanky nás uchvátí monumentálními a nebezpečnými postavami slastných objemů. Baculky sice většinou sedí nebo leží, ale cítíme v jejich tělech spoustu energie a skryté touhy a vášně. Na výstavě se setkáme také s Portréty, Dámami z vernisáží či Moravankami,“ uvedla ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková, která výstavu připravila spolu s kolegou Michalem Jemelkou.
Tvorba Vladimíra Kudlíka oplývá jemu vlastním humorem, radostí ze života a nadsázkou, což se projevuje v obsahu a názvech jeho děl, a rovněž tak v poezii, kterou sám píše. Ve všech svých hledáních a počinech, ať už se vyjadřuje zářivými barvami, tlumenými tóny či slovy, dochází jednoznačně k závěru, že „Nejkrásnější je nahá…“. Sám říká, že všem je dána tvořivost. „Život je o odvaze, odvaha je tvořit. Odvaž se být jedinečný, neopakovatelný, netradiční, nedisciplinovaný, spontánní, měnit výtvarný názor, nezabývat se kompozicí, perspektivní anatomií. Odvaž se být nezúčastněným pozorovatelem vlastní tvorby. Odvaž se použít netradiční materiály, jiné výrazové prostředky, hrábě, metlu, vidličku, prsty vlastní ruky. Zanecháš osobitou stopu, která se de facto stává tvým rukopisem. Stvořen, tvořen, tvoří.“
Martina Malá, Muzeum Kroměřížska
