Za zakladatele československého orientačního běhu je považován Zdeněk Němec. Ten se po druhé světové válce stal členem turisticko-lyžařského oddílu Sokola Svit Gottwaldov. Lyžaři z pozdějšího Zlínského kraje v čele se Zdeňkem Němcem chtěli naučit členy svých oddílů lépe pracovat s mapou v terénu. Poté, co byli inspirováni článkem o orientačních závodech ve Švédsku a přednáškou švédského lyžařského trenéra Bergforse, připravili v roce 1950 na Bunči v Chřibech první orientační závod v Československu. Jeho organizací byl pověřen lyžařský oddíl Sokol Svit Otrokovice, ale protože v této oblasti nevyvíjel žádnou aktivitu, uspořádání závodu se ujal Zdeněk Němec osobně.

Tento závod se stal součástí Poháru města Zlína, který je jedním z nejstarších závodů orientačního běhu na světě a probíhá dosud. Je skutečně nejstarším závodem jednotlivců. Je třeba podotknout, že švédská Tio Mila (v roce 1945) a finský Jukolan (v roce 1949) jsou sice známější a o pár let starší, ale to byly a jsou závody štafet – na rozdíl od Poháru města Zlína, který byl vždy brán a hodnocen jako soutěž jednotlivců, i když zpočátku závodily tříčlenné hlídky.

Není bez zajímavosti, že při prvním ročníku měli účastníci tohoto závodu ruksaky s povinnou zátěží, vlastní buzoly, plnili úkoly z topografie a práce s mapou pro jednotlivce i pro hlídku. V tomto závodě startovali turisté a lyžaři z Gottwaldova, Kroměříže, Zdounek a Rožnova.

Na počátku 60. let 20. století byly zrušeny písemné i ústní zkoušky, zrušena povinná zátěž, závodily dvoučlenné hlídky a později už jenom jednotlivci. Závody charakterizoval přechod od turistiky k dnešnímu rychlostnímu pojetí. Jednotlivé kontroly na trati byly zpočátku ve tvaru válce, později už je tvořil trojboký hranol. Průchod kontrolou se orazil kleštičkami, zvýšila se orientační náročnost a byla i lepší práce s mapou.

Orientační běh urazil dlouhou cestu. Mapují ji také sbírky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Mgr. Dušan Hrdý