Když jsme hledali v dostupných fondech hry pro mladší školní věk a měli jsme jasnou představu divadla svěžího, co se týká námětu a jazyka a tajné přání v podobě hudebního doprovodu nebo písniček.

Ukázalo se ale, že moc není kde brát. Rozhodli jsme se tedy vykročit tak trošku do neznáma a směřování „našeho“ divadla nabralo poměrně rychle jasné obrysy. Půjdeme cestou autorského divadla a hru prostě ušijeme KOSákům na míru tak, aby byla neokoukaná, svěží, vtipná a především v souladu s pohybovými i vyjadřovacími schopnostmi odpovídajícími věku.

Průměrný KOSák má v tuto chvíli 127 cm, 24 kg a něco málo přes 8 let. A že se i v tomto věku dá dělat divadlo se vším všudy, o tom se jistě již mnozí z vás přesvědčili na vlastní oči, uši, někteří diváci též na vlastní chuťové pohárky a ti nejodvážnější i na vlastní hlasivky.

KOSáci, poletující a štěbetající pod taktovkou Elišky Niklové a Blanky Králové, jsou divadlem, jež se vyznačuje prostorem pro improvizaci, přímým kontaktem s publikem a jednoduchou scénou s výraznými výtvarnými prvky, jak nám to jen dovolují možnosti divadélka fungujícího v zapůjčeném prostoru, který po každé zkoušce vyklízíme. Stavíme i na muzikálnosti, milém a výrazném rysu českého potažmo všeslovanského národa.

Budou-li při nás i nadále stát múzy, rádi bychom každou hru okořenili alespoň jednou novou písničku. Od prvního představení se neomezujeme pouze na prostor jeviště. Směle a plni očekávání se vydáváme i do hlediště a zveme vás k aktivní účasti ve hře. Tyto momenty bývají během zkoušek nastíněné jen zlehka a v hrubých obrysech.

A teď ruku na srdce. Kdo z vás, dospěláků, má rád překvapení a situace, na něž nejste absolutně připraveni a nad nimiž máte jen pramalou kontrolu? Kdekdo by se toho zalekl, ne však KOSáci.

Ti se naopak na tyto chvíle těší. Je jim naprosto jasné, že to budu okamžiky z nejnapínavějších, neboť právě zde mají možnost čisté improvizace a interakce s náladou a temperamentem diváka, který se uvolí k nám na jeden konkrétní výstup přidat a stane se tak na chvíli opravdovým hostujícím hercem.

To dělá z každého představení neopakovatelný zážitek. Vyhýbáme se tzv. prvoplánovému humoru. Vtip a šmrnc představení se snažíme soustředit do práce s jazykem, choreografie a příběhu samotného. Hrajeme pro radost sobě i vám všem. Naším cílem je zaujmout publikum, vykouzlit údiv i úsměv ve tvářích dětí a v momentech, kdy se to hodí, zároveň pobavit i dospělé a to tak, aby nám to „šlo z pusy“.

Jak jen to bude ladit s vývojem dětí a jejich možnostmi, chceme je zasvětit do divadla od A do Z, od prvotního nápadu, přes rozvíjení příběhu se všemi souvisejícími zákonitostmi, tvorbu scénáře, čtených zkoušek, návrhy kostýmů podle charakteru role a v jednotě se zvoleným časem a místem děje, výroby jednoduchých i rozměrnějších rekvizit (jak jen to půjde sladit s možnostmi „hnízda“ – prostoru pro kroužek), …

Ti, kteří mají literární talent nebo v sobě objeví nadšení pro vlastní tvorbu, s námi časem budou moci nahlédnout i pod pokličku práce s textem a kreativního psaní. Zveme vás k letmému ohlédnutí za tím, co jsme už společně zažili, ať už na kočičích hlavách koryčanského náměstí, v magickém prostoru chrámu Páně nebo na prknech, která pro někoho mohou znamenat celý svět. KOSáci vznikli živelně koncem dubna 2018 z party „pouličníků“, místních dětí, které projevily zájem a chuť něco společně vytvořit. Poprvé jsme o sobě dali vědět na Dni města Koryčany 2018, kdy jsme si sehráli kus na motivy pověsti o místní čarodějnici.

Tu jsme pojali po svém. Ubrali jsme na drsnosti, orámovali a prošpikovali ji vstupy dvou místních zvědavých tetin, které vnesly laskavý humor a též trošku aktuálních reálií a vesnické prostořekosti, navrch jsme přidali novou písničku a „Račí hody aneb plná bříška pod Cimburkem“ byly na světě. Husa Líza z večera vykročila do šera hnána neochvějnou vírou proskočila v plotě dírou v doprovodu Housera Zanedlouho nás oslovil místní Klub SHM s prosbou o scénku na mikulášskou besídku.

Tou dobou nás vzal pod křídla ředitel ZŠ Koryčany Vlastimil Jansa a nabídl nám prostor tělocvičny, který s díky stále užíváme. Věci daly do pohybu a ještě toho roku vznikla ne scénka, nýbrž zcela nová hra s názvem „Putování za hvězdou“. Premiéra hry s vánoční tematikou se odehrála místním v kostele sv. Vavřince. Husa Líza s pomocí kamarádů doputovala k poznání a stálo jí to naštěstí jenom jediné peříčko. Děti z kroužku mile překvapily bezprostředností, odvahou a radostí ze hraní.

Společnými silami jsme rozlouskli pěkně tvrdý oříšek, jímž byl nedorazivší představitel role Housera. Této hlavní role se po chvíli milého nátlaku skupiny zvířátek vedených kulisákem číslo 2 ujal kulisák číslo 1. Jeho hrdinský čin 1) zachránil hru a 2) spustil v souboru paralelní hru s názvem "škatule hejbejte se". Kulisáka číslo 1 se uvolil ve volných chvílích zastoupit Vypravěč. Kulisák číslo 2 si střihl dvojroli Kulisák - Nápověda. Ti nejmenší i ti větší pochopili výjimečnost situace a tak, jak kdo mohl, přidal ve volné chvíli ruku, nohu, kuřecí pařátek nebo jinou část těla k dílu.

Netypický prostor byl další výzvou, při níž děti hned napoprvé na vlastní kůži okusily kouzlo improvizace a tedy bytí "tady a teď". Naše nejnovější hra „Lék na tisíc nemocí“ vznikla v prvních listopadových dnech. Dá se říci, že je to ještě novorozeně se vším, co k tomu patří. Během zkoušek se dožaduje péče a na veřejnosti si užívá plné pozornosti a hlavně se nám pořád ještě vyvíjí. Generálka se všemi roztomilými nahodilostmi, překvápky a přebrepty (Díky za ně, patří k věci a posouvají nás dál.) se odehrála 7. 12. 2019 v kostele sv. Vavřince.

Jako loni jsme museli na poslední chvíli zaimprovizovat, neboť viróza si vybrala i v našich řadách a padlo to zrovinka na Šmudlu, který je hlavní postavou dvou výstupů a má svůj part v závěrečné písničce. Uvedli jsme tedy řekněme dietní verzi co do počtu výstupů, ovšem nasazení všech bylo jako vždy 100%. Hra diváky zavedla mezi pohádkové bytosti, které se se svými starostmi a trápeními vydaly k doktoru Dušičkovi a sestřičce Blažené. Že se příběh nakonec sehraje s úplně jinými kartami, to už možná někoho z vás napadlo, ale kdo koho bude muset vyléčit a zda se to povede, to neprozradím.