Publikace s názvem Lidé a hradby je kolektivní odbornou monografií. Jedenáct autorů se věnuje fenoménu českomoravských bastionových pevností z různých úhlů pohledu. Na příkladu zámku Doubravská Hora u Teplic je zastoupeno téma určení definice pevnostního stavitelství (Jana Daďourková, Lukáš Sláma). Svět třicetileté války a byrokracie s ním spojené (Vítězslav Prchal) se odvíjí v kapitole věnované inspekční cestě plukovníka císařské armády Johanna Ulricha Pissingera po moravských pevnostech (Olomouc, Brno, Uherské Hradiště).

Záležitostmi ohledně výstavby vojenského opevnění, plánem počínaje a realizací konče, se v kapitole věnované pevnosti Velká Šance u Jablunkova zabývá Martin Král. Fenomén poddanského městečka (Moravská Ostrava) na hukvaldském panství a ekonomickými či společenskými možnostmi výstavby jeho fortifikace je popsán v důkladně zpracované stati knihy (Lenka Nováková). V dalších kapitolách publikace jsou pevnostní objekty součástí bojových operací války o bavorské dědictví (Zdeněk Munzar) – zdařile je pojednáno o vpádu armády prince Jindřicha Pruského na území (nejen) dnešního Libereckého kraje a bojových střetnutích s císařskou armádou včetně tzv. klamných operací v širokém perimetru území od Litoměřic po Frýdlantský a Šluknovský výběžek.

Kniha obsahuje také tematické přesahy do zahraničí – výzkum historické zkušenosti pevnostní podzemní války (Petr Wohlmuth) na příkladu nizozemských reálií a zákopových bojů Velké války předchází vrcholovým kapitolám (Jindřich Hofman, Michael Viktořík, Vojtěch Kessler, Josef Šrámek) věnovaným souboru nejvýznamnějších pevností (Praha, Brno, Olomouc, Terezín, Josefov, Hradec Králové) v českomoravském prostoru. Nejpodrobněji je popsán příběh Hradce Králové – ironií osudu do dnešních dnů nedochovaného pevnostního města (na rozdíl od Terezína či Josefova). V příslušné kapitole defiluje mozaika vzpomínek slavných hradeckých rodáků a obyvatel. Odvíjí se příběh postupné urbanistické proměny města, jenž zásluhou starosty Františka Ulricha a architekta Josefa Gočára vyústila do podoby „salónu republiky“.

V kontextu závěrečné kapitoly lze zaznamenat, že v publikaci nebyly podrobněji popsány dějiny Terezína – vzhledem k pietnímu významu jeho bastionové pevnosti je historický význam tohoto města srovnatelný s Hradcem Králové. V oblasti odborné terminologie se v textu objevuje pojem zemský vybranec – chybí zde vysvětlení rozdílů, kterými se příslušníci těchto oddílů lišili od vojáků zeměbraneckých jednotek – v období baroka či v 19. století byli totiž vojáci do armády převážně rekrutováni nikoliv vybíráni.

Kniha Lidé a hradby seznamuje čtenáře se specifickým světem pevnostního stavitelství a reáliemi s ním souvisejících. Je napsána se značnou odbornou erudicí autorů a natolik čtivě, že může inspirovat k návštěvě pevnostních areálů, které se na území České republiky zachovaly.

Jiří Hofman a kolektiv: Lidé a hradby – bastionové pevnosti a jejich život, ISBN: 978-80-88030-48-5, 176 str., 1. vyd., Bohumír Němec – Veduta, České Budějovice 2020.

Stanislav Vaněk